Soud na Aljašce: Ke smrti Petra Kellnera přispělo šestihodinové zpoždění záchranné akce. NTSB ukázala na řetězec selhání od pilotáže až po záchranu.

• 2026-07-18 17:52

Federální porota na Aljašce 2. července 2026 rozhodla, že ke smrti Petra Kellnera a dalších osob na palubě vrtulníku během heliskiingu 27. března 2021 významně přispělo fatální zpoždění záchranné akce. Verdikt určil odpovědnost za opožděnou záchrannou operaci po havárii a stanovil také výši finančního odškodnění pro pozůstalé.

Podle jednomyslného verdiktu poroty společnosti zajišťující heliskiing nezahájily včas pátrání po zmizelém vrtulníku, neaktivovaly nouzové postupy a nenasadily záložní stroje, přestože jejich vlastní krizové plány takový postup předpokládaly.

Rozhodnutí aljašské poroty poprvé jednoznačně konstatovalo, že odpovědnost provozovatelů nekončí okamžikem havárie, ale zahrnuje i organizaci následné záchranné operace. V případě Petra Kellnera soud dospěl k závěru, že právě několika hodin trvající prodlení při aktivaci záchrany představovalo jeden z rozhodujících faktorů, které ovlivnily konečný rozsah tragédie.

Porota stanovila celkovou výši škody na 7,483 milionu dolarů (přibližně 158 milionů korun). Z této částky připadá 1,2 milionu dolarů na odškodnění za utrpení Petra Kellnera a 6,283 milionu dolarů představuje náhradu ekonomických ztrát pozůstalých.

Rozhodnutí přichází prakticky současně se zveřejněním závěrečné zprávy amerického Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě (NTSB), která po více než čtyřech letech uzavřela vyšetřování katastrofy vrtulníku Airbus Helicopters AS350-B3 (N351SH). Dokument podrobně popisuje průběh nehody, ale i řadu systémových pochybení provozovatele vrtulníku, organizátora heliskiingu i nedostatečný dohled Federálního úřadu pro letectví (FAA).

Rodinu Petra Kellnera v řízení zastupovala advokátní kancelář BBH ve spolupráci s americkými právními zástupci Schwabe, Williamson & Wayat. Podle právního zástupce rodiny Františka Honsy (BBH) porota dospěla k závěru, že své povinnosti porušily tři subjekty: i) společnost Tordrillo Mountain Lodge (TML) jako organizátor heliskiingu, ii) Soloy Helicopters jako provozovatel vrtulníku a iii) společnost Third Edge Heli, která zajišťovala horské průvodce. Informace společnosti BBH je zde.

Hlavní odpovědnost za leteckou nehodu nesla podle soudu společnost Soloy Helicopters. Ta dosáhla začátkem letošního roku s rodinou Petra Kellnera mimosoudního vyrovnání. Tordrillo Mountain Lodge čelila soudnímu řízení. Společnost Third Edge Heli po nehodě zanikla bez právního nástupce.

Rodina Petra Kellnera po vyhlášení rozsudku uvedla, že věří, že případ povede k přehodnocení bezpečnostních standardů v odvětví komerčního heliskiingu. „Věříme, že pozornost, kterou tento případ vyvolal, přiměje celé odvětví heliskiingu k revizi bezpečnostních plánů, aby žádná rodina již nemusela podobnou tragédií projít,“ uvedla rodina ve svém prohlášení.

Ke katastrofě došlo 27. března 2021 během heliskiingu v pohoří Chugach na Aljašce. Vrtulník Airbus Helicopters AS350-B3 byl provozován společností Soloy Helicopters a byl k letu pronajat společnosti Tordrillo Mountain Lodge, která pro své klienty organizovala několikadenní program heliskiingu.

Na palubě bylo šest osob – pilot Zachary Russell, Petr Kellner, bývalý český reprezentant ve snowboardingu David Horváth, francouzský trenér snowboardingu Benjamin Larochaix a horští průvodci Gregory Harms a Sean McManamy.

