Léto 1989 na Ruzyni

• 2004-01-20 00:00
• historie

Mnoho z fandů leteckého provozu na letišti v Ruzyni vítá čím dál intenzivnější provoz na tomto letišti. Každý den je tu možno vidět nepřeberné množství low cost dopravců, například easyJet či bmibaby. Z pravidelných letů je nejčastějším návštěvníkem Lufthansa. Od léta se navíc dočkáme i pořádné dálkovky - Korean Air s wide-body Airbus 330. Ale, vy starší, vzpomenete si ještě, jak to bylo tenkrát před pádem „železné opony“?

Podívejme se na prázdninový provoz v posledním poklidném socialistickém létě roku 1989. Největším štamgastem léta roku 1989 byl v Praze samozřejmě sovětský Aeroflot. Z Moskvy sem létal někdy až dvakrát denně a nosným typem byl IL86, létající v pondělí, úterý a pátek. V některých dnech létalo Tu 154 a odpolední linky byly zpravidla provozovány s Tu 134. Moskva ovšem nebyla jediná, odkud Aeroflot na Ruzyň létal. Z Leningradu byly obsluhovány linky s Tu 154 v úterý, sobotu a neděli. Každé úterý byl s Tu 154 let z Kyjeva. Jelikož naše ROH (pro ty mladší Revoluční odborové hnutí) pořádalo spousty zájezdů na Krym, byla také v provozu pravidelná linka s Tu 154 v úterý, středu a neděli do Simferopolu a na Kavkaze do Adleru-Soči (pětkrát týdně kromě čtvrtka a soboty, opět s Tu 154). Tyto dvě linky ovšem nelétaly úplně každý týden, ale jen v určitých datech. V pondělí odpoledne sedávalo velké tůčko z gruzínského Tbilisi. Jako lahůdka byl středeční let z uzbeckého Taškentu s IL62. Uzbecká divize Aeroflotu měla ve své flotile jedny z nejstarších vyrobených IL62, zajímavostí byly vstupní dveře do letadla, které byly ještě kruhové, místo poté sériově montovaných hranatých. Občas se objevil i novější IL62M. Aeroflot nelétal do Prahy pouze pravidelné lety, byl tu i nespočet charterů jak osobních, tak nákladních. Sovětský svaz udržoval čilý společenský styk s komunistickou stranou Francie a tak v Praze přistávalo nespočet Tu 134, vozících z Leningradu a zpět sovětské a francouzské komunisty na výměnné pobyty. Praha sloužila jako letiště pro technické mezipřistání a letadla pak pokračovala například do Lyonu, Marseille, Montpellier apod. Sověti měli také obrovské obchodní loďstvo a s tím souvisela potřeba námořníky někde střídat. Jedno z míst bylo Las Palmas. Tu 154M obvykle vyletělo z Moskvy a po přistání v Simferopolu nebo Oděse letělo na Prahu, zde dobralo palivo a pak přímo do Las Palmas. Na této netradiční lince byla velká možnost spatřit novější verzi Tu 154M, neboť Aeroflot jich ještě neměl tolik a tak většina pravidelných linek do Prahy byla operována s Tu 154B. Novější tůčka šla zpravidla na export k ostatním společnostem. Námořnická linka se obvykle ve směru na Kanáry objevovala v Praze v pátek brzo ráno. Nákladní linky byly v režii IL76M.

Východoněmecký Interflug létal dvakrát denně, ráno a večer s IL18 z Berlína. Občas zaskočil Tu 134. Polský LOT byl v Praze jednou denně kromě středy s IL18 z Varšavy. Jako příjemná změna typu někdy přiletěl Tu 134 nebo Tu 154M. Maďarský Malev už byl při předvádění své flotily poněkud pestřejší. V pondělí a v pátek létal Tu 154. Ve středu bylo také velké tůčko, to pokračovalo až do Amsterdamu.V neděli byl Amsterdam již s nově dodaným Boeingem 737-200. Ostatní dny byla sólo Budapešť s Tu 134. Rumunský Tarom létal z Bukurešti dvakrát týdně, a to v pondělí s Tu 154, občas přiletěl Bac 111 nebo IL18. Sobotní linka končila až v Madridu (od června do září v Lisabonu). Na té létal IL62 / IL 62M, ale dost často byla změna typu na Tu 154 nebo Bac 111. Tarom létal také mnoho charterových linek pro české rekreanty k Černému moři do Konstanty, povětšinou s letouny Tu 154 a IL18. Mnoho z nás ještě pamatuje tzv. rumunské a bulharské noci. Podívejme se na dnes již neexistující Balkan. Pondělí, pátek a sobota ze Sofie s Tu 154 , úterý a čtvrtek s Tu 134. Sofie nebyla jediná destinace Balkanu z Bulharska. Létalo se ještě z Burgasu (v úterý s velkým tůčkem, v sobotu s malým). Varna byla v úterý s Tu 134. Stejně jako z Rumunska bylo mnoho charterů, operovaných s Tu 154. Navíc v Praze bylo technické mezipřistání pro charterové lety do Luxemburgu z Varny jak s velkým, tak s malým tůčkem. Specifická byla Jugoslávie. Vlajkový dopravce JAT létal v úterý, čtvrtek a sobotu z Bělehradu přes Záhřeb. V úterý s Boeingem 727, ve čtvrtek s B737-300 a v sobotu s DC 9-32 (s napětím byl vždy očekáván stroj registrace YU-AJI, který nosil plné červené zbarvení a nápis Air Djibouti, u které byl předtím pronajat). Boeingy 727 JATu se také objevovaly na linkách společnosti Air Yugoslavia, která provozovala chartery z přímořských letovisek, ale neměla vlastní letadla. Další charterová společnost Aviogenex létala z Tivatu přes Zadar s Boeingem 727. Jako poslední zmíním v té době ještě jugoslávskou Adria Airways. Ta měla objednané Airbusy 320, s kterými byly dokonce plánovány lety na Ruzyň z Dubrovníku, ale vzhledem k opožděné dodávce sem létal MD82, a jelikož Adria neměla dostatek letadel, tak se tu několikrát objevil IL62M LOTu a 20.06. dokonce Boeing 707 dnes již neexistující společnosti Naganagani z Burkina Faso. Airbus 320 (reg. YU-AOA) se v Praze objevil poprvé 15.08. a jednalo se o první návštěvu typu na tomto letišti.

