Concorde

• 12.07.2004 00:00
• historie

Každý kdo má rád letadla asi bude se mnou souhlasit, že letadlo Concorde bylo ozdobou nebe, nebo že Concorde bylo výjimečné letadlo. Vzpomínám si, když jsme chodili na Heathrow do školy, ráno když burácel Concorde na dráze ke svému startu přestali jsme se učit, ne kvůli kraválu, učebna byla dobře odhlučněná, ale byl to Concorde, cosi výjimečného, posvátného, Geoff, náš přednášející, se zasnil a řekl: "to je krása". My jsme si z něj dělali legraci, protože takový kravál dokáže dělat stotřicetčtyřka také a to máme na Ruzyni od rána do večera. Jeden den, když zjistil, že do našich tupých hlav už nic neleze, nás vzal do hangáru. Když jsme poprvé na vlastní oči viděli čtyři Concorde pohromadě, byli jsme také vykulení. Kolega Javůrek zatlačil dokonce slzu dojetí se slovy "tak, tohle se vidí jednou za život"... Bohužel měl pravdu. V Praze se zvonilo komunistům klíčema a my jsme stáli v bývalém hangáru VC 10, kde nyní měly domovské právo tito krásní ptáci. Šéf údržby nám vysvětlil, že po sedmdesáti letových hodinách se musí letadlo zatáhnout do hangáru a zkontrolovat komplet palivový systém kvůli vibracím, které zavinily nehodu TU 144 na aerosalónu v Paříži, při té příležitosti se měnila také komplet podvozková kola. Letadlo mělo, díky svým extrémním výkonům, také zvláštní režim údržby. Později jsem se dozvěděl, že čtvrtina celkových nákladů na technickou údržbu všech letadel British Airways šla na tyto stroje. To byl také jeden z důvodů, proč bylo nemyslitelné provozovat toto letadlo malou společností, nebo jenom nadšenci, kteří by s nimi létali na show, prostě, to není Dakota, která může někde půl roku parkovat a pak jen oprášit a letět...

foto: Jan Čech

Jeden stroj byl na nějaké větší revizi a tak jsme si mohli do něj vlézt a pořádně si ho prohlédnout, aniž bychom někomu překáželi. Chtěl jsem si samozřejmě sednout na "levý sitz", ale ouha, při mých rozměrech to bylo skoro nemožné. Napřed jsem tam dal levou nohu a pomalu jsem si sedal, potom jsem se snažil přetáhnout i pravou nohu přes střední panel a tou se mi podařilo zmáčknout test požárního systému, který začal houkat a blikat. V tu ránu jsem byl v kabině sám. Když nám šéf údržby vyprávěl o systému kontrol tohoto letadla, řekl neuvěřitelnou větu: "když volají, že mají nějaký technický problém, ještě než se podívám do počítače do manuálu, vezmu do ruky tuto malou knížku", a ukázal nám bibli, "a poradím se s Bohem!". Bylo nám jasné, že letadla jsou v těch nejlepších rukách... V tomto hangáru jsem také viděl vskutku neortodoxní zatahování letadlel. Tahač před hangárem zajel pod letadlo, za podvozkovou nohu, kde se znovu připojil a letadlo před sebou v podstatě tlačil. Bylo to proto, že souprava tahač s ojí a letadlo se prostě do hangáru nevešla. Pro snímač dynamického tlaku na špičce letadla musely být vybourány výklenky ve zdi, prostě Concorde tam byly poněkud "naknap".

foto: Jan Čech

Těšil jsem se, až uvidím Concorde v Praze . Byla to nádhera. Chtěl jsem si vyfotit pojíždějící letadlo se sklopeným čumákem zepředu, tak, jak ho vyfotil Hiroshi Seo, no nejsem světovým fotografem a tak se stalo, že jsem se dostal mezi Follow me a letadlo a letadlo muselo dost vehementně brzdit. No, musím říct, že mě v ten den neměli moc rádi ani folloumák, ani kapitán BA... 19.10.1996 přiletěl do Prahy G-BOAC. Letadlo mělo stát v Praze přes noc a druhý den mělo letět zpět. Kancelář BA toho chtěla využít a tak nabídla k prodeji let Praha- Kahíra s Concorde s pobytem u pyramid, patřičně drahý a luxusní výlet na jednu noc. Letadlo si pronajal Pavel Tykač, který chtěl za odměnu svézt své zaměstnance. Letadlo se odlepilo za mohutného rachotu s plnou forsáží od dráhy 24 a začalo neuvěřitelně rychle stoupat k dešťovým mrakům, v životě jsem neviděl takovou akceleraci. Asi za hodinu mě volali, že se letadlo vrací pro závadu zpět do Prahy a že vypouští palivo. Letadlo přistálo a posádka nám po sluchátkách sdělila, že nemohli zasunout záďový podvozek, se kterým se sice dá letět, ale ne nadzvukově, takže se rozhodli vrátit. Volali jsme do Londýna, co s tím, ale všechny jejich finty, dokonce i bible, pan poslanec Karas promine, byly na nic, prostě elektrohydraulický ventil si postavil hlavu a podvozek nešel zatáhnout. Letadlo zůstalo v Praze, ale plné náramně dobrého jídla, které by se muselo vyhodit, takž jsme všichni zúčastnění byli pozváni a mohli jsme si dosytosti dopřát vysokého standardu, který byl na palubě tohoto stroje. Druhý den přivezli mechanici normální linkou nový ventil-zámek, který vyměnili a letadlo mohlo odletět.

Další rok se návštěva opakovala, tentokrát bez problémů. Pak došlo k tragédii v Paříži. Již předtím Air France odepsala jednoho Concorde, který jim v roce 1982 spadl z heveru a hever propích křídlo. Letadlo nebylo již nikdy uvedeno do letuschopného stavu a sloužilo jako zásobárna náhradních dílů. Problémy se ale nevyhnuly ani BA. Dvakrát letadlo ztratilo část směrového kormidla, aniž se cokoliv stalo; je zajímavé, že tak výkonné letadlo v podstatě nepotřebovalo k letu směrové kormidlo. Mezi zaměstnanci British Airways koloval žert, že let bez směrovky bude v MELu (Minimum Equipment List) jako závada, se kterou může letadlo létat deset dní...

foto: Jan Čech

Pak jsem se potkal s těmito krásnými ptáky v době jejich uzemnění, když na Heathrow přestavovali interiér letadla a zabudovávali do křídel ochranu proti proražení předměty, které odlétnou od kol podvozku. Před hangárem stály G-BOAA a G-BOAB, které se již přestavby nezúčastnily. Zaměstnanci sice tvrdili, že až dodělají buletiny na těch v hangáru, dostane se i tato dvě letadla. Nikdy se už do vzduchu nedostala. G-BOAA je převezen do muzea v East Fortune ve Skotsku a G-BOAB bude vystaven před novým terminálem na Heathrow.

Proč vlastně byla najednou, ze dne na den, tato letadla vyřazena po prodělané nákladné přestavbě, kolují různé pověsti. Jedno je jisté: po znovuzahájení provozu nikoho ani ve snu nenapadlo, že to bude jenom na tak krátkou dobu. Jeden bývalý druhý pilot BA, který nyní létá jako druhý na Boeingu 767, mi říkal, že to bylo kvůli tomu, že Air France neprovedla buletiny tak, jak bylo požadováno, a když se roztrhla roura odvádějící horký vzduch od motorů k systémům a prolétla do nádrže, kde začala prudce stoupat teplota paliva, posádka palivo začala vypouštět a letadlo se vrátilo do Paříže. Protože nemělo nainstalovány ochranné kevlarové pláty, dostalo by se vedení Air France do neřešitelné situace, a tak ze dne na den vyřadili Concorde ze svého parku. Díky francouzskému nacionalismu a nelásce k Angličanům Airbus, který byl garantem dodávek náhradních dílů, prohlásil, že končí. Tím byl osud zpečetěn. BA se snažila létat co nejdéle, ale v září loňského roku také oficiálně ukončily provoz. Hotel Ramada na Bath Road , kde bydlí posádky ČSA na Heathrow, pořádal vyhlídkové party na střeše hotelu v době posledních přistání letadel . Zaměstnanci BA byli pozváni vedením podniku na oficiální rozloučení s typem 31. října, když startoval ke svému poslednímu letu G-BOAC do Manchestru, kde bude základem nového muzea. Den nato jsem byl s kamarády v hospodě a bylo to, jako když jim odejde nějaký blízký a oblíbený příbuzný. Skutečně poslední let se uskutečnil s G-BOAF do jeho rodiště, do Filtonu. Zajímavé je, že až do minulého týdne tady byly dva Concordy. G-BBDG zůstal majetkem továrny a byl uzemněn v prosinci 1981 a od té doby byl tady uložen. Posloužil jako sklad náhradních dílů, takže přišel o svůj "nos" a podvozek. Letadlo dostalo po delších tahanicích muzeum v Brooklands, kam bylo minulý týden převezeno. S "pozůstalými" letadly byla vůbec potíž. Letadel bylo výrazně méně než zájemců. Právě muzeum Brooklands, kolébka britské aviatiky, marně žádalo BA o jednoho Concorda, přednost dostalo neexistující museum na Barbadosu, nebo museum na letadlové lodi Intrepid, kde letadla chátrají skoro jako dopraváky ve Kbelích; kromě vandalů se v New Yorku k tomu přidává ještě slaná voda v ovzduší, která letadlům také zrovna nesvědčí. Když jsem v dubnu letadlo G-BOAD fotografoval, byl jsem zklamán, že se ani o tohoto krasavce nedokázali pořádně postarat. I když na fotce vypadá jako naleštěné, ve skutečnosti je to po pěti měsících pobytu v N.Y. dost tristní pohled. Letadlo stojí na lodi, která sloužila k dopravě rakety Saturn v programu Apollo. I když vstupné promptně zvýšili na 15 USD, Concorde je stále nepřístupný. Na proslulé muzeum Cossford, kde je velká sbírka letadel British Airways a BOAC, se nedostalo.

foto: Jan Čech

Tak skončily Concorde definitivně brázdit nebe a paradoxem zůstává, že jejich protějšek, TU 144 ve verzi LL, má stále operační statut, i když toto letadlo nikdy cestující nevozilo a pravděpodobně ani nikdy nemělo vybavenou kabinu pro cestující...

Související kategorie