Vickers Viscount - Část 3

• 23.06.2001 00:00
• historie

Třetí část článku o britském turbovrtulovém typu Vickers Viscount přináší informace o jeho vojenském využití.

V první polovině padesátých let byly Viscounty v menším počtu dodány i několika vojenským letectvům. Prvním se stalo Indian Air Force, které 29. prosince 1953 převzalo s označením IU683 stroj verze 723, výrobního čísla 79 a provozovalo jej až do 27. ledna 1967, kdy jej odprodalo společnosti Indian Airlines, u níž létal s poznávací značkou VT-DWI. Druhý strojem se stal Viscount 730 výrobního čísla 80, převzatý s označením IU684 a jménem "Raj Humsa" 13. ledna 1956. U Indian Air Force byl využíván až do 30. ledna 1967, kdy jej rovněž odkoupily Indian Airlines a nadále používaly jako VT-DWJ. Oba indické vojenské Viscounty měly salónní úpravu interiéru a byly využívány především k dopravě vysokých indických státních a vládních činitelů. Dalším zákazníkem, který začlenil Viscounty do svého parku, bylo vojenské letectvo Pakistánu. Jediný letoun verze 734, výrobní číslo 83, byl dodán s označením J751 20. března 1956 a provozován plných 14 let, kdy byl odprodán Chinese Air Force, u něhož létal až do svého zrušení v roce 1990. Dva salónní Viscounty odebrala brazilská armáda. První, verze 742D, výrobní číslo 141, byl s poznávací značkou LN-SUN zalétán 24. července 1956 a původně určen pro norskou společnost Fred Olsen, která jej však neodebrala. O stroj projevila zájem Forca Aerea Brasilia, která jej převzala s označením FAB2100 1. února 1957. Později bylo označení změněno na C90-2100 a Viscount dostal jméno "Presidencia da Republica". Ve službě zůstal až do 8. prosince 1967, kdy byl po nezdařeném přistání na letišti Santos Dumont v Riu de Janeiro s brazilským prezidentem na palubě poškozen a následně zrušen. Druhým strojem se 23. prosince 1957 stal Viscount 789D výrobního čísla 345, dodaný s označením FAB2101. Po následném přeznačení na C92-2101 byl provozně využíván až do roku 1970. Jediný Viscount 781D výrobního čísla 280 létal od 16. června 1958 až do prosince 1991, tedy plných 33 (!) let, u vojenského letectva Jihoafrické republiky. Dodán s číslem 150, byl v roce 1975 pojmenován "Casteel". Vzhledem k jeho občasnému využití v civilním sektoru dostal 17. srpna 1984 poznávací značku ZS-LPR, s níž létal až do konce své kariéry, po níž byl odprodán do Zairu. Tři stroje z majetku letecké společnosti THY odkoupilo v období let 1971-1972 turecké vojenské letectvo. Jako první dva byly převzaty letouny verze 794D výrobních čísel 430 a 431, dodané 3. června, resp. 12. března 1971 s označením 430, resp. 431. Dvojici doplnil 28. března následujícího roku ještě Viscount 754D výrobního čísla 246. Zmíněná trojice byla používána až do roku 1990, kdy ji nahradily modernější typy. The Sultan of Oman´s Air Force zakoupil celkem šest Viscountů čtyř různých variant. Dva stroje verze 816 (č. 501 a 502, výrobní čísla 435 a 436) byly dodány v červnu 1971 a provozně využívány do poloviny roku 1978, kdy je odprodali do Svazijska. Stejný počet letadel V.814 (č. 503 a 504, výr.č. 342 a 343) byl zakoupen koncem roku 1971. Z nich byl však v únoru 1972 dodán pouze letoun č. 503, když předtím, 28. ledna 1972, havaroval na letišti v Hurnu bezprostředně po startu na dodávacím letu stroj č. 504. Náhradou za zničený stroj byl 3. ledna 1973 převzat Viscount 808 výrobního čísla 423, který dostal stejné číselné označení jako havarovaný. O tři měsíce později jej doplnil další exemplář stejné verze, výrobního čísla 421, tentokrát s označením 505. Oba Viscounty létaly v Ománu do 21. září 1976, kdy je zakoupila zairská společnost SCIBE. Ománské vojenské letectvo zamýšlelo ještě zakoupit Viscount 803 výrobního čísla 175, který byl zalétán 24. srpna 1957, jemuž přidělilo i číselné označení 506. Z nákupu však sešlo a stroj byl zlikvidován na letišti v Hurnu při požárním cvičení 12. října 1975. Ještě před svým dodáním do Ománu létaly Viscounty 816 výrobních čísel 435 a 436 od srpna, resp. září 1964 u Royal Australian Air Force, kde byly označeny A6-435, resp. A6-436. Oba stroje měly salónní úpravu interiéru a ve službě zůstaly do roku 1969, kdy je nahradily proudové BAC 1-11. K uživatelům salónních Viscountů se řadí i Kanada. 28. března 1955 byl do flotily Ministerstva dopravy zařazen s poznávací značkou CF-GXK Viscount 737 výrobního čísla 70, který létal až do července 1982. 21. října 1958 se k němu přiřadil stroj verze 745D, výrobního čísla 229, provozně využívaný s poznávací značkou CF-DTA do dubna 1982. Tento stroj byl využíván především kanadským premiérem a dalšími státními a vládními činiteli.a

Závěrečná část článku o Viscountech bude věnována nákladním verzím a speciálním úpravám tohoto ve své době velmi oblíbeného typu.

Související kategorie