Letadlová loď Intrepid – část 2

• 30.05.2011 15:05
• na_cestach

Jak jsem slíbil v první části, dnes se podíváme do podpalubí této mohutné plovoucí letadlové základny. Já to přirovnávám k plovoucímu letišti, ono je to ale také, co se vybavenosti týče, plovoucí město. Pracovalo zde 226 důstojníků a 2880 námořníků. Jsou zde ohromné jídelny, pro které vyvařuje neustále několik kuchyní. Nasytit 3000 strávníků není žádná legrace. Vaří se zde ve dne v noci.

Je zde také nemocnice, která má čtyři operační sály, můžete jít k lékaři specialistovi, například k zubaři, na ORL oddělení, internu, rentgen a dokonce je zde i JIP (jednotka intenzivní péče). Nechybí ani ženský lékař. Ano, i ženy zde nacházejí uplatnění v různých funkcích, ať už v meteo službě, u sledovací radarové stanice či jiných doprovodných službách.

Nechybí obsáhlá knihovna s čítárnou, je to jakási klubovna, trafika, vycházejí zde i palubní noviny. V hangárové části je kino pro 800 diváků. Zde se během naší prohlídky promítaly filmy o letadlových lodích. Dvě věci mně ale úplně vyrazily dech: pošta a pro neukázněné vojáky i malé vězení. Speciálním oddělením je lůžková část (ložnice) lodi. Jsou to velké místnosti, dalo by se říci sály, ve kterých jsou lůžka ve třech patrech nad sebou. Už si přesně nevzpomínám, kolik jich bylo v řadě, ale celkem muselo být lůžek na tisíc. Na lodi je třísměnný provoz, jedna směna je ve službě, druhá má volno a třetí odpočívá. Nebylo tedy možné ve volnu si jít lehnout, nebylo totiž kam. Ani jsem nezaznamenal, zda byla oddělená část pro ženy.

Pro letadla bylo vyhrazené místo v hangáru, který je hned pod horní palubou. Muselo se jich tam vejít 80, v případě válečného nasazení 100. Celý prostor je rozdělený na menší úseky, systémem ohnivzdorných rolet. Vodu do nich zajišťovala výkonná požární čerpadla. Při hašení bylo nutné nastříkanou vodu odstraňovat z lodi, aby nedošlo k jejímu přetížení.

Hned v blízkosti hangárů byly dílny, potřebné pro údržbu a opravy letadel, tak, jak to letecký provoz vyžaduje. Dopravu letadel z hangáru na horní palubu zajišťovaly tři mohutné výtahy, z nichž jeden byl boční (to byla novinka u lodí třídy Essex). Tento boční výtah je na konci přistávací dráhy a zajišťuje přemístění letadla ihned po přistání do hangáru. Doprava letadla, ať už nahoru nebo dolů, včetně naložení a vyložení, netrvala déle než 45 vteřin. Zbývající dva výtahy zajišťovaly dopravu letadla přímo na plochu.

Ve skladech pod hangárem byly muniční sklady a zásobníky leteckého paliva. Naložená munice vážila 625 tun. Bomby a letecká torpéda se připravovaly hned vedle hangáru, kam byly převezeny a umístěny k bojovému použití na letadlo. Úplně nejníže jsou strojovny pro pohon lodi. Jsou to čtyři parní turbíny. Pára pro ně se vytváří v osmi mazutem vytápěných kotlích. Kouř z nich je odváděný do jednoho společného komínu.

Loď poháněly čtyři lodní šrouby, každý od jedné turbíny. Ty byly na sobě nezávislé a od sebe oddělené vodotěsnými přepážkami. Turbíny byly naprosto bezporuchové, nikdy se neprojevila žádná závada. Jako palivo se používal mazut, na jedno natankování ujela loď 17 250 námořních mil.

