Planespotting v Istanbulu

• 15.04.2018 09:00
• Letecké cestopisy

Po loňském úspěšném výletu do Toronta jsem opět začal brzy plánovat další výpravu. Místo na západ jsem se chtěl vydat směrem na východ a vyzkoušet některé z velkých asijských letišť. Termín jsem měl celkem daný. Jako odpovědný otec musím svoje výlety přizpůsobovat školní docházce dětí a tak Velikonoce s 5 volnými školními dny jsou ideální příležitostí. Bohužel člověk míní a život mění. Z velké výpravy nakonec sešlo, ale s několika dalšími spottery jsme se dohodli na zřejmě posledním výletu do Istanbulu, na Atatürkovo letiště.

Na severu města se staví nové letiště, které má ambice být největší na světě a bude se otevírat v říjnu 2018. Přejde na něj i kód IST. Tolik plán. Jak to tam bude s focením, nevím, ale podle informací a zkušeností ostatních je možno udělat na současném letišti pěkné fotky a provoz není špatný. Jelikož jsem tam nikdy nefotil, bylo rozhodnuto.

Nové letiště v Istanbulu. Foto: Petr Beran

Naše skupinka necestovala pohromadě, ale sešli jsme se až na místě. Ondra „Geo“ Laurin letěl už ve čtvrtek s Ukrajinci, já a Petr „Tivat“ Beran (s rodinou a přáteli na týdenní pobyt) v pátek dopoledne s TK a Petr Juriš v pátek odpoledne také přes Kyjev. Turecká A321 z Prahy překvapila zábavním systémem v každém sedadle a standardně dobrým servisem, tedy teplou snídaní, nápoji a možností odbaveného zavazadla v ceně economy letenky. Já si vystačil s fotobatohem a taškou na notebook, kterou je možno si vzít jako personal item. V ní jsem měl část oblečení a nikdo to neřešil.

Po příletu jsme s Tivatem vzali taxi a jeli na oblíbenou terasu do obchodního centra Flyinn. Terasy jsou tam vlastně 2, tedy 3. Jedna patří k restauraci, druhá je veřejně přístupná z prostoru shopping mallu a navazuje na část, která náleží ke kavárně. Tato veřejná terasa byla úplně plná lidí sledujících letadla a snažící se s mobily zachytit provoz nebo jen tak se dívat. Na terase v restauraci nebyl nikdo a tam jsme rozbili náš stan. Srazili jsme si dva stolky, vytáhli foťáky a začali fotit. Objednali jsme si samozřejmě jídlo a pití, abychom zbytečně neprovokovali. Geo tam na nás již čekal.

Odpolední focení je z této terasy parádní. Výhled je na dvojici drah 17/35. Tyto dráhy se používají prakticky jenom k odletům. Více se létá směr 35. Za drahami je vidět terminál a zaparkovaná letadla, takže pozadí fotek je perfektní. Je přehledně vidět taxování od terminálu, nájezd na dráhu a rozjezd. Provoz je prakticky bez přestávek a využívají se obě dráhy 35 L i R. Používal jsem objektiv 70-200mm na APS-C, ale když startoval tripl nebo A330 z levé dráhy, tak jsem musel měnit na 24-105. Slunce přechází přes osu dráhy kolem 13:30. Třetí dráha 05/23 se používá pouze na přistání. Většinou směr 05 od moře, ale často se přistává i přes město směrem 23.

Odlety z dráhy 35L

První den se startovalo z drah 35, ale několik triplů startovalo z opačného směru. Focení těchto startů je zajímavější, protože velká letadla jsou ještě nízko a nasvícená na předek. Kolem 17. hodiny přechází slunce i dráhu 05, a pokud se tady přistává, máte přehled o veškerém provozu na letišti. Počasí první den vyšlo, slunce svítilo a na terase jsme vydrželi až do západu slunce. Dosedání letadel je na 200mm už dost daleko a tetelení také udělalo své, ale starty vyšly skvěle. Z obchodního centra jsme jeli do hotelu.

