Vláda vyjednává o pořízení F-35. Umíme vyjednat dobrý výsledek?

• 19.09.2022 17:00

Vláda v nedávné době rozhodla o přímém jednání o nákupu letadel F-35 Lightning II. Vláda rozhodla na základě vojenského doporučení armády, uvedla Černochová.

Na Dny NATO & Vzdušných sil Armády ČR v Ostravě dorazil premiér Fiala a potvrdil: „Jsme teď ve fázi vyjednávání. Vláda udělala rozhodnutí, že jdeme tímto směrem, že budeme kupovat mimořádně kvalitní stroje páté generace, což je to, co zaručuje dlouholetou využitelnost, a to že F-35 budou opravdu výraznou posilou a posílením obranyschopnosti naší země. Ta jednání budou probíhat, my budeme dělat všechno proto, aby ten výsledek byl výhodný pro Českou republiku a abychom tímto způsobem zlepšili obranyschopnost naší země,“ ujistil Fiala.

Případné pořízení 24 letadel F-35 bude zdaleka největší obrannou položkou v soudobé historii armády. Obchod v objemu okolo 70 miliard dolarů přitom vláda plánuje uskutečnit přímými jednáními, tj. bez soutěže dodavatelů. Jak čtenář snadno nahlédne, je to ta nejméně efektivní cesta pro pořízení čehokoliv.

To, že F-35 představuje světovou technologickou špičku je bez diskusí. Otázkou je, zda takové letadlo Česká republika potřebuje, a zda jich potřebuje 24. Otázkou je, jak zajistíme adekvátní podmínky nákupu cestou přímého jednání. A nakolik jsou naši experti, kteří nezvládli ani výběrové řízení na obrněné transportéry, schopni vést jednání o F-35. Otázkou je, zda případný nákup F-35 je součástí nějaké strategie, nebo „výstřelem na měsíc“.

Bylo by žádoucí vyjasnit, proč se v poslední době všechny větší obranné položky pořizují metodou přímého nákupu, a nikoliv soutěží dodavatelů. Zabezpečit výhodné podmínky nákupu při absenci soutěže dodavatelů je nemožné.

Řada čerstvých neúspěchů výběrových řízení dokládá, že armáda má problém zformulovat, co vlastně potřebuje a proč. To rozhodně není dobrý výchozí bod pro přímé nákupy. Tím spíše přímý nákup F-35.

Podivné nákupy ministerstva

Šrot za miliardy

V nedávné době jsme psali o problematickém výběru bezpilotních letadel Heron Mk.1. Také v tomto případě se ministerstvo odvolává na armádu a uvádí, že Herony Mk.1 armáda vybrala, protože nejlépe odpovídají jejím požadavkům.

Realita je, že kupujeme zastaralé a nespolehlivé bezpilotní letouny, které nejsou určeny k nesení výzbroje (přesto, že to armáda výslovně požaduje), a které dokonce nesplňují ani relevantní standardy NATO. Žádná ze zemí NATO proto Herony Mk.1 (v tomto provedení) nepoužívá. Našim armádním odborníkům přesto vyhovují nejlépe.

Ministerstvo se přitom brání byť alespoň konzultační schůzce s předním domácím výrobcem bezpilotních letounů v Česku, společností Primoco UAV. Šéf firmy obvinil ministryni Černochovou z nekompetentnosti a obrátil se otevřeným dopisem na předsedu vlády.

Primoco ví, o čem mluví. Za pravdu mu dává fakt, že v těchto dnech izraelské letectvo po další havárii své Herony 1 uzemnilo.    

Za 3 bezpilotní letadla zaplatíme 1,5 miliardu korun. Vzhledem k široké nabídce bezpilotních letadel na světových trzích je naprosto nepochopitelné, proč kupujeme Herony bez výběrového řízení.

Zpackaný výběr obrněných transportérů

Fiaskem v červenci skončilo výběrové řízení na obrněné transportéry. Česká republika byla nucena tendr na nákup pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 miliard korun zrušit a oslovila přímo švédského výrobce BAE Systems. Ostatní účastníci z výběrového řízení odstoupili.

Slovenská vláda si v červnu vybrala společnost BAE Systems/Hägglunds AB jako dodavatele 152 obrněnců CV90 za zhruba 41,6 miliardy korun. Nabídky měla z Maďarska, Španělska a Polska. V rámci jednání vláda podepsala s Volvo Cars smlouvu o výstavbě závodu na výrobu elektromobilů za 1,2 miliardy eur u Košic.

