Technické muzeum Sinsheim

• 20.03.2005 02:00
• na_cestach

Před několika měsíci jste měli možnost přečíst si článek o technickém muzeu Speyer. Tentokrát se vás pokusím provést po "sesterském" muzeu Sinsheim. Do tohoto muzea se můžete dopravit autem (muzeum leží přímo vedle dálnice A6) anebo vlakem (muzeum má vlastní stanici "Sinsheim-Museum"). Osobně doporučuji jízdu vlakem za použití Erlebniss Ticket (viz minulý článek). Pokud jste opravdový fanda letadel, tak je návštěva tohoto muzea povinností. Kde jinde na světě za sebou uvidíte "vzlétat"  Tu-144 a Concorde. Ale pěkně po řadě…

Muzeum je rozděleno do dvou budov. Do každé se návštěvník smí podívat jen dvakrát, aby nedocházelo k podvodům se vstupenkami. První budova, která je blíže k dálnici, je určena spíše fandům vojenských a sportovních letadel. Nachází se zde např. MiG-15, FW-190 nebo český Z-37 Čmelák, Z-381 a dokonce i slavný L-13 Blaník. V této budově si na své spíše přijdou milovníci automobilů. Vedle této budovy určitě každého zahřeje na duši IL18 v barvách ČSA. Škoda jen, že je předělán na skluzavku pro dětské návštěvníky…

Blížíme se k druhé budově. Nedaleko vchodu se na nás řítí světoznámý letoun L-39 Albatros. Vnitřek budovy není příliš zajímavý. Nachází se zde vrtulníky (např. BK117) a několik historických kluzáků. Každý si teď jistě pokládá otázku, proč vás chci nalákat do tak "nudného" muzea. Odpověď je jednoduchá. To nejlepší je na střeše. Stoupám  proto po schodech a před očima se mi objevuje např. "Tante Ju" v slušivém červeném kabátku, IL14 v barvách Bulgarian Air Transport nebo Tu-134 Malévu…

Nemá cenu to dále natahovat. Pohotově se rozhoduji, že nejdříve navštívím Tu-144 (ve frontě stojí méně lidí a já mám ve zvyku si nechávat lepší věci na konec). Fronta se hýbe docela rychle a za zhruba 10 minut už jsem v letadle. Letadlo je odstrojeno, jen na pár místech zůstaly sedačky, takže je v něm docela dost prostoru. Bohužel v letadle se fronta rapidně zpomaluje. V létě to není nic příjemného… Po dalších desíti minutách se ocitám před pilotní kabinou, která je skryta za plexisklem. Chvilku pozoruji kokpit a pak rychle vybíhám z letadla k nejbližšímu automatu s pitím.

Raději si kupuji jednu láhev navíc, při pohledu na frontu u Concorde ji určitě budu potřebovat… Ve frontě stojím pod stínem Concorde zhruba hodinu. Turniket (v Concorde může být pouze omezený počet lidí) se blíži a mne začíná ovládat zvláštní pocit, klepou se mi trochu kolena. Normální smrtelník o tomto letadle vždy jenom něco slyšel, ti šťastnější ho viděli na vlastní oči - málokdo si mohl "sáhnout". Stoupám po točivých schodech a za chvíli jsem uvnitř. Přijde mi menší než Tu-144, ale dýchá se tu lépe. Pozoruji každý detail a pomalu postupuji ke kokpitu. Kokpit je vcelku tmavý, není mnoho vidět. Nevím, jak jsem byl uvnitř dlouho. Člověk to nestíhá počítat… Den pomalu končí a já o sobě mohu říci, že jsem byl v Concorde. Nezbývá mi, než vám návštěvu doporučit, protože ten pocit stojí za to. Vyplatí se v této oblasti strávit dva dny a navštívit i technické muzeum Speyer.

Související kategorie