Odlet z RWY 17R

Krátká odbočka k ubytování. S Ondrou a Petrem Jurišem jsme objednali přes Booking dva pokoje v hotelu Airport Inci Hotel nedaleko letiště. Cena byla příznivá, recenze také. Bohužel den před odjezdem přišla z hotelu zpráva, že nám ruší rezervaci kvůli problémům se zadanou kartou. Začali jsme nepochopitelný problém s Ondrou řešit. Po neúspěšném pokusu o komunikaci s hotelem jsme začali věc řešit přímo s Bookingem. Ani jim se nepodařilo spojit se s hotelem a nakonec jsme se rozhodli udělat novou rezervaci jinde. Podle Booking to prý nebylo poprvé a budou to s hotelem řešit. Takže tento hotel nebrat. Vybrali jsme White Palace Hotel a byla to dobrá volba. Pokoje pohodlné, snídaně v ceně slušná, Wi-Fi rychlá, ale hlavně kousek od stanice metra, autobusů i metrobusu Atakoy-Sirinevler. Kolem spousta obchodů, občerstvení. Přes ulici menší supermarket. Ze zastávky jezdily autobusy jak k Flyinn Shopping Mall, tak na druhou stranu k Atakoy Plus Shopping Mall, odkud se dají fotit přílety na dráhu 23. Pro placení místní dopravy jsme si koupili Istanbulkart za 5 lir, na kterou se nabije libovolná částka a tou se platí v busu i metru. U řidiče je čtečka. Za 4 dny jsme projeli asi 25 lir. Občas jsme použili i taxi, které jezdí kolem letiště pořád. Většinou jsme platili kolem 20-30 lir za přesun na druhou stranu letiště.

Pozdě večer dorazil i Petr Juriš. První den se povedl. Na pokoji jsme nastudovali provoz na příští den, protože se nám nechtělo kupovat datovou kartu. Na terase Flyinn běží slušná Wi-Fi, ale na příletech jsme byli bez signálu.

V sobotu ráno jsme vyrazili na přílety. Létalo se od moře, tedy 05, takže jsme vyrazili na pláž do parku Florya. Hledali jsme ideální místo a nakonec zakotvili na terase u stánku občerstvení, kde bylo asi 20 stolků se židlemi. Stánek zavřený, nikde nikdo, pár ranních běžců. Usadili jsme se a fotili. Na ranní přílety asi nejlepší místo. Nad stánkem je restaurace s další terasou, ale ráno byla zavřená. Otevírala kolem 11 hodiny, ale vystačili jsme si s naší pozicí. Terasa u restaurace je výše, ale neměli jsme důvod měnit. V parku i na terase se začalo objevovat více lidí a až na jednoho staříka, který se s námi snažil turecky něco diskutovat a zajímal se o naše fotovybavení, jsme nikoho nezajímali.

Přílety na RWY 05 z terasy v parku Florya u pláže

Pohled z terasy na pláž a park Florya

Pár informací k provozu na letišti. Většinu letadel tvoří domácí Turkish Arlines. Žádný americký dopravce na IST nelétá. Asijské aerolinky zastupují Singapore Airlines a korejské Asiana a Korean Air. O to zajímavější je provoz íránských dopravců, které jinde v Evropě neuvidíte. Napočítal jsem celkem 9 aerolinek. Raritní jsou i jejich stroje, A300, A310, MD83. Většinou létají denně, některé i vícekrát za den. Jumba zastupují pouze cargo stroje Kallita Air, ale zase poměrně často, A380 žádná, MD-11F výjimečně Lufthansa. Jako zajímavost jsme viděli vládní B764 Bahrain. Starší typy Airbusů jsou k vidění i v barvách cargo dopravců ULS nebo MNG. Několikrát denně se objevují letadla z Arabského poloostrova – Saudia, Emirates, Qatar, Etihad, Kuwait, Iraq, Lybie a další. Také postsovětské republiky jsou k vidění. Červenobílé stroje TK ale převažují.

Přílet na RWY 05 a odlet z RWY 35

Po půl druhé jsme se pěšky přesunuli opět na terasu Flyinn. Cca 20 minut chůze. Opět jsme si objednali jídlo, pití a fotili. Číhali jsme především na turecké A343, které budou zřejmě končit, a TK je využívá především na lety s poutníky do Jeddah. Přistávalo se pořád na 05, slunce se pomalu otáčelo přes osu a my se těšili na možnost focení i příletů, když…….když se objevili 4 pánové, jeden vytáhl odznak policie a začaly problémy. Nejprve nám anglicky oznámil, že fotíme letiště, což je v Turecku zakázané, pak nás upozornil, že když nebudeme spolupracovat, pojedeme si to vyříkat na stanici a nakonec nás požádal o pasy. Další dva byli zřejmě také policisté, poslední byl asi z ochranky obchodního centra. Ofotil si naše pasy a nechal si ukázat fotky od každého z nás. Při focení z terasy je letiště v pozadí a těžko ho vynechat. Tyto fotky označil za zakázané a nařídil nám všechno smazat. Ukazoval jsem mu fotky z rána, kdy jsme fotili letadla ve vzduchu, a chtěl jsem vědět, zda tohle je OK, ale nevyjádřil se jasně. Chvíli jsem mazal fotky s letištěm, bez něj přeskakoval a nakonec jsme ještě debatovali o tom, co se může a co ne. Nakonec odešli. Fotky jsem zachránil, kluci bohužel ne. ( Jasně, program na obnovení dat nakonec pomohl). V tu chvíli došlo i k otočení přistání na směr 23. Zvedli jsme se, zaplatili a naštvaní odešli. Věděli jsme, že je na cestě turecká A343, takže jsme vzali taxi a přejeli na druhou stranu letiště. Tam jsme se nechali vysadit u parku, kde byla vidět přistávající letadla. Práskli jsme 4motorák (bohužel bez světla) a šli pěšky zpátky na hotel. Na hotelu jsme přemýšleli, co se stalo, komu jsme vadili. V restauraci jsme měli jídlo, pití, kafe, terasa byla skoro prázdná, restaurace tak napůl. Kdyby nás chtěla obsluha vyhodit nebo donutit si něco objednat, asi by nevolali policii. Nakonec jsme se shodli na tom, že v restauraci mohl sedět někdo, komu jsme se nelíbili a zavolal je na nás. Tohle jsme nečekali. Na všech webech je tato terasa uváděna jako bezpečné a tolerované místo pro spotting. Byli jsme naštvaní. Další dva dny před námi a co dál? Večer jsme se ještě vyrazili podívat na Hagia Sofia a Modrou mešitu.

