S Lufthansou z Ostravy do Ruska, aneb ne vždy je vše na cestách dokonalé

• 12.08.2005 02:00
• na_cestach

Cestu do Nižního Novgorodu (dříve Gorkij) na konci června 2005 šlo zorganizovat v zásadě dvěma způsoby. Buď přes Prahu a Moskvu s dalším přestupem, nebo jedinou přímou linkou ze západní Evropy, kterou je linka Lufthansy z Frankfurtu přes Nižnij Novgorod do Permi na Urale. Zvolil jsem tedy linku Lufthansy, s možností zároveň prověřit a podpořit právě měsíc otevřenou novou linku Ostrava - Mnichov. Přede mnou je tedy letová trasa OSR-MUC-FRA-GOJ-FRA-MUC-OSR, česky řečeno Ostrava–Mnichov–Frankfurt-Nižnij Novgorod–Frankfurt–Mnichov-Ostrava.

Dornier 328 D-CIRC Cirrus Airlines na letišti Ostrava-Mošnov v ranním slunci

Časně ráno v pátek 24.6. je na letišti Ostrava-Mošnov docela těsno. V rozmezí několika desítek minut odlétá linka ČSA do Prahy, dnes místo ATR-42 letí B 737-500 OK-XGB, za ním pak charterový let ČSA na Rhodos a Kos s B 737-400 OK-WGY, a pak už přichází na řadu náš let LH 9477/C9 1690 do Mnichova. Jsem rád, že kufr mám odbaven až na konečnou. Nastupuji poprvé v životě do Dornieru 328-110 D-CIRC společnosti Cirrus Airlines, partnera Lufthansy. Je nás jen kolem 10 lidí, kapacita letadla je 31 cestujících. Sedačky jsou v zelené kůži, na regionální letadlo jsou docela prostorné a pohodlné. Hluk turbovrtulových motorů PW-119 se mi zdá docela příjemný a tichý, letadlo je bez rezonancí. A to letíme rychlostí přes 600 km/hod. Let obsluhuje jeden steward, dostáváme malou bagetku s džusem a kávou. Počasí nám přeje, a tak vidíme nejen jadernou elektrárnu Dukovany po pravé ruce, ale i soutok Dunaje s řekou Enns u Lince, rakouské Alpy a jezera v okolí Salzburgu, pak německé Alpy a jezero Chiemsee, to vše po levé ruce. Před Mnichovem se už od Alp vzdalujeme, přelétáváme město i novou Allianz Arenu pro 66 000 diváků, postavenou k fotbalovému MS 2006, a na přistání jdeme od západu. Doba letu dle letového řádu je 1:30, jsme tady ale o něco rychleji. Na letišti Franze Josefa Strausse je velká základna společností Lufthansa Regional, jako Air Dolomiti, City Line, Cirrus Airlines, Contact Air, Eurowings, převážně s letadly Canadair 100 až 700, Dash 8, ATR-42, EMB-145, BAe 146 atd. Autobus nás veze do nového Terminálu 2. U přepážky Lufthansa Center se odbavuji na další lety do Frankfurtu a Nižního Novgorodu, chci místa u okna a bez problému je dostávám.

V kabině Dornieru 328 D-CIRC za letu do Mnichova

V Mnichově máme čas na přestup jen 1:15, ale v pohodě vše stíháme. Čeká na nás A 321-131 D-AIRF se jménem Kempten na lince LH 965 MUC-FRA. K hodinovému letu mezi dvěmi největšími německými letišti startujeme s 15 min. zpožděním. Letadlo je téměř plné, snad 180 cestujících. Sedíme na šedých kožených sedačkách, místa je tady ale snad méně než v Dornieru 328. Na občerstvení jsou jen studené nápoje. Přelétáváme letiště Frankfurt až někam ke Koblenzi na Rýně, pak se teprve pravou zatáčkou vracíme zpět na přistání. Všude kolem jsou vidět letadla v různé fázi přiblížení na přistání.

