Moc krásné letiště s nádherným okolím a vzpomínkami na suprový lidi. Lépe bych to nenapsal.
Jsem rád, že jsem zažil tuto dobu i autora článku. Jen jsem měl chvilku obavu, zda se nezačne rozepisovat i o "neleteckých" zkušenostech, které jsme za této éry na letišti sbírali. :)
Dík Honzo, všude dobře, na letišti nejlíp, jsem rád, že jsem to také zažil v přímém přenosu a doufám, že mi to vydrží co nejdéle, než mě uzemní doktor nebo prachy - za 4,5 roku jsem v důchodu a to bude krušné...M.Š.
Už se těším na pokračování...
Do našeho aeroklubu jsem přišel v roce 1990 a ještě chytil labutí píseň pravého aeroklubismu. Musím souhlasit, že vše podstatné pro život jsem se naučil na letišti. Jako všichni jsem si prošel plachtařským výcvikem a zůstal u ní dlouho než se posunul k vrtulím. K největším zážitkům stále patří první lety na starých letadlech. Začalo to Orlíkem. Pak Šohajem. Po dlouhé době pak lety s Pionýrem, Kmotrem a Luňákem.
Když jsem před několik lety poprvé sedl do stopětky a vzlétl s ní připadal jsem si jak v sedmém nebi.
...fakt úžasný. Dodnes jsem myslel, že takovéto vzpomínky mám jen já a stále mi leží v hlavě. Píšeš mi z duše. Zmiňované období považuji za své nejlepší roky ve svém životě. Vzpomínám na ta léta v Podhořanech a na celou tu úžasnou partu, salám s cibulí u France a partičky mariáše (těch desetníků co mě to stálo), "vykoupání" po prvním sólu v požární nádrži kousek od hospody, kam jsme byli dopravováni v bedně na káře zalití několika kbelíky vody, přikryti víkem a poté vrženi do nádrže i s vozíkem, který jsme pak museli sami vyprostit (dneska by mě asi museli převážet cisternou :-), a na všechny ty blbiny, které jsme prováděli. Vlastní děti bych za to dnes třískal. Ale taky si myslím, že tak úžasnou partu z nás nedělalo jen zapálení pro létání, ale v té době také to, že než jsi se posadil za knipl, musel jsi na letišti odpracovat nejednu hodinu brigády na nejrůznějších pracech (od zametání hangáru, údržby letadel a další techniky, okopávání značení atd.) I když jsem to v té době nesnášel, dnes na to vzpomínám nejraději, protože přitom jsme vymýšleli a zažívali ty největší voloviny. Dnes bych se asi do některých ani nepoštěl :-) Po přečtení si letos určitě udělám čas na sraz. Pokračuj.
Výborný článek, jen piště dál, těším se na další pokračování! Pouze bych nesouhlasil s tím, jak píšete, že předlistopadový způsob létání v aeroklubech byl lepší. Každý samozřejmě mohl zažít něco jiného, ale moje osobní zkušenost moc pozitivní není: Zapomněl jste třeba na prověrky StB, bez nichž to nešlo, já jsem třeba prošel, ale rok to trvalo a dovolat se nebylo jak ... A pak další kámen úrazu je v tom hodnocení dle "přístupu k létání". Pod tím si lze představit kdeco, ale u nás to třeba vedlo k vytvoření kast lidí, kteří létali vždy a neomezeně, a těch, kteří se nějak znelíbili a byli odsouzeni k věčnému vysedávání na navijáku ... O možnosti dostat se k motorovému létání ani nemluvím - počet míst daný tabulkou a všemocná motorová komise. Skoro bych se dalo říci "mafiánské prostředí". Nezlobte se na mně, ale mně ten dnešní systém "přes peníze" přijde mnohem čistší. Jasně definované vztahy: Na jedné straně majitelé letadel (firmy, jednotlivci), na straně druhé ti, co si je půjčují. Bez jakýchkoliv zákulisních intrik, kastování atd. A přátelskému posezení v letištním baru to přece nijak nebrání, ne? Jak jsme ale řekl, je to jen můj subjektivní názor, netvrdím, že to musí vyhovovat každému. Pěkný den všem.
tak se tam GENO neflakej a at se ti spocitace jen kouri,cekame dalsi. PF 2014
... myši, to jsou mrchy! Myslím, že mluvím za nejednoho mladého držitele licence (neb piloty se snad časem staneme), když řeknu, že o to zájem z naší strany nepochybně bude:-)
Celkem 41 záznamů
Ahoj Honzo, po přečtení Tvého článku jsem si vzpomněl na krásné léta, prožité a prolétáné u ČSA, když tato společnost ještě byla " něco". Jsem překvapen kam Tě osud zával.
Přeji Ti, abych Ti osud dopřál, až ukončíš tuto misi v Asii, znovu návrat k kořenům své letecké kariéry, do aeroklubu. Něco podobného prožívám i já už 4 roky, co jsem ukončil u ČSA. Mám svého ultralajta, jsem sám sobě plánovačem, pilotem, technikem, .... Možná se ještě na Podhorařanech potkáme. Držím Ti palce,
Jarda.