Provoz ze Západu byl vzhledem k politické situaci poněkud skromnější. Jedna z nejvěrnějších společností byla holandská KLM, létající s Boeingem 737-300 v pondělí a čtvrtek. Mimochodem Boeing 737-300 KLM sem létá do dnešních dnů, více než 16 let od své první návštěvy (26.10.1987, PH-BDE). British Airways létal s Boeingem 737-200 z Londýna v pondělí, středu, pátek a neděli. Největší frekvenci měla Lufthansa, létající denně z Frankfurtu s Boeingem 737-200. Výjimkou nebyl ani Boeing 727. Na sklonku osmdesátých let město Praha uzavřelo partnerskou smlouvu se západoněmeckým městem Norimberk a výsledkem byla v roce 1989 otevřená linka z tohoto města společností NFD se Swearingen Metro. Frekvence byla jednou denně od pondělí do pátku. Swissair, další z plejády společností, patřících dnes už jenom do historie a našich vzpomínek, létal od úterý do čtvrtka z Curychu s Fokkerem 100, v pondělí a pátek s MD81. Austrian Airlines nasazoval Fokker 50 z Vídně 5x týdně (denně kromě pondělí a soboty). Poslední západní společností byl Finnair. Jeho linky pokračovaly přes Prahu do Mnichova. V úterý létal MD87 a v sobotu MD82.

Z Afriky létalo do Prahy pouze Air Algerie – ve čtvrtek s Boeingem 737-200. V rámci internacionální pomoci létalo hodně IL76M vojenského letectva Libye pro nejrůznější materiál pod hlavičkou Libyanu.

Asijské společnosti byly trochu pestřejší. Z Damašku létala snad největší lahůdka celého pražského letiště, a to legendární Caravelle Syrian Arab Airlines. Přilétala vždy ve středu odpoledne přes Budapešť a zpět letěla druhý den vpoledne. Stejnou trasou létala série letů s IL76M. Syrské lety byly plánovány jako pravidelné s příletem v pondělí a ve čtvrtek před obědem a druhý den zpět. Většina letů se také na rozdíl od třeba Libyanu pravidelně uskutečňovala. Z Kábulu bylo možno vidět každou neděli afghánskou Arianu, která sedávala po mezipřistáních v Moskvě a Taškentu. Linku obsluhoval Tu 154M, někdy Boeing 727. Každopádně to byla jedna z nejzajímavějších linek vůbec a je o ní blíže pojednáno v článku ,,Letecká doprava v Afghánistánu,,.

Na závěr se podívejme na zámořská spojení. Vzhledem k politickému tání mezi socialistickým blokem a západním světem již v této době do Prahy létal americký Pan Am. Lety ovšem nebyly přímé, v USA cestující nastoupili do Boeingu 747 nebo Airbusu 310-300 a doletěli do západoněmeckého Frankfurtu. Zde byla evropská divize Pan Am s letouny Boeing 727 a Boeing 737-200. Těmito letadly pak byli cestující rozváženi po celé Evropě. K nám létal Boeing 727 v pondělí, středu a sobotu a let pokračoval do polského Krakova. Linka se do Frankfurtu vracela vždy následující den. Nevzdálenější společnost, která k nám v tu dobu létala, byla Cubana z ostrova svobody, jak je Kuba ještě teď nazývána. Každý pátek a sobotu přilétala přímá pravidelná linka z Havany do Prahy s IL62M. Zpět vzhledem k převládajícím západním větrům nad atlantickým oceánem měly všechny linky technické mezipřistání v kanadském Ganderu. V průběhu léta se zde objevovaly nepravidelně zajímavé stroje, mířící do nebo z generální opravy v SSSR, a to AN26 a Jak 40. V souvislosti s Kubou je nutné zmínit návštěvu Bristolu Britannia společnosti Aerocaribbean dne 16.09.1989 (CU-T120). To bylo naposled, kdy se tento stroj v historii pražského letiště objevil.

Related categories