Letiště Frankfurt

Provoz ve Frankfurtu je obrovský. Vysedli jsme někde na konci Terminálu 1A a šlapeme „kilometry“ nejprve terminálem, pak podzemním tunelem, v němž je sice zajímavé barevné osvětlení, ale pojízdný chodník nefunguje. I zde máme na přestup 1:15, ale v podstatě jdeme přímo v Terminálu 1B do letadla A 320-211 D-AIPL jménem Ludwigshafen am Rhein na lince LH 3208 do Nižního Novgorodu a Permi. Letadlo je úplně plné, 150 lidí mluví hlavně německy a rusky. Občerstvení je velmi kvalitní a k práci palubního personálu nelze mít žádné připomínky. Trochu mi vadí jen kožené sedačky, v horku se na nich po delší době potíme. A náš let má trvat téměř 3,5 hod. Škoda jen počasí, po většinu letu je pod námi oblačnost.

Nastupujeme do A 320-211 D-AIPL

Pod námi Moskva

Až nad Moskvou se počasí lepší a to mi umožňuje se orientovat, neboť poznávám pod sebou Leninské hory s Lomonosovovou universitou (dnes Vorobjevovy hory s Universitou) a pod ní u řeky Moskvy hlavní olympijskou sportovní arénu Lužniki s dalšími stadióny, až po Kreml. Docela se divím, že letíme téměř nad středem Moskvy a vzpomínám, jaké pozdvižení zde 28.5.1987 se svou Cessnou 172 na Rudém náměstí před Kremlem způsobil devatenáctiletý Mathias Rust. Na východním okraji Moskvy vidím dvě letiště, jedno má dráhový systém do V, druhé, ležící jižněji, má dvojitý dráhový systém, asi jako Mnichov. Jedno z nich je možná Bykovo.

Řeka Oka v Nižním Novgorodě při přiblížení na přistání

Pak už jsou pod námi hlavně lesy a louky v ohromné rovině, pole jen zřídka. Před přistáním přelétáváme širokou řeku jménem Oka, která se na druhém konci města vlévá do Volhy.

Letiště Nižnij Novgorod - Strigino

Přistáváme na nekvalitní betonové dráze 36L letiště Nižnij Novgorod - Strigino, prudce brzdíme a otáčíme se. Malá letištní budova je na druhém okraji letiště, pojíždíme zpět po ranveji. Letiště je viditelně hodně staré a dlouhá léta bez investic. Snad jen letištní budova je uvnitř nově upravena. Vystupuje zde necelá polovina cestujících, ostatní letí až do Permi. Odstavná plocha je sice plná ruských letadel jako Tu-154, Jak-42, Jak-40, AN-24, AN-26, IL-76, ale provoz žádný. Vidíme i L-39 Albatros v modré skvrnité kamufláži s rudou hvězdou, zaparkovaný pod Tu-154 společnosti Atlant-Sojuz. Pasová kontrola cizinců trvá skoro hodinu. Už v letadle jsme dostali k vyplnění vstupní a výstupní karty v angličtině plus celní deklaraci, přesto většina cizinců je nemá vyplněné podle představ pasových úředníků a tak fronta jen pomalu postupuje. Pas každého cizince je spolu se vstupní kartou totiž skenován. A to ještě netušíme, že téměř další hodinu budeme čekat na kufry, a stejně se svých nakonec ani nedočkáme. Takže sepisujeme protokol PIR, fasuji záchranný balíček s hygienickými potřebami a tričkem od Star Alliance a s hrůzou si uvědomuji, že další letadlo z Německa sem přiletí až za dva dny večer. Něco mám sice s sebou v příruční tašce, ale ne všechno potřebné. Bude třeba zatnout zuby a vydržet. Ještě musíme projít celním odbavením, jdeme sice zeleným koridorem, ale každý musí opět své zavazadla poslat přes rentgen a namátkově si od cestujících vybírají vypsané celní deklarace. A skutečně, kufry dorazily dle předpokladu až v neděli 26.6. večer do hotelu, naštěstí byly bez jakéhokoliv poškození a k úrazu nepřišlo ani české pivo v plechovkách. Kufry prý zůstaly ve Frankfurtu, kde je nestihli naložit do našeho letadla do Ruska. Renomé Lufthansy ale dostalo v mých očích trošku šmouhu.

