Víte, že ... (3. část)

... jediným státem, který těsně před vypuknutím první světové války neměl ve výstroji hydroplány, ba ani o nich neuvažoval, bylo slavné Rakousko-Uhersko? Zatímco německé křižníky a větší ponorky měly ve výzbroji i malé letouny , které hledaly svému plovoucímu mateřskému přístavu vhodné cíle a na mnohých strategických bodech pobřeží vyrostly základny hydroplánů, byli zkostnatělí představitelé rakousko-uherské armády přesvědčeni o nevyužitelnosti těchto, jak o nich pohrdavě hovořili, "létajících lodí". Z opozice proti této taktické armádní složce letectva je nevyvedl ani takový nesporný fakt, že italský protivník vlastnil na obranu jaderského pobřeží na tu dobu značný kontingent dvaceti hydroavionů a dvě vzducholodi.

V hodině téměř dvanácté se ale podařilo námořnímu velitelství v Pule, odpovědnému za obranu chorvatského pobřeží, shromáždit poměrně značné námořní letecké uskupení kolem třiceti hydroplánů pod velením nadporučíka Václava Vosečka. Komická na celé věci byla skutečnost, že o letecké vyzbrojení námořnictva se zasloužily vlastně složky pozemního vojska, a to ještě tím nejkurióznějším způsobem. Válečný rozpočet těsně před vypuknutím války na námořní letectvo totiž vůbec nepamatoval a tak v nouzi nejvyšší zasáhla žena náčelníka generálního štábu Konráda von Hotzendorfa. Použila k tomu hypermoderní, v Evropě neznámý latinsko-americký tanec - argentinské tango. Maršálkova žena pořádala ve Vídni večírky s výukou tohoto tance s nesmírně vysokým vstupným, vytvořila z celé záležitosti společenskou nezbytnost a za takto získané prostředky se vybudovaly v Budapešti letecké továrny. Odtud vyrobené hydroplány značky "LOEHNER" typu L a R putovaly převážně na Jadran.

Jakkoliv se rakousko-uherským zbraním v prvním skutečně světovém konfliktu nevedlo, nedá se to tvrdit právě o této skupině hydroavionů pod velením Václava Vosečka. S nesporným úspěchem pak plnila tato letadla a jejich piloti nejen průzkumné úkoly, díky kterým mohlo rakousko-uherské loďstvo prorážet italsko-francouzskou námořní blokádu, ale i jejich bombardovací nálety citelně zasahovaly francouzské lodní uskupení, operující ve Středomoří. Hydroplány s rakousko-uherskými výsostnými znaky srdnatě podporovaly také akce pozemní armády na černohorské linii fronty. Létající člun, pilotovaný právě nadporučíkem Vosečkem, dokonce potopil při hlídkové činnosti francouzskou ponorku "Surcouf" a trosečníky, kterým se podařilo potápějící se loď opustit, postupně dopravil až na pobřeží do zajetí.

Užitečnost těchto hydroplánů a jejich pilotů potvrdila i bojová bilance, neboť z dvaceti hydroplánů a dvou vzducholodí zůstaly po soubojích s Vosečkovými letouny Itálii na Jadranu pouhé tři exempláře letadel. Kvalitu letounů samých pak potvrdil fakt, že po válce si dva z těchto hydroplánů odvezli Američané jako válečnou kořist a převzali mnohé konstrukční prvky, které se mimo jiné objevily i na tak známém hydroplánu, jakým bezesporu byla slavná "Catalina".

Author: LP



Related categories

Comments

Comments can only be added by registered users.

No comments added.

Partners


Advertisement
This website uses cookies to ensure you get the best experience on our website. Further details