EU: European Entry/Exit System – automatizované fiasko

• 03.06.2026 12:22

Evropský systém Entry/Exit System měl být symbolem modernizace vnější schengenské hranice. Měl nahradit razítkování pasů, automaticky počítat délku pobytu občanů třetích zemí, odhalovat osoby překračující pravidlo 90 dnů během 180 dnů a zlepšit bezpečnost. Překročení hranic měl změnit na cosi odpovídající očekáváním cestujících ve 21. století. Dopadlo to jako obvykle – dobrý princip změnila mizerná implementace ve fiasko.

EES začal být zaváděn postupně od 12. října 2025 a od 10. dubna 2026 je podle Evropské komise plně funkční ve všech zemích schengenského prostoru. Systém eviduje vstupy, výstupy a odmítnutí vstupu občanů třetích zemí při krátkodobých pobytech; ukládá také fotografii obličeje, otisky prstů a údaje z cestovního dokladu.

Již se spuštěním systému se na hranicích Schengenu začaly formovat až několikahodinové fronty. V dubnu a květnu se zdálo, že dvě hodiny čekání je něco, co se v následujících týdnech podaří vyřešit. Nevyřešilo. Co se však změnilo, je, že s nástupem období silného cestování se fronty prodloužily. A to naprosto nepřiměřeně. Například britští cestující si v Portugalsku stěžují až na šestihodinové fronty. Neuspokojivá situace je patrná také na letišti v Praze.

Problém je, že ne všude existuje pro řádné fungování systému dostatečná infrastruktura, personál, technická spolehlivost a jednotné krizové řízení. Výsledek je přesně ten, před kterým letecký sektor ještě před spuštěním systému varoval: fronty, zpoždění, zmatek a rostoucí frustrace cestujících.

Biometrie není razítko

Dosavadní pasová kontrola byla sice zastaralá, ale provozně jednoduchá. Policista zkontroloval pas, případně položil otázku, orazítkoval doklad a cestující pokračoval. EES z tohoto procesu dělá technologickou operaci: cestující musí při první registraci použít samoobslužný kiosek, naskenovat pas, poskytnout fotografii obličeje a otisky prstů. Při dalších cestách se identita ověřuje znovu, typicky pomocí pasu a obličejové biometrie.

Při milionových objemech cestujících nejde o drobné prodloužení kontroly, ale o změnu kapacity celého hraničního uzlu. Když se systém zpomalí o desítky sekund na osobu, v dopravní špičce z toho vznikají hodiny čekání. Organizace ACI Europe a Airlines for Europe s dostatečným předstihem varovaly. Evropská komise ujišťovala, že systém je důkladně otestován a zajišťuje dostatečnou průchodnost.

Cestujícím je jedno, zda problém způsobí software, nedostatek kiosků, pomalé načítání pasu, chybějící policista nebo špatně navržená fronta. Výsledek je stejný: letiště přestává být průchozí.

Evropská komise slaví, letiště řeší kolaps

Přes zjevné fiasko v podobě mnohahodinových front oslavuje Evropská komise EES jako zásadní modernizační krok. Systém podle ní nahradil razítka digitálním záznamem, pomáhá identifikovat osoby překračující povolenou délku pobytu, brání nepravidelné migraci a omezuje dokladové a identitní podvody. To jsou legitimní cíle. Jenže úspěch hraničního systému se neměří pouze tím, kolik záznamů vytvořil, ale také tím, zda hranice zůstává zvládnutelná.

ACI Europe, A4E a IATA opakovaně žádaly, aby členské státy mohly systém úplně nebo částečně pozastavit tam, kde hrozí nepřiměřené fronty. Již v únoru 2026 varovaly, že bez takové flexibility mohou letní špičky přinést závažné narušení provozu a fronty v řádu hodin.

Po plném spuštění 10. dubna 2026 se varování rychle potvrdila. ACI Europe hned první den plného provozu upozornila, že výpadky a provozní potíže znovu dokazují nutnost zachovat možnost flexibilního pozastavení EES.

Digitální hranice se mění v nákladný experiment na cestujících

EES ukazuje typické selhání velkých veřejných IT projektů: systém byl navržen jako databáze a bezpečnostní nástroj, ne jako proces pro reálné cestující v reálném prostoru.

Nejde tu jen o dobu čekání, byť i to samo o sobě je dokladem fiaska. Problém, o kterém zřejmě Evropská komise netuší, je, že letiště nejsou nafukovací. Mnohá regionální a turistická letiště ve Středomoří, na ostrovech nebo v alpských destinacích byla projektována na krátké pasové kontroly, nikoli na biometrické odbavení stovek lidí najednou. U pozemních a námořních hranic je situace ještě složitější, protože cestující často sedí v autech, autobusech nebo nákladních vozidlech. Zvláštní problém představují britské výstupní body s francouzskou hraniční kontrolou, jako Dover, Folkestone a St Pancras.

