V Evropě se letos konají dva prestižní aerosalóny. První, ILA, na berlínském letišti Schoenefeld, druhý jen o měsíc později v britském Farnborough. Berlínská ILA se střídá s pařížským aerosalónem v Le Bourget, který se bude konat v roce 2001. V Berlíně se tak 6. až 12. června opět sešlo veliké množství výrobců letadel, leteckých motorů, příslušenství a vůbec všeho souvisejícího s letectvím. Organizátoři pyšně oznamovali, že na letošním aerosalónu je vystaveno více než 316 letadel a vrtulníků. Vstupné bylo v prvních dnech, kdy byl aerosalón určen odborníkům, poměrně vysoké - 55DM. Stále je to však méně než Expo 2000 v Hannoveru, kde návštěvník zaplatí 69DM. Od pátku, 13.00 hodin, byly brány aerosalónu otevřeny pro širokou veřejnost a vstupné činilo 25DM. Počasí letos letecké podívané opravdu přálo, naopak bylo až příliš horko, a spálené obličeje návštěvníků dokazovaly, že letouny se nepředstavovaly pouze na statické ukázce, ale i ve vzduchu. Vzhledem k rozsahu článku se nebudeme zabývat jednotlivými pavilony a stánky výrobců, ale pouze vybranými letouny.
Jednou z nejžhavějších novinek těsně před aerosalónem bylo oznámení konsorcia Airbus Industrie o objednávce superobřího Airbusu A3XX, se dvěma palubami pro cestující, společností Emirates. Představitelé Airbusu pyšně prohlašují, že B747 byl vlajkovou lodí 20.století, A3XX bude jeho nástupcem pro 21. století. První let nového letounu se očekává v roce 2004. Jen pro ilustraci pár parametrů základní verze -100: délka 73 m, rozpětí 79,8 m. výška 24,1 m, prázdná hmotnost 267 000 kg, maximální startovací hmotnost 540 000 kg, objem palivových nádrží 325 000 litrů, počet cestujících 555, dolet 14 200 km. Verze -100R se startovací hmotností zvětšenou na 590 000 kg by měl mít v nádržích 372 000 litrů paliva. To by letounu mělo prodloužit dolet na 16 200 km při stejném množství cestujících, tj. 555. Jako pohonné jednotky by měly být použity motory Rolls-Royce Trent (používané na B777), Pratt&Whitney, nebo General Electric. Konstruktéři jsou omezeni maximálním rozpětím, které by nemělo být větší než 80m. Toto omezení není dáno konstrukčními možnostmi, ale letištními omezeními. Cena tohoto giganta by se měla pohybovat kolem 216 milionů USD (B747-400 stojí kolem 195 milionů USD). Nechejme se tedy Airbusem překvapit.
Co ale ILA nabídla již existujícího a tedy i létajícího? Nelze se zmiňovat o všem, tak tedy jen to nejzajímavější (alespoň podle autorova názoru). Ty nejdřevnější doby letectví byly zastoupeny dvěma replikami "létacích aparátů" z roku 1910, Blériotem XI a Etrichem Taube DII (Holubice). Druhý jmenovaný byl doprovázen nádherně upraveným Trabantem "Follow Me". Snad každý návštěvník aerosalónu, když viděl tyto stroje ve vzduchu, si vybavil skvělý americký film "Báječní muži na létajících strojích". Letové vystoupení obou replik bylo značně závislé na větru. Jen trochu prudší poryv by z krásných letadel udělal třísky.
Období 2.světové války bylo zastoupeno několika letouny. Některé v Berlíně již vystaveny byly, ale Messerschmitt Bf-109G-6 (ve fiktivním markingu) a North American P-51D Mustang zaujmou vždy. Předváděný Mustang pochází ze sbírek muzea v Duxfordu a nese barvy velitele 78. FG slavné 8.americké letecké armády, plukovníka Johna Landerse, který svůj stroj pokřtil "Big Beautiful Doll". Na Landersovu skóre bylo celkem 14,5 sestřelů (z toho 4,5 na Mustangu) a dalších 20 letadel zničených na zemi (z toho 8 během jedné mise!!!). Pohled na společné vystoupení těchto bývalých nesmiřitelných protivníků bral dech a zvuk jejich motorů je symfonií pro uši milovníků letadel s pístovými motory. Na stojánce vedle nich stáli další dva krasavci. Noční stíhací Hawkersu Hurricane Mk.I (na podobném létalo i naše eso Karel Kuttelwascher) a fotoprůzkumný Supermarine Spitfire Mk.XI ve zvláštní růžové kamufláži. Stříbrný B-25 Mitchell Red Bull již dobře známe i z našich leteckých dnů, nedávno byl u nás opět v souvislosti s natáčením nového českého filmu režiséra J.Svěráka o našich letcích v RAF "Tmavomodrý svět".
