Airbus na veletrhu Farnborough uvedl další etapu programu Wing of Tomorrow, v jejímž rámci upraví jeden A321neo pro letové zkoušky mimořádně dlouhých křídel. Současné sharklety nahradí několik metrů dlouhé nástavce simulující sklápěcí konce křídel v letové poloze. První lety jsou plánovány na druhou polovinu roku 2027.
Program využívá tzv. biomimikry – tedy konstrukční řešení inspirované biologickými procesy – usiluje o vývoj křídla, které dokáže během letu měnit svůj tvar a profil tak, aby maximalizovalo aerodynamickou účinnost.
Výrobce chce během tříletého zkušebního programu navrhnout, vyrobit a za letu vyzkoušet hned několik variant koncových částí křídla. Nástavce budou instalovány na běžný A321neo a umožní Airbusu ověřit aerodynamické vlastnosti, zatížení konstrukce a ovladatelnost letadla s podstatně větším rozpětím. Výsledky mají snížit technická rizika před rozhodnutím o podobě křídla budoucího nástupce řady A320neo.
Současný A321neo má se sharklety rozpětí 35,8 metru. Zkušební nástavce mají měřit přibližně čtyři až pět metrů na každé straně a celkové rozpětí demonstrátoru se tak může pohybovat kolem 44 až 45 metrů. Komponenty první varianty se již vyrábějí a kompletní nástavce budou sestaveny v britském závodě Airbusu ve Filtonu. Letové zkoušky se uskuteční v Toulouse.
Létající laboratoř A321neo nebude vybavena kompletním sklápěcím mechanismem, jako je tomu u Boeingu 777X. Nové koncové části budou pevně připojeny a po celou dobu zůstanou v horizontální poloze. Mají simulovat budoucí sklápěcí konec křídla ve stavu „zajištěno a uzamknuto“, tedy v konfiguraci používané při letu.
Samotný kloub, jeho pohon a mechanismus zajištění Airbus prověřuje odděleně prostřednictvím pozemních demonstrátorů. Výrobce tak rozdělil program na dvě části: A321neo ověří aerodynamiku a letové vlastnosti dlouhého křídla, zatímco pozemní zařízení umožní zkoušet sklápění, uzamykání a ověřit mechanické zatížení kloubu bez nutnosti instalovat celý systém na letadlo.
Tento postup je levnější a technicky méně rizikový než okamžitá přestavba A321neo na plně funkční demonstrátor sklápěcího křídla. Současně ale znamená, že chystané letové zkoušky ještě nebudou představovat ověření kompletního systému, který by mohl být případně použit na sériovém letadle.
Koncové nástavce létající laboratoře budou opatřeny rozsáhlou soustavu měřicí techniky. Airbus chce sledovat rozložení tlaku, aerodynamický odpor, deformace konstrukce a síly přenášené do původního křídla. Zkoušky mají ukázat, jak větší rozpětí ovlivní stabilitu letadla, rychlost náklonu, chování při turbulenci a jeho ovladatelnost během vzletu a přistání.
Na rozdíl od některých menších technologických demonstrátorů půjde o pilotovaný letoun se zkušební posádkou. Airbus bude moci porovnávat různé geometrie nástavců v reálných atmosférických podmínkách a výsledky následně konfrontovat s výpočty, digitálními simulacemi a předchozími zkouškami v aerodynamickém tunelu.
První lety jsou podle technického vedoucího programu Richarda MacPhersona plánovány na druhou polovinu roku 2027. Celková fáze zahrnující konstrukci, výrobu a letové zkoušky má trvat přibližně tři roky.
Delší a štíhlejší křídlo s vyšší štíhlostí vytváří vztlak s menším indukovaným odporem. Letadlo proto potřebuje k udržení stejné rychlosti a výšky méně paliva. Airbus považuje aerodynamiku křídla spolu s novou generací motorů za jeden z hlavních zdrojů budoucího zvýšení palivové účinnosti jednouličkových letadel.