V červenci se vlády České republiky a Slovenska dohodly o společném pořízení obrněných transportérů CVB90.

I v tomto případě musí být každému jasné, že pokud by se obě poptávky spojily již na počátku ve společnou, dosáhlo by se lepších výsledků.

Dalším pozoruhodným momentem je zapojení domácího průmyslu. Zatímco bývalý ministr Metnar podmiňoval mnohamiliardový kontrakt zapojením VOP CZ, Černochová si podle svých slov není jistá, zda VOP CZ má být hlavním integrátorem projektu.

To jsou jen dva aktuální příklady z poslední doby, které přinejmenším zpochybňují kompetentnost ministerstva v předvečer přímých jednání o pořízení nejdražší obranné technologie.

Objem kontraktu na bezpilotní letadla nebo obrněné transportéry je přitom jen slabým odvarem toho, co představuje případný kontrakt na pořízení letadel F-35 a zejména provozní náklady spojené s jejich provozem.

Velkorysou se jeví potřeba 24 letadel F-35. Polsko, které je přímo na potenciální linii konfliktu a je čtyřikrát větší než Česká republika, pořizuje 36 exemplářů F-35.

Premiér Fiala v Ostravě ujistil, že „budeme dělat všechno pro to, aby ten výsledek [přímých jednání-pozn. red.] byl výhodný pro Českou republiku a abychom tímto způsobem zlepšili obranyschopnost naší země“.

Dosáhnout dobrého výsledku, o kterém mluví Fiala, nebude nijak snadné. Tím spíše, pokud jsou letadla vyjednávána přímým jednáním a pokud prodávající dostává nová a nová ujištění, že rozhodnutí bylo učiněno.

Může proto být zajímavé, jak komplikované je pořízení F-35 v zahraničí. Dobrým příkladem poslouží výběr F-35 ve Švýcarsku, který dá dobrou představu, jak složité (či nemožné) bude dotlačit dodavatele ke správné ceně. A to se nejednalo o přímý nákup, ale výběrové řízení.

Švýcarsko je (oprávněně) považováno za prototyp preciznosti. Jak se ukazuje, ani ve Švýcarsku však nemusí být, pokud jde o F-35, vše tak přímočaré, jak by bylo lze očekávat.  

Švýcarsko: F-35 nejlepší a nejlevnější

Jako stíhačku nové generace vybralo Švýcarsko pro své letectvo Lockheed Martin F-35A Lightning II a podepsalo kontrakt na 36 strojů v hodnotě asi 5,5 miliardy dolarů. Kromě F-35 pořídí Švýcarsko také protiraketový systém Patriot za 2,1 miliardy dolarů.

Ministryně obrany Viola Amherd prohlásila, že F-35 je nejen nejlepší, ale také nejlevnější z předložených variant. Konkurenty F-35 byly stroje F/A-18 Super Hornet, Rafale a Eurofighter. Gripen se výběrového řízení nezúčastnil.

Toto senzační tvrzení vzbudilo pozornost a pochybnosti, jak se k takovému pozoruhodnému závěru došlo. Pikantní otázkou je, jak je možné, že Švýcarsko dokáže (podle výběrové komise) provozovat F-35 nejenom s nižšími náklady než letadla konkurence, ale dokonce výrazně levněji, než jsou skutečné provozní náklady existujících provozovatelů F-35.

Míra pochybností veřejnosti s výsledkem výběrového řízení je natolik silná, že podařilo shromáždit 100 tisíc podpisů potřebných pro uspořádání referenda, které by mělo o pořízení F-35 rozhodnout.

Ostatní účastníci výběrového řízení si stěžují na nesrozumitelnost a netransparentnost výběrového řízení. Pro vyhodnocení nabídek byla vůbec poprvé použita úřadem Armasuisse vyhodnocovací metoda „Analytic Hierarchy Process (AHP)“, která jednotlivé nabídky neznámkuje, ale porovnává nabídku vždy v páru. Armasuisse uvedlo, že tuto metodu použilo, aby zviditelnilo rozdíly mezi jednotlivými nabídkami. Metoda přiděluje méně bodů tam, kde nabídky splňují podmínky velmi dobře, a více bodů v případech, kde je mezi nabídkami větší rozdíl. Rozdíly jsou tak metodou AHP v podstatě zvětšeny a více patrné. Vyhodnocováno bylo 79 kategorií.