Na letišti Strigino je připravován A 320-211 D-AIPK, který právě přiletěl z Permi

Zpáteční let bude kopií letu sem, ale ještě netuším, že až tak doslova, takže v pohodě nasedám ve středu 29.6. na letišti Nižnij Novgorod - Strigino do A 320-211 D-AIPK jménem Wiesbaden. Kufry jsou odbaveny opět až do Ostravy a české pivo v nich vystřídala ruská vodka. Po startu z dráhy 18R se šest palubních průvodčích o nás začíná vzorně starat, takovou péči snad ani nepamatuji. Letadlo je přitom opět úplně zaplněné 150 cestujícími. Po dobrém obědě jsem si dal kávu a pivo Warsteiner. A stále chodili dokola a nabízeli občerstvení, tak jsem neodolal whisky. Vypadalo to, jako by si náš Economy Class spletli s Business. Nevím, proč si Lufthansa takhle předchází své zákazníky v Rusku, ale určitě jsme se nezlobili. Počasí bylo ještě horší než při cestě tam, vidět toho moc nebylo.

Letiště Frankfurt je i místem mnoha zajímavých setkání

Ve Frankfurtu mám pár hodin času, tak hledám vyhlídkovou terasu, kde trávím téměř dvě hodiny sledováním neuvěřitelného provozu ve vzduchu i na zemi. Linka LH 982 z FRA do MUC má zpoždění, prý z důvodu bouřky v Mnichově. To mne netěší, v MUC máme jen hodinu na přestup na OSR. I tato linka je úplně vyprodaná. Nakonec odlétáme s půlhodinovým zpožděním v A 321-131 D-AIRN jménem Kaiserslautern. U Mnichova ustupující bouřka vytváří velkou duhu na obloze. Při letu byly turbulence a paní kapitánka hodně spěchala, tak zakázala i podávání studených nápojů. Zato s námi tvrdě praštila o zem v Mnichově už po 40 min. letu. V žádném z Airbusů A 320, 321 neměla Lufthansa airshow.

Přistáváme v Mnichově, na obzoru bouřka a duha

Vysadili nás na jednom konci Terminálu 2, odbavení na OSR se provádí samozřejmě na druhém konci. V poklusu nakonec stíháme v poslední chvíli ve 21:15 odjezd autobusu k letadlu Cirrus Airlines Do 328-120 D-CIRA, linka LH 9474/C9 1695. Startujeme ve 21:35 už za tmy. Letadlo je tentokrát zaplněno zpoloviny a usměvavá letuška Sabrina nám servíruje malou bagetku, k níž si většina cestujících dává pivo Warsteiner, a ne jedno. Potahy na sedačkách jsou tentokrát z tmavěhnědé kůže, na rozdíl od Airbusů Lufthansy, kde byly ze světlehnědé kůže. V Ostravě přistáváme dříve než noční linka ČSA z Prahy (ATR 42-500 OK-JFL).

Příprava Do 328 D-CIRA před startem v Mnichově

Čekání na kufry je tentokrát krátké, neboť jich na pásu vyjelo jen pár. Takže opět stojím ve frontě na vypsání protokolu PIR a říkám si, že kufry asi v Mnichově nemohli stihnout přeložit. Je nás tady z té zpožděné linky z Frankfurtu totiž více. Nevadí, linka do Ostravy létá 2x denně. Jenže ve čtvrtek nic, v pátek nic, stále prý z Německa nemají žádné zprávy. Až v sobotu večer jsme se dočkali, ale tak zničené a potrhané oba naše kufry jsem dosud nezažil. Ještě že obsah kufrů byl bez poškození, i ruská vodka vše přežila. Kufry přiletěly přes Prahu, takže asi opět zůstaly viset už ve Frankfurtu. Reklamace na zničené kufry zatím probíhá. Nalétali jsme na této cestě kolem 7 400 km za 23 978.-Kč včetně všech poplatků a skvělé okamžiky se střídaly se špatným koncem, neboť jak jinak nazvat fakt, že zůstanete na pár dní bez kufrů, a to jak v cizině, tak doma.

Autor:Zdeněk Chovanec

Související kategorie