U okénka. IV.

• 21.03.2021 09:00

31) Check-in I

Odbavení u check-in přepážky mě vždycky dokáže pořádně vystresovat. Ne že by mě jakkoli obtěžovalo čekání ve frontě nebo kontakt s agentem. Nervuje mě především skutečnost, že výběr mého místa na palubě má ve svých rukou někdo jiný než já sám. Samozřejmě lze dotyčného/ou požádat o sedadlo u okna, ale nikdy není stoprocentní, že je takové místo ještě dostupné. A navíc – ve chvíli, kdy svůj požadavek vyslovím, je obtížné ubránit se pocitu, že si agent/ka (a ostatní lidi ve frontě) v duchu říká něco jako „Je ti snad pět, ty blbečku?“. Bohužel vůbec netuší, že let pro mě není pouhý způsob přepravy, ale hlavně veliká radost. Proto vítám možnost odbavení online. Pokaždé si zjistím, kdy nejdříve je možné check-in provést (např. 36 hodin před odletem v případě KLM) a přesně v tu minutu usedám k počítači, aby mi nikdo nevyfoukl mé předem vytipované místo. Škoda že mi kvůli tomu kolikrát zvoní budík třeba v půl třetí ráno.

32) Check-in II – samoobslužný kiosek

Za dobrý vynález považuji také samoobslužný check-in kiosek. Sice se pomocí něj odbavíte až na letišti přímo před odletem, tedy v čase, kdy nejlepší sedadla bývají již vyzobána, ale i tak je stále ještě šance zajistit si slušné místo, aniž byste museli u přepážky rozpačitě vysvětlovat, že potřebujete sedět u okénka, a kdyby to šlo, tak nad motorem. Já bývám většinou odbaven z domova, a tak kiosek využívám jen k vytištění palubní vstupenky. Tu už mám sice staženou v telefonu, ale co je mi to platné, když si ji později budu chtít zařadit do sbírky. Kartička je kartička.

 Aby vás odbavovací kiosek dokázal identifikovat, je třeba do něj strčit průkaz totožnosti. Když jsem ho tam takhle jednou vkládal, napadlo mě, že je to přece hrozně neprakticky vymyšlené – vždyť každý druhý určitě uvnitř svůj doklad zapomene! A to se tedy zrovna při cestování do zahraničí opravdu nehodí. Kroutil jsem nad tím hlavou ještě během bezpečnostní kontroly a čekání u gatu. A až při zahájení boardingu jsem zjistil, že mi chybí občanka…

33) Flightradar

Když vidím na obloze letadlo, zpravidla dokážu identifikovat typ a občas i aerolinku, ale tím to končí. Proto rád využívám (a všem vřele doporučuji) aplikaci Flightradar24. Kromě toho, že mi potvrdí nebo vyvrátí mou domněnku, že jde např. o A330 Thai Airways, se ještě navíc dozvím, o jakou jde registraci (díky níž si pak můžu vyhledat kompletní historii stroje), odkud kam letí, jak vysoko a jak rychle. No není to báječné? Když letěl kamarád s manželkou do Hongkongu, sledoval jsem na radaru závěr jejich letu, a jakmile se zařadili do fronty na přistání, pořídil jsem screenshot, symbol jejich letadla na mapě zakroužkoval a poslal jim to jako „první foto z vaší dovolené“. Měl jsem z toho tenkrát upřímnou radost, myslím, že dokonce větší než oni.

34) Letiště nebo galerie?

Když vystoupám na vyhlídkovou terasu a podívám se dolů na ta letadla s přicucnutými nástupními mosty, pokaždé si připadám jako v galerii. Každý letoun je tak nádherným uměleckým dílem (vyjma Antonova An-74, fandové toho stroje prominou), že bych jej dokázal obdivovat snad celé hodiny. Nejde ani tak o barevné provedení (i když to kolikrát „divácký“ zážitek ještě umocní), jako spíš o stroj samotný, jeho sexy křivky, osobnost a noblesu. Každý typ má svou vlastní povahu, ve tváři jiný výraz a kolem sebe specifickou atmosféru. Některá letadla jsou na první pohled sympatická, jiná budí respekt nebo třeba působí i tak trochu roztomile. Taky se vám při nástupu do ATRky zdá, že vás to letadlo rádo vidí?

35) Řekni, kde ta Túčka jsou

První letadlo, kterým jsem letěl, byl Iljušin IL-62M. Bylo mi tehdy asi šest nebo sedm let a cestovali jsme s našima na Mallorku. Z letu tímto dnes již raritním strojem si však téměř nic nepamatuju. Neumíte si představit, jak mě to mrzí – co bych dal za možnost usednout do dvaašedesátky dnes! Vzpomínám si pouze na to, že mému oku lahodil protáhlý trup se čtveřicí motorů na zádi, a že nádherně pištivý zvuk doprovázející nahazování těch motorů naopak lahodil mému uchu. Nedá se nic dělat, doba těchto úžasných strojů je navždy pryč. Letadla současné generace jsou sice objektivně ještě úžasnější, bezpečnější a ekologičtější, ale za to přece všechny ty Iljušiny a Túčka nemůžou! Přestože z letu na Mallorku mi toho v paměti moc nezůstalo, vážím si toho, že jsem se IL-62 mohl svézt. Bohužel narozdíl od jiných legend: IL-86/96, TU-134/144/154, Caravelle, DC-9/10, MD-11, Boeing 727/737-200 atd. A samozřejmě Concorde!

