Další z řady neúspěšných thajských start-upů. Tento alespoň narozdíl od mnoha dalších měl kromě webových stránek i letadlo v poměrně neobvyklém zbarvení. V plánu byly pravidelné domáci lety z U-Tapao (Pattaya) do Chiang Mai a mezinárodní do kambodžského Siem Reap. Společnost nikdy skutečný komerční let neprovedla, letoun stál dlouhé měsíce v U-Tapao a do Chiang Mai se dostal tak, že byl "unesen" posádkou z U-Tapao (pod záminkou provedení motorové zkoušky) bez letového plánu, potřebných povolení i dokladů od letounu na příkaz jednoho z vlastníků společnosti. Stojí tu už téměř rok.
Vládní speciál z Laosu na krátké návštěvě v Chiang Mai - jedná se o první z pouze tří vyrobených MA600! Letoun je v úpravě pro VIP, kdy je kabina pro cestující rozdělena na 2 části - přední menší část je vybavena širokými koženými VIP sedadly, zadní větší část pak standardními sedadly ekonomické třídy. Jen pro zajímavost uvádím, že suběktivně byl letoun na odletu podstatně tišší než ATR72-500. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fota - pořízeno z mobilního telefonu.
Pohled do kokpitu raritního MA-600 ve vlastnictví Laoské lidově demokratické republiky. Jedná se o první z pouze 3 vyrobených MA-600. Pracoviště pilotů je vybaveno pěti multifunkčními obrazovkami Rockwell Collins Pro Line 21. Omluvte prosím zhoršenou kvalitu fotografie - pořízeno mobilním telefonem.
První návštěva typu P180 bangladéšského operátora (Arirang Aviation Limited - A Youngone Company) v Chiang Mai. Letoun nese registraci, která dříve patřila krásné freighterové DC-8-61 ve vlastnictví Bismillah Airlines, kterou jsem v roce 2008 viděl dlouhodobě "chytat bronz" v Miami (KOPF). Jen škoda, že byla registrace přenesena z tak krásné klasiky (DC-8) na něco tak ošklivého (P.180).