Pilot, který několik hodin před nehodou létal na ledovci Knik (v blízkosti místa havárie), uvedl, že u země panoval jen slabý vítr, zatímco ve vyšších nadmořských výškách foukal výrazně silnější. Podle jeho slov „ve vyšších polohách foukalo opravdu velmi silně, zatímco na dně údolí bylo téměř bezvětří.“

Provozovatel výletů na sněžných skútrech na ledovci Knik rovněž uvedl, že během dopoledních i odpoledních vyjížděk v den nehody pozoroval z vrcholů okolních hor velké oblaky unášeného sněhu. Rychlost větru odhadl na 13 až 18 m/s (přibližně 48 až 64 km/h), přičemž vítr vál od západu.

Whiteout – pilot ztratil orientaci

Podle záznamů GPS vrtulník odstartoval z privátní základny Tordrillo Mountain Lodge u Wasilla Lake krátce před čtvrtou hodinou odpolední a po přibližně devatenáctiminutovém letu dorazil do pohoří Chugach. Následující téměř dvě hodiny probíhal program bez problémů. Vrtulník opakovaně vysazoval skupinu na horských hřebenech, zatímco pilot přeletěl na předem domluvené místo k dalšímu vyzvednutí.

Jediný přeživší David Horváth vyšetřovatelům uvedl, že počasí nebylo ideální už od začátku dne. Kvůli oblačnosti byl odlet do hor opožděn a podmínky se postupně zhoršovaly. Přesto první lety proběhly bez komplikací.

Poslední let dne začal v 18:27 místního času. Záznamy GPS ukazují, že vrtulník zamířil severozápadním směrem a vystoupal přibližně do výšky 5900 stop nad mořem. Krátce před 18:33 začal pilot manévrovat poblíž horského hřebene ve výšce přibližně 6300 stop, odkud měla skupina absolvovat poslední sjezd dne.

Podle výpovědi Davida Horvátha se pilot nejprve pokusil na hřebeni přistát, ale manévr přerušil a znovu nabral výšku. Poté zahájil druhý pokus. Právě v této chvíli se odehrála rozhodující série událostí.

Rotor vrtulníku rozvířil mimořádně jemný prašan. Během několika sekund vznikl hustý oblak sněhu, který zcela pohltil vrtulník. Horváth situaci popsal slovy, že se stroj ocitl uvnitř „bílé místnosti“. Vyšetřovatelé NTSB tento jev označili jako whiteout – stav, při němž pilot ztratí veškeré vizuální orientační body. Obloha, zasněžený terén i horizont splývají v jednolitou bílou plochu a pilot není schopen spolehlivě určit výšku ani polohu vrtulníku vůči terénu.

Podle Horvátha jeden z cestujících třikrát vykřikl „Don't do it!“ těsně před tím, než se vrtulník začal nekontrolovaně pohybovat dozadu.

Vrtulník narazil přibližně pět metrů pod vrcholem horského hřebene. Po prvním kontaktu se skalním masivem následoval náraz hlavního rotoru a trup se rozpadl. Hlavní část vraku se skutálela asi 150 metrů po prudkém zasněženém svahu, další trosky byly nalezeny až 275 metrů pod místem prvního nárazu.

Vyšetřování přitom neodhalilo žádnou technickou závadu. Motor, převodové ústrojí, rotorový systém ani řízení nevykazovaly známky poruchy před nárazem.

Čekání na pomoc

Podle Horvátha (označného zprávou jako cestující č. 3) byl Petr Kellner (cestující č. 4) po havárii při vědomí, komunikoval a podle jeho svědectví opakovaně říkal, že záchranáři dorazí přibližně během jedné hodiny. Oba spolu podle výpovědi hovořili zhruba dvě hodiny po nehodě.

Stejně tak určitou dobu po nárazu žil horský průvodce Gregory Harms, který však svým zraněním podlehl ještě před Kellnerem.