Jak bývá zvykem, vyhodnocení se tajilo, ale neutajilo (dokonce ani ve Švýcarsku) a některé pozoruhodné detaily vyšly na povrch.

Detaily vyhodnocení nebyly zpřístupněny ani účastníkům soutěže, dokonce neznají ani oněch 79 kritérií. To je velmi neobvyklé, neboť běžným zvykem je soutěžící přímo v zadávací dokumentaci informovat o výběrových kritériích a váhovém (nebo jiném) systému, který bude použit pro vyhodnocení. Účastník výběrového řízení si tak může dopředu zpracovat samovyhodnocení, a podle toho nastavit parametry nabídky.

Překvapení z výběrové komise

Nejvíce zřejmě překvapil závěr úřadu, že letová hodina F-35 je levnější než konkurenčních letadel. Úřad, Federální komise pro výzbroj (Armasuisse), kalkuloval 55–60 tisíc švýcarských franků/letovou hodinu, což je asi trojnásobek nákladů na letovou hodinu proti konkurenčním strojům. Porovnání zahrnovalo náklady na nalétané hodiny během tříletého vyhodnocovacího období.

Mechanika, jak se úřad „dokalkuloval“ k nízkým provozním nákladům, je prostá. Počet uvažovaných letových hodin byl pro F-35 o 20 % nižší než u konkurentů, u kterých se počítal nálet 180 hodin/rok. Úřad vysvětlil, že pilotáž a ovládání systémů F-35 je jednodušší a k dispozici jsou plně funkční soudobé simulátory, a proto je i nižší potřeba náletu a nejnižší provozní náklady.

Závěr o potřebném počtu nalétaných hodin učinila výběrová komise na základě vlastního úsudku, který ignoroval protesty ostatních soutěžících. Touto manipulací byla nabídka F-35 zvýhodněna o 2 miliardy švýcarských franků během 30 let života letadla.

Zcela ujeté byly náklady na výzbroj, které jsou typicky masivní nákladovou položkou. Pro letadla F-35 úřad počítal s jedinou raketou AIM-9X na letadlo s tím, že dodatečné požadavky na výzbroj budou řešeny až v rámci provozních nákladů v příštích obdobích. Tím pádem se do vyhodnocení postihujícího období tří let nezapočítaly. Každému je jasné, jaké jsou reálné šance F-35 vyzbrojeného jedinou raketou AIM-9X s infračerveným naváděním v případě horkého konfliktu. Letadlo ztraceno a pilot v lepším případě na padáku.

Pokud by adekvátní výzbroj byla do vyhodnocení zahrnuta, nákup by se nevešel do rozpočtu schváleného referendem. Armasuisse kalkulovalo na výzbroj 400 milionů franků. Tato položka však byla následně vyškrtnuta, neboť nabídka by překročila rozpočet schválený referendem. To by F-35 automaticky vyřadilo, neboť by nebyla splněna mandatorní kritéria.

Další položkou byly náklady do infrastrukturu, které komise započítala všem soutěžícím ve stejné výši. Pozoruhodné je, že přesně stejný argument už nyní slyšíme od našeho ministerstva a zástupců armády.

Stávající evropští provozovatelé F-35 přitom potvrzují mimořádně vysoké nároky na infrastrukturu F-35 ve srovnání s infrastrukturou pro jiná letadla. Důvodem je, že provoz a údržba letadel F-35 podléhá přísným americkým standardům pro provoz těchto letadel, které vedou k vysokým nákladům. V rozporu s těmito požadavky Armasuisse kalkuloval pro všechny typy shodně 100 milionů franků na infrastrukturu.

Vyhodnocení nepočítalo s žádnými upgrady, což je zcela nerealistické. Bojový stroj je dnes především létajícím superpočítačem s hromadou software. A jak všichni víme, i relativně jednoduché softwary vyžadují upgrady a updaty. F-35 není dozrálou technologií, proto je riziko nákladných upgradů software (a hardware) je blízké jistotě.

Úplným výsměchem je pak riziková přirážka pokrývající případ, že se v provozu letadel objeví potřeba dodatečných nákladů, které výběrové řízení nepředpokládalo. Jde tedy o jakousi rezervu. U ne úplně vyzrálých F-35 stanovil úřad přirážku 1,4 %. Pro srovnání, v případě nákupu nákladních vozů IVECO v roce 2019 tento úřad kalkuloval přirážku 3 %.