Pochopitelně největší část na stojánce zabíraly vojenské letouny. Spolková Luftwaffe představila téměř vše, co má ve výzbroji, Phantomy, Tornada, Migy-29 atd. Za osobně nejzajímavější považuji návštěvu na palubě transportního Transallu C-160, jehož pilot mi vyprávěl o nasazení během konfliktů v Bosně a v Kosovu. Procházka růžovým sadem to rozhodně nebyla. Do zajímavé diskuse se zapojil další návštěvník, z něhož se vyklubal bývalý pilot Transallu, tentokrát francouzského letectva. Letos se na aerosalónu objevilo několik strojů, které byly doslova "nabité" elektronikou. Velmi zajímavý byl BAe Nimrod MRA4 RAF, který vznikl dalším vývojem verze Mk.2. Nimrody slouží především k boji proti ponorkám, námořnímu průzkumu, ale mohou být využity také v boji proti pašerákům drog. Verzi MRA4 pohánějí čtyři motory BMW-Rolls-Royce BR710, o kterých bude zmínka ještě dále. Zajímavé zastoupení mělo na aerosalónu americké letectvo a námořnictvo. US Navy reprezentoval Lockheed P-3C AIP Orion, který slouží k plnění stejných úkolů jako Nimrod u RAF. Lockheed EC-130H Compass Call patřil 355. křídlu USAF ze základny Davis-Monthan v Arizoně. Nápadné byly antény natažené mezi SOP a VOP. Jedná se verzi známého "Herkybirdu" určenou k vedení radioelektronického boje, přesněji řečeno k rušení elektronických systémů protivníka. Do pilotního prostoru jsem se dostal bez problémů, ale k vlastním elektronickým systémům nikoliv. Ještě obtížnější byla situace u Boeingu E-8C Joint STARS (USAF/US Army Joint Surveillance Target Attack Radar System). Jedná se o přestavěný B707-320 s radiolokátorem vyzařujícím směrem k zemi a tím určeným k detekci a sledování pozemních cílů. Tento radiolokátor je umístěn v téměř 8 metrů dlouhé gondole, zapuštěné do spodní části trupu letounu. Posádka čítá 21 až 34 členů a jejím úkolem je nejen následné navádění vzdušných a pozemních sil na cíl, ale také koordinace s dalšími průzkumnými a komunikačními složkami (AWACS, AEW&C, ABCCC, ELINT, COMINT, atd.), to vše až po dobu dvaceti hodin (pochopitelně s nutným tankováním během letu). Vedle letounu stál modrý kontejner velikosti menšího náklaďáku, určený k chlazení elektronických systémů. Nabité "em-šestnáctky" stráže svědčily o tom, že se jedná o letoun vybavený utajovaným zařízením. Hned vedle stál Boeing E-3A Sentry AWACS v nádherném modrém nátěru k výročí NATO (letoun patří NATO, proto také nese lucemburskou registraci). Jedná se o stroj, který navštívil také Prahu. Po malých skupinkách byla umožněna návštěva na palubě, průvodci byli příslušníci posádek z jednotlivých členských zemí NATO a odpověděli na každou otázku. Tedy téměř každou, protože na můj dotaz "kolik cílů je systém schopen naráz sledovat a navádět na ně vlastní letouny" si mě holandský důstojník prohlédl, po krátké odmlce s úsměvem pokrčil rameny a odpověděl: "Nejsem zplnomocněn dát vám přesnou odpověď, ale dost." Piloti byli podstatně sdílnější a tvrdili mi, že veliký čočkovitý radom nad trupem letové vlastnosti letounu proti standardnímu B707 téměř nemění. Jen rychlost je omezena. Další zajímavostí je, že motory nejsou vybaveny obraceči tahu. Jedním z největších magnetů v Berlíně byly bezpochyby dva "neviditelné" Lockheedy F-117A Nighthawk, sloužící u 49.FW USAF umístěném na základně Holloman v Novém Mexiku. Místní komentátor sice mylně tvrdil, že letoun je poprvé představen Evropě, v Německu však ano. Ačkoliv se nejedná o letoun z nejnovějších, patří stále k tomu nejtajnějšímu, co má USAF ve svém arzenálu a čtyřčlenná stráž letoun opouštěla vždy až po nahození motorů a povolení k rolování. Nighthawk, připomínající "šílenost" ze "Star Wars", ve vzduchu pochopitelně nelze srovnat s moderními stíhačkami, ale zajímavý byl. Eurofighter EF-2000 Typhoon představuje špičku evropského leteckého průmyslu. Mám však dojem, že při letových ukázkách nebyla předvedena vysoká manévrovací schopnost, umožněná měnitelným směrem vektoru výstupních trysek motorů. Technicky jistě špatný není, vysoká cena však způsobuje, že se zákazníci (s výjimkou letectev států podílejících se na výrobě) příliš nehrnou. Mezi nejnovější zájemce patří i letectvo Řecka. Na aerosalónu padla i zmínka o možnosti nákupu Eurofighteru pro naše letectvo, ale vzhledem k ceně se pravděpodobně jedná o informaci z říše pohádek. Mig-29SMT-2 s upraveným hřbetem trupu, "skleněným cockpitem" a novým radiolokátorem, představený ruským konsorciem MAPO, byl Berlíně novinkou. Před dvěma lety byla představena verze -SMT-1. Že se jedná o letoun zajímavý, o tom svědčil fakt, že se kolem stroje pohybovali důstojníci v nejrůznějších (mnohdy značně exotických) uniformách. Jedním z největších překvapení však byl Mig-29 Sniper, společný projekt rumunské firmy Aerostar, německo-amerického konsorcia Daimler/Chrysler Aerospace a izraelského Elbitu. Jedná se o značně zmodernizovanou modifikaci známého stroje, přičemž za nejvýznamnější úpravu je považován "skleněný cockpit". V množství vystavených vrtulníků mě zaujal Eurocopter AS 532 Cougar Mk.2 v barvách Royal Saudi Air Force. Vystavený stroj má sloužit operacím Combat SAR (Search And Rescue).Cougar je další vývojový stupeň známé Pumy.