Ostatní členové posádky zahynuli při samotném nárazu nebo bezprostředně po něm.

Horváth později uvedl, že postupně ztrácel cit v končetinách a snažil se zůstat při vědomí. Čas plynul, ale žádná pomoc nepřicházela. V odlehlém horském terénu nebylo slyšet žádný vrtulník ani jiné známky probíhající pátrací akce.

Nouzový vysílač ELT fungoval

Vyšetřovatelé NTSB zároveň vyvrátili jednu z nejčastějších spekulací, která se po nehodě objevovala – zda selhalo nouzové vybavení vrtulníku.

Airbus AS350-B3 byl vybaven nouzovým radiomajákem (Emergency Locator Transmitter – ELT) Kannad AF Compact vysílajícím na mezinárodní tísňové frekvenci 406 MHz. Zařízení bylo umístěno v zadní části trupu a při nárazu zůstalo přepnuto v poloze ARM, tedy připraveno k automatické aktivaci.

Při havárii se sice ulomila externí anténa, samotný vysílač však zůstal funkční. Laboratorní zkoušky provedené NTSB prokázaly, že ELT se po nárazu aktivoval automaticky a vysílal nouzový signál po dobu přibližně 178 hodin.

Vyšetřování proto jednoznačně uzavřelo, že příčinou dlouhého čekání na pomoc nebylo selhání radiomajáku ani jiného palubního systému, ale způsob organizace pátrání po zmizelém vrtulníku.

První varovné signály nikdo nevyhodnotil

Po skončení jednotlivých sjezdů se očekávalo, že vrtulník skupinu dopraví zpět na základnu. Když se tak nestalo, osoba odpovědná za sledování letů zaznamenala, že od poslední známé polohy vrtulníku uplynulo přibližně 41 minut. Současně upozornila svého nadřízeného, že již více než hodinu a půl neproběhla žádná komunikace s horským průvodcem Gregorym Harmsem.

Ani to však nevedlo k okamžitému zahájení pátrání.

Odlehlá oblast pohoří Chugach měla omezené možnosti rádiové komunikace a podobná zpoždění nebyla během heliskiingových operací výjimečná. Zaměstnanci Tordrillo Mountain Lodge proto situaci vyhodnotili jako běžné provozní zdržení, což se stalo prvním závažným porušením interních bezpečnostních postupů.

Nouzový plán společnosti Tordrillo Mountain Lodge totiž ukládal zahájit pátrání okamžitě po překročení plánovaného času návratu, nejpozději do třiceti minut. Tento postup však aktivován nebyl.

Kdo měl vrtulník sledovat?

Po nehodě se ukázalo, že mezi společnostmi Soloy Helicopters a Tordrillo Mountain Lodge neexistovala shoda v tom, kdo vlastně odpovídal za sledování letu. Vyšetřovatelé tento stav označili za jedno z nejzávažnějších organizačních selhání celého případu.

Společnost Soloy Helicopters tvrdila, že tuto odpovědnost předala organizátorovi heliskiingu. Tordrillo Mountain Lodge to naopak odmítala a uváděla, že monitoring letu zůstával povinností provozovatele vrtulníku.

NTSB zjistila, že údajné předání odpovědnosti nebylo nikde písemně zaznamenáno. Nebylo uvedeno v provozních příručkách ani v dokumentaci požadované předpisy FAA Part 135.

Obě společnosti předpokládaly, že situaci řeší ta druhá.

Rozhodující dvě hodiny

Teprve přibližně 1 hodinu a 50 minut po havárii informovala společnost Tordrillo Mountain Lodge provozovatele vrtulníku, že se stroj stále nevrátil. O pět minut později oznámila, že aktivuje svůj nouzový plán.

Asi dvě hodiny po nehodě aktivovala vlastní plán pátrání také společnost Soloy Helicopters.

Ani tehdy však nebyly okamžitě kontaktovány státní záchranné složky.