Úřad objasnil, že výrobce má zkušenosti ze sériové výroby 3000 letadel. Lockheed Martin však zatím vyrobil pouze 730 exemplářů, přičemž výroba se stále nedostala do plného tempa.

Vyhodnocení nezahrnulo dodatečné náklady protihlukových opatření na letištích Payerne, Emmen a Meiringen. Letadla F-35 jsou díky svému výkonnému motoru dvakrát hlučnější než F/A-18. Komise shledala, že hluková zátěž bude vlastně stejná ve srovnání se stávajícími letouny, protože F-35 nalétají jen polovinu startů a přistání než F/A-18. To je bezesporu pozoruhodná metoda výpočtu hlukové zátěže.  

Zkušenosti z Norska a USA dokládají, že hluk startujících F-35 představuje pro obyvatele v okolí letišť vážný problém.

F-35 jsou levná

Úřad Armasuisse po dlouhém bádání nad nabídkami vybádal, že nejdražší stíhačka je vlastně tou nejlevnější. Nad tím i Lockheed Martin musí žasnout. I toto je ve Švýcarsku možné.

Ale protože je to Švýcarsko, výběrové řízení se prošetřuje a znepokojená veřejnost chce o nákupu F-35 referendum. Podle švýcarských zákonů se referendum uskuteční, pokud se pro něj vysloví přinejmenším 100 tisíc obyvatel. Dne 16. srpna 2022 byla tato podmínka splněna (https://www.aerotime.aero/articles/31996-switzerland-no-f-35-order-referendum).

Nyní tedy Švýcarsko stojí před referendem, které do celého podivného případu vnese konečně jasno. A máme tu další překvapení. Referendum v zemi s tradičním a osvědčeným systémem přímé demokracie nebude.

Necelý týden po splnění podmínek pro vypsání referenda, dne 24. srpna 2022, Federální úřad pro ochranu práv obyvatel (DDPS) překvapivě oznámil, že není čas referendum organizovat, neboť kontrakt s dodavatelem musí být podepsán nejpozději do 31. března 2023, kdy vyprší platnost nabídky.

Úřad varuje, že prodloužit proces referendem by vedlo ke ztrátě výrobních slotů a dodávka letadel pro Švýcarsko by se opozdila. V roce 2030 by vzdušný prostor Švýcarska v důsledku toho nechránily stíhačky. Švýcarsko potřebuje získat první exempláře již v roce 2025.

Objem kontraktu ( https://www.ft.com/content/3a7fc993-c729-4ee8-9ca6-fa23e5e307c2)m je 6,1 miliardy dolarů.

Nejde přitom zdaleka o jediné podivné rozhodnutí o pořízení F-35. Pro další příklady s F-35 v hlavní roli nemusíme chodit daleko.

Německo: Cesta propadlíka k vítězství

Pozoruhodnou cestou prošel výběr F-35 v Německu, které letos objednalo 35 letadel Lockheed Martin F-35A Lightning II. F-35 byla původně z výběrového řízení v Německu vyřazena, přičemž tehdejší ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerová (CDU) upřednostňovala nákup 45 letadel F/A-18 Super Hornet.

S nástupem nové vlády kancléře Olafa Scholze došlo k náhlému a pozoruhodnému obratu. Poté, kdy se 8. prosince 2021 řízení ministerstva obrany ujala Christine Lambrechtová (SPD) se v lednu letoun F-35 vrátil do výběrového řízení. Dne 3. února vyšel F-35 z výběrového řízení vítězně.

Zdá se, že zatímco Švýcarsko potřebovalo ke svým pozoruhodným závěrům roky práce, Němci byli s vyhodnocením hotovi během necelého měsíce. Tedy pokud se vůbec nějaké vyhodnocení dělalo. 

Ze Švýcarska domů

Absence strategie

Stojí za pozornost je, že Švýcarsko, stejně tak jako další země včetně nám nejbližšího Slovenska, řeší zároveň stíhačky a pořízení soudobého protiraketového systému. Jak jsme již uvedli, Švýcarsko pořídí kromě F-35 systém protiraketové obrany Patriot za 2,1 miliardy dolarů.

Kombinace F-35 a Patriotů má ochránit Švýcarsko nejen proti letadlům, nízko letícím raketám atd., ale i proti raketám balistickým. Bez ohledu na podivnou pachuť výběrového řízení to má smysl a Švýcarsko si jistě může dovolit jak F-35, tak i Patrioty.