36) Kámoši na obloze

Vždycky mě potěší, když z okénka letadla zahlédnu nějaký jiný stroj. Ať už míří stejným nebo opačným směrem či dráhu našeho letu kříží (pochopitelně v jiné letové hladině), pokaždé mi to udělá radost. Přestože dobře vím, že na nebi se to letadly jen hemží, často se nedokážu ubránit zcela nesmyslnému pocitu, že jsme na celé obloze úplně sami. Takže když pak pár(set) metrů od nás prosviští jiný letoun, vnímám ho jako kámoše, a jsem šťastný, že i jeho cestující si právě teď, stejně jako já, mohou vychutnávat ty čarokrásné chvíle v oblacích. Sdílená radost se zkrátka násobí!

37) Zklamání

Občas se mi stává, že se někoho pokusím nakazit svou láskou k létání, ale úplně se mi to nepodaří. Když jsem se například své ženy po mnou vysněném letu Boeingem 747 (o kterém jsem básnil už měsíce dopředu) zeptal, jak si let tímto legendárním strojem užila, sdělila mi, že docela jo, protože po cestě zhlédla film Zootropolis. Ještě více mě zklamala má babička. Kdysi jsem využil toho, že trasa jednoho vyhlídkového letu vedla nad Hostivaří a domek prarodičů shora vyfotil. Když jsem jim pak letecký snímek, jemuž kromě toho domu vévodilo především krásně nasvícené křídlo Cessny 172, pyšně přinesl ukázat, babička jen spráskla ruce: „Táto, koukej, já nezavřela okno na půdě!“

38) Chudinky

Jsem názoru, že pokud to není úplně nutné, nejmenší děti by neměly létat. Cesta letadlem může být nádherným zážitkem, ale mimina či batolata z toho pochopitelně nemají rozum, takže se chudinky akorát bojí, a navíc většině z nich změna tlaku způsobuje nepříjemnou bolest v uších. Výsledkem toho bývá jejich nepřetržitý křik a hysterický pláč, který dokáže otrávit let i všem ostatním. Když takové dítě v letadle vidím/slyším, vždycky je mi ho nesmírně líto, a v duchu se ptám, co je to za rodiče, že své dítko takto trestají. Myslím, že když už se člověk rozhodne pořídit si dítě, měl by počítat s tím, že si teď pár let bude muset dovolenou u moře odpustit.

39) Aromata

Na pražském letišti je restaurace Runway (dříve „Praha“), která přímo sousedí s vyhlídkovou terasou. Když je pěkně, můžete si podnos s obědem klidně odnést ven. Vřele vám to doporučuji! Jakmile se totiž otevřou automatické dveře oddělující vnitřní a venkovní prostor, okamžitě vás jemně či méně jemně pohladí neodolatelná vůně leteckého benzínu, a na jídle (které je mimochodem v rámci letiště asi jediné cenově přijatelné) si skvěle pochutnáte. Co se létání týče, mám v oblibě ještě jednu vůni: až zas příště nedočkavě nastoupíte do letadla mezi prvními, zkuste se hned v ten okamžik, kdy se ocitnete na palubě, zastavit, zhluboka nadechnout a se zavřenýma očima si vychutnat to neopakovatelné aroma prázdné kabiny. Ale nestůjte tam moc dlouho, nebo vám ostatní začnou nadávat, že blokujete boarding.

40) U okénka IV

Když malíř odloží štětec, jeho práce sice skončila, ale obraz je hotový až tehdy, je-li opatřen odpovídajícím rámem. Ten je důležitou součástí každého plátna – schválně si někdy zkuste představit dva na chlup stejné, ale různě zarámované obrazy! Každý bude mít trošku jiné vyznění, svou vlastní atmosféru, a jeden z nich se vám pravděpodobně bude líbit víc než ten druhý. S výhledem z letadla je to zrovna tak – z každého okénka tu nádheru vnímáte trochu jinak. Některá jsou oválná, jiná hranatější, výrazně se liší i jejich velikost. Skvělý výhled zažijete např. z Boeingu 787, který nemá ani tak okénka jako spíš pořádná okna, naopak výhled z A380ky dost znepříjemňuje ohromná tloušťka stěny trupu, kvůli které hledíte skrz jakýsi „tunýlek“. Nicméně ať už poletíte čímkoli, téměř jistě vás čeká lepší podívaná než jednoho borce, který se kdysi v KLDR rozhodl zúčastnit vyhlídkového letu. Tamější státní aerolinka Air Koryo totiž pro tuto akci vybrala nákladní IL-76, tedy letadlo bez oken.

bude pokračováno