Dalších 17 minut trvalo, než Soloy Helicopters oznámila mimořádnou událost Alaska Rescue Coordination Center. Provozovatel později vysvětlil zdržení tím, že nejprve potřeboval „vyhodnotit všechny dostupné informace“.

Podle NTSB však právě v této fázi docházelo ke ztrátě nejcennějšího času.

Pomoc dorazila po pěti hodinách a čtyřiceti minutách

Vrak vrtulníku byl lokalizován přibližně tři a půl hodiny po havárii. Ani poté však záchrana nebyla okamžitá.

Záchranné vrtulníky odstartovaly přibližně hodinu po oznámení nehody a po zhruba třicetiminutovém letu dorazily na místo katastrofy pět hodin a čtyřicet minut po nárazu.

David Horváth byl následně transportován do nemocnice. Lékaři u něj kromě zranění způsobených havárií diagnostikovali těžkou hypotermii a rozsáhlé omrzliny, které utrpěl během dlouhého čekání na záchranu.

NTSB ve své závěrečné zprávě uvádí, že kratší doba strávená zraněnými v extrémních horských podmínkách by s vysokou pravděpodobností zmírnila závažnost zranění. Přestože vyšetřovatelé nehodnotili, zda by rychlejší zásah zachránil konkrétní lidské životy, jednoznačně konstatovali, že opožděná aktivace pátrací a záchranné operace významně zvýšila závažnost následků nehody.

Právě tento závěr se stal jedním z klíčových argumentů občanskoprávního řízení, které nyní skončilo verdiktem aljašské poroty ve prospěch rodiny Petra Kellnera.

NTSB: řetězec lidských a systémových selhání

Přestože veřejná debata po nehodě často směřovala k otázce, zda nedošlo k technické poruše vrtulníku, závěrečná zpráva NTSB takovou možnost jednoznačně vyloučila.

Vyšetřovatelé nenašli žádné známky mechanického selhání ani jiné závady, které by mohly ovlivnit bezpečnost. V okamžiku nárazu byl vrtulník podle závěrů NTSB technicky způsobilý k letu.

Whiteout při provozu vrtulníků

Bezprostřední příčinou nehody byla podle NTSB neadekvátní reakce pilota na whiteout.

Tento jev patří mezi největší rizika při provozu vrtulníků ve vysokohorském prostředí a v oblastech s čerstvým sněhem. Při přiblížení k zasněženému povrchu začne rotor rozvířit jemný prašan, který během několika sekund vytvoří neprůhledný oblak. Pilot tak ztratí vizuální kontakt s terénem, horizontem i okolními orientačními body.

Na rozdíl od klasické mlhy vzniká whiteout přímo činností vrtulníku. Posádka může mít ještě okamžik před přiblížením výbornou dohlednost, která se však během několika sekund změní na situaci s prakticky nulovou viditelností.

V takové chvíli je pilot odkázán na přístroje. Problém spočívá v tom, že většina komerčních operací heliskiingu probíhá podle pravidel VFR (Visual Flight Rules), tedy za letu podle viditelnosti, nikoliv podle přístrojů.

NTSB dospěla k závěru, že pilot Zachary Russell po ztrátě vizuálních orientačních bodů nedokázal situaci správně vyhodnotit a nezahájil včas únikový manévr. Vrtulník se začal pohybovat dozadu a narazil do horského hřebene.

Podle vyšetřovatelů nebyl pilot dostatečně připraven na řešení situací spojených se ztrátou vizuální orientace při přistávání ve vysokohorském terénu. Současně zpráva kritizuje způsob, jakým společnost organizovala opakovací výcvik i pravidelné přezkušování pilotů.

Vyšetřovatelé upozorňují, že provozovatel sice formálně plnil požadavky předpisů, skutečný obsah výcviku však neodpovídal rizikům specifickým pro komerční heliskiing.

Právě přistávání na nezpevněných horských hřebenech v hlubokém sněhu představuje jednu z nejnáročnějších disciplín vrtulníkového létání. NTSB proto dospěla k závěru, že systém přípravy pilotů měl být výrazně robustnější.