A již se dostaneme k dopravním letounům. Ju-52 v barvách Lufthansy známe i z Prahy, lehký dopravní letoun Dassault MD 312 Flamant, určený pro službu v koloniích, jsme již viděli v Hradci. V Berlíně však byl představen v barvách francouzského letectva a nikoliv VNAF, jako u nás. Žlutá Dakota patřící German Airline Pilots´ Association byla na aerosalónu již několikrát. Nikoliv však DC-4 ZS-AUB South African Airways. Před dvěma lety byl v Berlíně druhý stroj z historické letky SAA, který nese jiné barvy bez oranžové SOP. Bohužel, osud letounu je nejistý, protože nový management SAA již nehodlá historickou letku podporovat. Je proto možné, že se jihoafrická DC-4 na evropském nebi hned tak neobjeví. Rusové měli na aerosalónu dva dopravní stroje. O Iljušin Il-114-100 se zákazníci zrovna neperou. Myslím si, že trh je v dané kategorii saturován letouny ATR a DHC. Letoun trochu vzhledově připomíná BAe-ATP, který také nebyl komerčně nijak úspěšný. Tu-154M není sice žádnou raritou, ale letoun vystavený v Berlíně byl rozhodně velmi zajímavý. Jednalo se totiž o stroj, který se po službě u Interflugu a spolkové Luftwaffe vrátil zpět do Ruska. Nyní létá s patřičným technickým vybavením v rámci programu "Otevřené nebe". Američtí výrobci velkých dopravních letadel se do Berlína příliš nehrnou, ale přesto se na aerosalónu jeden poměrně nový americký letoun objevil. Jednalo se o B717 v barvách Olympic Aviation, který nad drahou 25L prováděl dva nízké průlety, bohužel pouze ve středu, kdy bylo ještě pod mrakem. Letoun však v Berlíně nepředstavoval Boeing, ale Rolls-Royce, jehož v Německu vyráběné motory BMW-Rolls-Royce BR715 stroj pohánějí. Motory stejné typové řady pohánějí také vystavený Bombardier Global Express, který patří k nejnovější generaci biz-jetů s extrémně dlouhým doletem. Tento krásný stroj má podle informace výrobce dolet až 11 700 km, to je např. z Buenos Aires do Londýna, přičemž na palubě může být až 19 cestujících. A tak aerosalón "ovládlo" domácí konsorcium Airbus Industrie. Představeno bylo celkem pět letadel: A310 spolkové Luftwaffe, A319 upravený jako biz-jet, A320 v barvách společnosti Volare, A340 Lufthansy a zlatý hřeb, A300-600ST Beluga. Čtyři Belugy ve službách Airbus Industrie nahradily vrtulové Super Guppy, jejichž čas se naplnil. Letové ukázky Belugy patřily divácky určitě k tomu nejzajímavějšímu.
V pátek večer odcházím na autobus a na obloze začínají kreslit trikolóru Alpha Jety skupiny Patrouille de France. Cvičí před svým jediným (sobotním) vystoupení v Berlíně. Mě však hlavou vrtá jedna otázka. Z Prahy do Berlína je to kousek cesty, tak proč nebylo na aerosalónu vystaveno Aero L-159 Alca? Nebo snad má Aero tolik zákazníků, že je tato významná evropská letecká událost nezajímá? A tak české barvy v Berlíně hájil v hangáru firmy Bombardier Challenger transportní letky vojenského letectva. Mám dojem, že tam však nebyl jako exponát, ale shodou okolností zrovna na revizi...
Nebyly vloženy žádné komentáře.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém