Moc krásný a dojemný ! Rozhodně se těším na další díl. Název knihy by asi nebyl? :)
Je to krásný, i jsem si u toho poplakal, když jsem si uvědomil, že ač o generaci, vlastně dvě mladší, stejně tak jsem musel vždycky volat mamince, že jsem doletěl v pořádku. A musím stále:-) Pánové, máte pravdu, že pro většinu mých vrstevníků je dnes létání spíše prostředkem, nežli cílem, ale ne pro všechny! To byste nám křivdili - stále je nás pár, kteří kvůli půlhodince na Cessně jedeme několik desítek kilometrů a šlapeme pěšky od autobusu, abychom zažili i po výcviku ten nejkrásnější pocit na světě. A atmosféra některých aeroklubů je stále pěkná, ale nemohu bohužel srovnávat s Vaší dobou, která byla v letectví i z vyprávění mých přátel skutečně lepší než tahle. Pište dál, moc se na to těším!!!
Knihu si mile rád koupím :-) Už teď se bavím...
skoro si mi vehnal slzu do oka, to byly časy.......
Navážeš na "Mistrovu a Čoudovu " knihu z dob naší aviatiky.
Našla by se i fotodokumentace z té doby " saniťák Růža, Kužel, Gulf, Lupťák, Žaťouří, Jarda, Kačena, Tomáš rourař , a další. I jak jsme "startovali " vyřazený Mig 15 ......
Kluci, " s vámi mě baví svět!" Přání hodně štěstí, zdraví a síly do příštího roku do dálky posílá Míla
Mám rozepsané stejne stejně zážitky. JEn to pivo jsem si dál asi o něco dřív. STejně jako ve Vyškově.stejně. Prosím pokračování.
krásná práce Honzo,
asi každého to vede ke vzpomínkám na vlastní nástup do aeroklubu a vlastní průsery na letišti :-) Díky za hezký vánoční dárek pro piloty roztroušené po celém světě. Obdivuji Tvoji paměť a doufám, že mé jméno nebude pozměněno!
Tesim se na dalsi kapitolu, kapitáne!:)
Na ty krásné časy na Podhořanech se nedá zapomenout-I když jsem tam začínal o něco dříve . Na Podhořanech se setkáváme každou třetí sobotu v květnu a pisatel by se tam také mohl ukázat.
Celkem 41 záznamů
Vážení čtenáři, přátelé aviatiky. Jsem potěšen a překvapen ohlasem na první díl mého žvatlání. Mám nahrubo asi dvacet dalších, jen Vás musím poprosit nyní o chvilku strpení. Chtěl jsem nyní po příletu z Jakarty druhý díl vysperkovat fotografiemi z té doby, avšak myši v garáži, kde jsem je měl schované, byly bohužel rychlejší. Zkusím poshánét u kamarádů. Ptáte se rovněž na knihu. Nemám zatím zkušenost s vydáváním , musím se pozeptat, jak na to. Jestli bude vůbec zájem , aby ji někdo tisknul. Opŕavdu si nedělám čáku na to být druhým Honzou Čechem, ale to vzpomínáni mne néjak chytlo a drží mne v Asii nad vodou. Snad i další díly se budou dát číst, když tak mě vcas zastavte. Všem přeji všechno nej v roce 2014.