Kritika směřovala i na FAA

Poměrně neobvykle se kritika NTSB neomezila pouze na provozovatele.

Ve své závěrečné zprávě vyšetřovatelé upozorňují na nedostatečný dohled FAA nad společností Soloy Helicopters.

Podle NTSB regulátor dostatečně neprověřoval kvalitu pilotního výcviku ani způsob provádění pravidelných přezkoušení. Přestože provozovatel dlouhodobě zajišťoval náročné vysokohorské operace, kontrolní mechanismy FAA podle vyšetřovatelů nedokázaly odhalit nedostatky v systému přípravy pilotů.

Takto otevřená kritika federálního regulátora se v závěrečných zprávách NTSB neobjevuje často a podtrhuje závažnost zjištěných nedostatků.

Časová osa katastrofy

27. března 2021 (místního času)

Čas	Událost
18:27	Vrtulník Airbus AS350-B3 zahajuje poslední let dne na místo plánovaného výsadku lyžařů.
18:33	Pilot zahajuje první pokus o přistání na horském hřebeni. Manévr přerušuje a připravuje druhý pokus.
18:36	Během druhého pokusu vzniká vlivem rozvířeného prašanu whiteout. Pilot ztrácí vizuální orientaci a vrtulník naráží do horského hřebene. Pět osob později umírá, David Horváth nehodu přežívá.
≈19:17	Zaměstnanec sledující let upozorňuje nadřízeného, že od posledního GPS záznamu vrtulníku uplynulo přibližně 41 minut a že již delší dobu neproběhla žádná komunikace s horským průvodcem. Situace je vyhodnocena jako běžné zpoždění.
≈20:26 (1 h 50 min po nehodě)	Tordrillo Mountain Lodge informuje společnost Soloy Helicopters, že se vrtulník stále nevrátil.
≈20:31	Tordrillo Mountain Lodge oznamuje aktivaci svého nouzového plánu.
≈20:36 (2 hodiny po nehodě)	Soloy Helicopters aktivuje vlastní plán pátrání a záchrany.
≈20:53	Alaska Rescue Coordination Center dostává první oficiální oznámení o zmizelém vrtulníku.
≈22:06 (3 h 30 min po havárii)	Pátrací prostředky lokalizují místo havárie.
≈23:10	Záchranné vrtulníky startují na místo nehody.
≈23:40–00:15 (5 h 40 min po havárii)	První záchranáři přilétají k vraku. David Horváth je nalezen živý a následně transportován do nemocnice s těžkou hypotermií a omrzlinami.

 

Právě časová osa byla jedním z klíčových důkazů občanskoprávního řízení. NTSB zjistila, že mezi okamžikem havárie a aktivací záchranných mechanismů uplynuly přibližně dvě hodiny. Další zdržení následovalo před vyrozuměním státního záchranného koordinačního centra a následně během samotného nasazení záchranných vrtulníků.

Celkově dorazila pomoc přibližně pět hodin a čtyřicet minut po havárii, přestože podle krizového plánu Tordrillo Mountain Lodge mělo být pátrání zahájeno nejpozději 30 minut po plánovaném návratu vrtulníku.

Vyšetřování dále ukázalo, že hlavní příčinou zdržení nebyly nepříznivé meteorologické podmínky ani technické problémy, ale organizační selhání.

Závěr

NTSB ve své závěrečné zprávě označila opožděné oznámení pátracím a záchranným složkám za jeden z faktorů, které významně zvýšily závažnost následků nehody. Na tento závěr následně navázala i aljašská porota, která dospěla k závěru, že několika hodin trvající prodlení při zahájení záchranné operace významně přispělo ke smrti Petra Kellnera a dalších obětí katastrofy. (Foto: FAA, Anchorage Daily News, SnowBrains, AviationWeek, planes.cz) 

Article photographs

Related articles