Hagia Sofia

Ráno nemělo být počasí nic moc, ale přesto jsme se s Petrem rozhodli opět vyrazit na přílety. Geo řekl, že zůstane na pokoji a pojede do muzea letectví na jižní straně letiště, které otevírá v 10 hod. Přistávalo se pořád na 23, takže jsme chtěli s Petrem najít vhodné místo na focení.

Když jsme ráno vyrazili z hotelu, byl šedivý opar, světlo žádné. Vzdali jsme to a šli obstarat nějaké nákupy. Kolem půl desáté jsme se vrátili do hotelu a už všichni vyrazili do muzea.

Muzeum letectví bylo příjemným doplněním spotterského výletu. Mohu doporučit. Zajímavé vojenské stroje venku, úžasná sbírka modelů uvnitř. Během prohlídky začala obloha modrat a než jsme všechno prošli, bylo prakticky jasno.

Muzeum letectví

Taxikem jsme se přesunuli k obchodnímu centru Atakoy Plus, kde je prezentováno místo na focení příletů. Je na parkovišti před obchoďákem. Místo je to opravdu ideální na přílety ve vzduchu. Je tam ale kamera a vedle vede most přes budovanou železnici, po kterém je velký provoz jak aut, tak chodců. Představa, že se postavíme na kraj parkoviště a před všemi tam budeme několik hodin fotit, nás ovšem vůbec nelákala. Další problém s policií jsme řešit nechtěli. Chvíli jsme postávali na kraji mostu, vyfotili pár letadel a pak jsme zkoušeli najít skrytější místo. Nakonec jsme se postavili do parku u nově budované čistírny odpadních vod. Tam jsme mezi keři stáli asi 3 hodiny a fotili přílety ve vzduchu. Místo to špatné není, ale obavy z další kontroly byly velké, takže jsme pořád sledovali, kdo jde, nebo jede kolem. Když jsme si na stavbě všimli člověka, který na nás koukal a telefonoval, raději jsme odešli.

Park u RWY 23 a stavby čistírny odpadních vod	Atakoy Plus parking

Přílety na RWY 23 z parku u stavby čistírny odpadních vod

Vyrazili jsme zpátky směr Flyinn, protože jsme byli domluveni s Tivatem, že se tam opět sejdeme. Bohužel na silnici kolem letiště byla zácpa, takže jsme většinu cesty šli pěšky…cca 4 km. Veřejná doprava kolem letiště není špatná, ale šíleně přeplněná, ostatně stejně jako v centru.

Po pochodovém cvičení jsme dorazili k Flyinn, kde nám z terasy mával Tivat. Šel jsem za ním a pověděl mu, co nás tam včera potkalo. Zanadával si, ale v dalším focení mu to nebránilo. My jsme si sedli u veřejné části terasy, sledovali provoz, a když něco zajímavého letělo, vytáhli jsme foťáky, vlezli na terasu, udělali pár fotek a zase všechno uklidili. Do restaurace jsme jít nechtěli. Druhý Petr nakonec nevydržel a šel si sednout k Tivatovi a fotit. Včera přišel o všechny fotky a vlastně neměl nic. Startovalo se z druhé strany, ze směru 17, a to hodně lákalo. Za chvilku přišel nějaký kluk na veřejnou terasu, vytáhl foťák a fotil. Za 5 minut za ním někdo přišel, chvíli diskutovali a pak spolu odešli. Už se nevrátil. Jestli to byl někdo z ochranky, nebo spolu jen odešli, to nevíme, ale utvrdilo nás to v tom, že nebudeme pokoušet štěstí. Vyměnili jsme si karty ve foťáku, kdyby náhodou sledovali, co se venku děje. Oba Petrové práskali, co šlo a byly tam zajímavé kousky. My jsme opět počkali na A343 TK a když zašlo Slunce, vyrazili jsme zpátky na hotel.