Samotné prodloužení křídla automaticky nezaručuje celkovou úsporu. Vztlak se přesouvá dále od trupu, čímž rostou ohybové momenty a zatížení kořenové části křídla. Konstrukce musí být pevnější, což může zvýšit její hmotnost a část aerodynamického přínosu se tím ztratí.
Vývojáři proto kombinují kompozitní materiály, optimalizovanou konstrukci a aktivní systémy zmírňování zatížení. Ty mohou například po zaznamenání poryvu automaticky upravit nastavení křidélek nebo jiných řídicích ploch, a snížit tak špičkové síly působící na konstrukci. Právě schopnost vyrobit dlouhé křídlo dostatečně lehké je jednou z klíčových podmínek praktického využití celé technologie.
Rozpětí současné řady A320neo zůstává těsně pod hranicí 36 metrů, která odpovídá maximálnímu rozpětí letištní stojánky podle referenčního kódu C. Do této kategorie spadají mimo jiné Airbusy A320 a Boeingy 737 a je jí přizpůsobena velká část letištních stojánek, pojezdových drah a odbavovací infrastruktury.
Křídlo s rozpětím kolem 44 metrů by ale vyžadovalo více prostoru a na řadě letišť by nemohlo využívat stejné stojánky jako dnešní A320neo. Sklopením koncových částí po přistání by se rozpětí zmenšilo pod 36 metrů. Letadlo by tak mohlo během letu využívat aerodynamické výhody dlouhého křídla, aniž by aerolinky a letiště musely zásadně měnit stávající infrastrukturu.
Tento princip využívá Boeing 777X, jehož konce křídel se sklápějí při pohybu na zemi. Airbus ale vedle základního sklápění zkoumá také možnost, že by kloubové části pomáhaly zmírňovat aerodynamické zatížení během letu.
Program Wing of Tomorrow probíhá od roku 2014. Airbus v jeho rámci vyrobil tři pozemní demonstrátory křídla o délce 17 metrů, na kterých ověřuje konstrukci, materiály a výrobní procesy. Program zahrnuje více než 100 technologií souvisejících s výrobou a montáží budoucích křídel.
Airbus musí nalézt způsob, jak kompozitní křídla vyrábět v počtech odpovídajících plánovanému tempu výroby jednouličkových letadel. Zatímco velká kompozitní křídla jsou již používána například na A350, řada A320 se vyrábí podstatně vyšším tempem a vyžaduje levnější a rychlejší výrobní postupy.
Vývojové práce probíhají především ve Filtonu a Broughtonu, přičemž do programu jsou zapojeny i další evropské závody a externí partneři.
Vedle A321neo připravuje divize Airbus UpNext samostatný demonstrátor eXtra Performance Wing. Jde o upravený business jet Cessna Citation VII vybavený novým kompozitním křídlem o rozpětí přibližně 20 metrů se sklápěcími konci a aktivními systémy měnícími tvar křídla.
Demonstrátor bude řízen dálkově, přičemž první let s novým křídlem je plánován do konce roku 2026. Na rozdíl od A321neo bude demonstrátor ověřovat nejen aerodynamiku dlouhého křídla, ale také automatické reakce na turbulence, spoilery a možnost uvolnění koncového kloubu během letu za účelem snížení zatížení.
Menší Citation má ověřit pokročilé a částečně experimentální systémy řízení tvaru křídla, zatímco podstatně větší A321neo poskytne Airbusu údaje o tom, jak se velmi dlouhé křídlo chová na letadle velikostně odpovídajícím budoucímu jednouličkovému typu.
Airbus zatím nepotvrdil konečnou konfiguraci nástupce rodiny A320neo. Zahájení letových zkoušek s A321neo však ukazuje, že dlouhé kompozitní křídlo se sklápěcími konci patří mezi technologie, které výrobce považuje za reálné kandidáty pro nástupce řady A320neo. (Foto: Airbus)
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2026 planes.cz | Redakční systém