Pokud se vrátíme do České republiky, vidíme apetit koupit supermoderní a supervýkonné F-35. Problém je, že zatímco s rozmachem řešíme stíhačky, zcela pomíjíme protiraketovou obranu. Pořídit super letadla a zároveň být nazí proti případnému útoku balistických raket je nesmysl.

Přesné analogie sice nikdy neexistují, je však zajímavé vrátit se do historie. Před válkou vsadilo Československo na pohraniční opevnění. Mnichovská dohoda, která odstřelila pohraničí i naše tehdejší (a dnešní) spojence, zbavila Československo možnosti efektivní obrany. Podobným příkladem je Maginotova linie, kterou Němci prostě obešli. V případě Německa je možné připomenout absenci strategického bombardovacího letectva. To nám připomíná, že obrana se musí budovat jako systém, nikoliv izolované elementy.

Musíme přeci připustit, že případný protivník nebude zbytečně konfrontovat letadla F-35 svými stíhačkami, pokud může svých cílů nerušeně dosáhnout nasazením balistických raket. Naši neexistující obranu proti balistickým raketám neřeší nákup izraelského Spyderu, a už vůbec ne stávající švédské RBS-70 NG. Oba systémy slouží něčemu jinému.

Přímé nákupy místo soutěže dodavatelů

Přímé nákupy, ke kterým se uchyluje ministerstvo, vypadají, jako by paní ministryně dostala kreditku a vyrazila na nákupy. Zapomeňme na zdlouhavá výběrová řízení a soutěž dodavatelů, teď frčí přímé nákupy. Přístup vlády v tomto kontextu nepůsobí ani profesionálně, ani zodpovědně.

Z diskuse, zda potřebujeme Škodovku nebo Bentley, se posunujeme k něčemu podstatně důležitějšímu. A to, zda vůbec máme nějakou armádní strategii, která by řídila nákup obranných technologií či zda je naší strategií utratit za něco, co bude vláda následně prezentovat jako ikonu naší obranyschopnosti.

Každá strategie musí mít strategické opce, nikoliv jediné řešení. Vláda mandátem k přímým jednáním o F-35 naznačuje, že alternativní scénáře neexistují nebo je prostě vyhodila do koše.

Jedním takovým scénářem může být prodloužit provoz Gripenů a získat dodatečný čas na více koncepční přístup. A možná i více profesionální vedení ministerstva, které má prozatím problém uřídit i nákup tří bezpilotních letadel či obrněných vozidel.

Je otázkou, zda po případném pořízení supervýkonných F-35 nám ještě zbude na dobudování vyváženého systému obrany, a to včetně protiraketové obrany. Nebo s ní nepočítáme?

Chápeme, že z hlediska PR není tak sexy řešit obrannou strategii, jako udělat impozantní ránu a vyfotit se v Čáslavi před letkou F-35. Bez protiraketové obrany jsou nám však F-35 přesně k ničemu.

Závěr:

F-35 je nepochybně světovou špičkou. O tom není sporu. S pořízením F-35 však vyvstává řada naléhavých otázek.

Tou první je, zda F-35 skutečně potřebujeme a zda si to vůbec můžeme dovolit. Tím spíše v době, kdy zadlužení Česka raketově roste, inflace se blíží ke 20 % a Evropa směřuje do krize. Možná by bylo na místě zvážit jiné, efektivnější alternativy, například Gripeny.

K čemu nám budou superstroje F-35, pokud není zároveň řešena otázka protiraketové obrany. Existuje vůbec nějaká obranná strategie?

Zřejmě tou vůbec nejkritičtější otázkou je, zda vůbec máme kompetentní tým odborníků a vyjednavačů, který by v přímých jednáních dokázal vyjednat  „dobré podmínky“, o kterých mluvil v Ostravě premiér Fiala.

AKTUALIZACE: Krátce před vydáním této novinky přišla ze Švýcarska zpráva o tom, že Ministerstvo obrany Švýcarské federace právě podepsalo smlouvu o nákupu F-35. Nkdo již nepočkal na výsledek iniciativy Stop-F35-Initiative, která žádala o to, aby švýcarští občané rozhodli o nákupu F-35 v referendu.

(Foto: Reuters, The Aviationist, Anadolu, planes.cz)

Fotografie k článku

Související fotky

F-35A
USAF
Beverlo Air Base

F-35A
USAF
Mimo letiště

F-35A
Italian Air Force
Ostrava

F-35A
USAF
Fairford