Odlet Airbusu A343 z RWY 35L

Po cestě jsme ještě vystoupili z busu a zkusili najít nějaké místo na odlety z dráhy 17. Všimli jsme si lávky pro pěší u zastávky metrobusu Sefakoy. Už bylo sice šero, ale místo nevypadalo špatně, byly by tam asi vidět i nájezdy na dráhu, při startech ze 17. Počkali jsme na pár startů a nebylo to špatné místo. Výhled na dráhu kazily stožáry světel, ale ve vzduchu bylo letadlo v dobrém úhlu. Dopoledne odlety prakticky fotit nejdou. Dráha je na vysokém náspu a žádné dobré místo jsme neviděli.

Pohled z lávky na práh dráhy 17	Odlet z dráhy 35 z lávky

Něco jsme ten den nafotili, ale neužili jsme si to. Pořád ve střehu, nebyla to ta pohoda.

V pondělí jsme se opět rozdělili. Petr Juriš letěl ráno s Ukrajinci přes Kyjev domů, Geo měl ještě něco dalšího v plánu v Turecku a já letěl odpoledne s TK. V noci sprchlo, ale ráno bylo parádní azuro. Bohužel, pořád se přistávalo na 23. Místo u pláže při používání 05 mi přišlo v pohodě. Takhle jsem opět ráno vyrazil k obchoďáku Atakoy a asi hodinu fotil z garáže. Byl jsem tam asi do půl deváté, což je v Turecku ještě dost brzo ráno. Provoz kolem byl malý. Pak jsem se opět přesunul do parku k čističce a většinu času strávil tam. Kolem oběda jsem se vrátil k obchoďáku a na druhé straně u paty mostu, lehce ukryt za stromem, nafotil ještě několik posledních letadel. Potom, co proletěl Taban se svojí A310, která byla poslední zajímavá, jsem sbalil batoh a jel zpátky k hotelu, nakoupil pár posledních dárků a vyrazil metrem na letiště.

Přílety poslední den na RWY 23

Po dvojité security a odbavení jsem hledal v terminálu místo, odkud bych viděl na plochu a ještě si naposledy užil tohle letiště. Shodli jsme se, že už sem za trest nikdy nepojedeme . Našel jsem sedačky u gatu 206, kde byl dobrý výhled na plochu a dráhy 17/35. Sledoval jsem odlétající letadla, taxování, když mne zaujala A320, před kterou jel follow me car a za ní hasiči. Za hasiči taxoval nějaký bizjet a další žluté autíčko. Kouknu na barvy a … on to vládní turecký Airbus! Foťák zabalený v batohu. Chvíli jsem přemýšlel, jestli to rychle vybalit, ale obavy převážily. Takže jsem jen sledoval, jak přejeli kolem mne a za chvíli odstartovali. Škoda, smůla, těžko říci. Ve foťáku jsem měl kartu z celého dopoledne, které se podařilo a přijít o všechno v případě nějakého problému se mi nechtělo. Gate byl původně prázdný, ale začali přicházet cestující a k mému překvapení mluvili česky. Neskutečné, opravdu jsem si sedl ke gatu, kam přiřadili můj let do Prahy! Fakt náhoda.

Cesta zpátky byla v klidu. Opět A321, opět obrazovky, opět teplé jídlo. Zkouknul jsem Dunkirk s pěknými leteckými záběry a občas sledoval krajinu pode mnou. V Praze jsme sedli načas.

Jaké to bylo?

• Cesta s TK odpovídala jejich hodnocení, nadprůměr mezi evropskými společnostmi. Nedivím se, že na IST moc evropských aerolinek nelétá. TK je vytlačí svými cenami a službami.
• Provoz na IST je velký, většinou letadla TK. Super jsou Íránci, kteří nejsou jinde vidět.
• Místa na focení jsou, ale problém s policií nás zaskočil. Možná jsme měli smůlu, ale za celé 4 dny, jsme neviděli kolem letiště žádného spottera, což může něco ukazovat. Poslední vývoj v Turecku může mít dopad i do této zábavy, která je v mnoha zemích nedovolená.
• Počasí se povedlo, fotek je spousta, jaké to bude na novém letišti, ukáže čas. Slyšel jsem něco o oficiálních místech na focení, ale kdo ví. Pokud by to tak bylo, stojí za to Istanbul navštívit.

Clancy

PS: Geo při návratu vyrazil fotit na zmiňovanou lávku u prahu 17. Hodinu fotil a pak to hodinu a půl vysvětloval na policii. Zabavili mu kartu z foťáku...

Související kategorie