Už při příchodu k lodi vás zaujmou mohutné kotvy, které zdobí její příď. Zde v podpalubí se nachází strojovna, speciálně vybavená pro jejich ovládání. Na první pohled si ani neuvědomíte, jaká je to důležitá součást lodního vybavení. Letadlová loď musí být naprosto spolehlivě ukotvená pro bezpečné přistávání všech letadel.

A teď se ještě pojďte se mnou podívat, co je zde k vidění a co mě nejvíce zaujalo.

Northrop Cobra YF-17A. Jednomístné, lehké bojové stihací letadlo, které operovalo na letadlových lodích. Zajímavý vzhled mu dodávaly dvě sdružené ocasní plochy a nezvykle řešená příď. Ve své výzbroji měl dva kulomety ráže 20 mm a pod křídlem dvě rakety AIM–9. Jeho postupným vývojem z něho vznikl F/A–18 Hornet. Pozoruhodná byla i jeho rychlost 2,1 Ma.

Tato červená raketa je další z výrobků firmy Northrop. Jedná se o útočné rakety, které se zavěšovaly pod křídlo a byly určeny jak pro boj proti lodím, tak proti ponorkám. Dámu, která jde v pozadí, to zřejmě vůbec nezajímalo a nevadila jí ani moje přítomnost.

Model paluby letadlové lodi. Je na něm znázorněna situace při bojovém nasazení. Všechna letadla zde seřazená čekají na start. Odtud pojíždějí na rozjezdovou dráhu, která začíná v prostoru věže. Přistávací dráha, kterou vidíme v popředí, je vyosená o 9 stupňů (více v úvodu mého povídání). Na dráze je letadlo, které právě přistálo. Na jejím konci najelo na výtah, který ho okamžitě dopravil do hangáru v podpalubí. V případě nezdařeného přistání přidal pilot plyn a mohl znova odstartovat (přidat plyn není správný výraz, ale vystihuje, co jsem chtěl říci).

Zde vidíme vzpomínku na projekt Apollo. Je to tzv. „Velitelský modul“, ve kterém se nacházela posádka při svém návratu na naší planetu. Vrchní část, to je ta špičatá, se při vstupu do atmosféry oddělila od motoru a dále pokračovala samostatně. Při průchodu zemskou atmosférou se modul zahřál na 1600‘ C a aby se tímto žárem nepoškodil, byla jeho spodní část obložená keramickými destičkami, odolnými proti vysoké teplotě. Přistání se uskutečnilo do moře, a naše loď Intrepid byla ve dvou případech tou, která astronauty vyzvedla na palubu. Program Apollo probíhal v letech 1961 – 1972 a měl za cíl přistání lidské posádky na Měsíci a její bezpečný návrat na Zemi.

V prostorných hangárech v podpalubí je umístěno mnoho letecké techniky, a tak zde vidíme příď civilního dopravního letadla, upraveného jako trenažér pro výcvik posádek. Podobné můžeme vidět ve výcvikovém středisku na letišti v Praze. Toto je zde jako zajímavost a s provozem letadlové lodi to nemělo nic společného. Zato můžeme obdivovat rozlehlost hangárových prostor na lodi.

Zde jsem si připadal jako v expozici Národního technického muzea v Praze. Je to vzpomínka na techniku, která sloužila na letadlových lodích v době jejich začátků. Plátnem potažený trup a křídla, dřevěná vrtule a místo pneumatik pevný gumový ráfek. V tomto případě se jednalo o průzkumné letadlo.

Grumman EA-6B. Letadlo určené pro elektronické vedení boje. Na závěsy pod křídlem se nezavěšovaly rakety, ale taktické rušící zařízení protivzdušné obrany protivníka. Přijímač byl umístěn v krytu na kýlu, v ocasní části letadla. Na závěsech pod křídlem byly rušící agregáty. Posádka byla čtyřčlenná. Na fotce vidíme letoun se sklopenými křídly a s podpěrou, která se dávala při práci na podvozku v hangáru. Rychlost byla 1000 km/h těsně na úrovni hladiny.

Související kategorie