V Doveru francouzské úřady v květnu 2026 dočasně pozastavily dodatečné kontroly EES poté, co biometrické procedury přispěly k dlouhým kolonám během cestovní špičky. Podle britských médií se čekání vyšplhalo až na řadu hodin, přičemž návrat k tradičním kontrolám situaci výrazně zlepšil.

Pokud se systém musí vypnout, aby hranice fungovala, nejde o marginální nedostatek, ale o provozní selhání.

Aplikace existuje, ale většina Evropy ji zatím nevyužívá

Jedním z mála rozumných způsobů, jak EES zrychlit, je přesunout část registrace mimo letiště. Frontex proto vyvinul aplikaci Travel to Europe, která umožňuje cestujícím předem zadat údaje z pasu a nahrát fotografii obličeje. To by mělo snížit množství údajů vkládaných až na hranici. Podle dostupných informací je však zatím prakticky využitelná jen pro vstup do Portugalska a Švédska.

To je absurdní. EU spustila celoevropský biometrický systém, ale předregistrační nástroj, který by mohl výrazně zmírnit fronty, nezavedla. Cestující tak čelí jednotné povinnosti, ale nikoli jednotnému komfortu.

Trest za Brexit? Nikoliv.

V debatách se EES často interpretuje jako další praktický důsledek brexitu. Británie však nikdy nebyla členem Schengenu, takže britští občané by ani před brexitem nebyli automaticky součástí schengenského volného pohybu. Po konci volného pohybu se však Britové stali z pohledu EES běžnými občany třetí země. Proto se systém dotýká milionů cest z Británie do EU.

Britové jsou specifickým „problémem“, neboť představují obrovský objem turistů a zároveň obecně nízkorizikovou skupinu cestujících. Právě proto část odborníků nyní navrhuje diferencovanější přístup: méně povinností pro předem prověřené cestující, širší využití automatizovaných bran a model podobný americkému ESTA či Global Entry.

Problém je, že EES je dnes nastaven jako plošný systém. Jeho logika je administrativní rovnost, nikoli provozní riziková segmentace. Navíc Evropská komise se zdá nadšená z existence systému a zřejmě jej nebude připravena modifikovat tak, aby reflektoval reálné potřeby.

Bezpečnostní přínos existuje, ale cena je příliš viditelná

Bylo by nesprávné tvrdit, že EES nepřináší žádné výsledky. Evropský parlament ve své dubnové analýze uvedl, že během počátečního období od října 2025 do dubna 2026 systém zaznamenal přes 52 milionů vstupů a výstupů, více než 27 tisíc odmítnutí vstupu a téměř 700 osob identifikovaných jako bezpečnostní riziko. Pozdější údaje uvádějí už 66 milionů záznamů od začátku zavádění systému. Problém těchto ukazatelů je, že neuvádějí, jak vypadala data před zavedením EES.

Otázka nezní, zda systém umí sbírat data. Nelze ani pochybovat, že systém má smysl. Problém je, že systém nefunguje, jak má. Další otázkou je, zda výsledky odpovídají provozním nákladům, chaosu a dopadům na cestující. Hraniční kontrola má být bezpečná, ale také předvídatelná. Pokud cestující nevědí, zda budou čekat 20 minut nebo tři hodiny, systém selhává jako služba veřejné infrastruktury.

Co dále?

První krok je přiznat, že fungování systému je neakceptovatelné. Evropská komise by měla umožnit členským státům širší a delší využití krizových výjimek tam, kde EES způsobuje nepřiměřené čekací doby. To není oslabení bezpečnosti, ale ochrana provozní stability.

Druhý krok je zavést aplikaci Travel to Europe ve všech hlavních vstupních zemích, nikoli jen v několika státech. Bez předregistrace bude EES dál přesouvat administrativní zátěž přímo na hranici.

EU si může vzít příklad spíše z logiky amerického systému ESTA a programu Global Entry: část administrativy přesunout před cestu, cestující lépe segmentovat podle rizik a nízkorizikovým skupinám nabídnout rychlejší režim.

Třetí krok je riziková segmentace. Častí cestující z nízkorizikových zemí, držitelé biometrických pasů a osoby bez předchozích problémů by měli mít rychlejší režim. Plošné zatížení všech cestujících stejným procesem je technokraticky jednoduché, ale hloupé.

Čtvrtý krok je transparentnost. Letiště a státy by měly zveřejňovat reálné čekací doby na EES, počty funkčních kiosků, výpadky a použití nouzových režimů. Bez dat nelze odlišit systémové selhání od lokálního špatného řízení.

Závěr: dobrý záměr, zpackaná implementace

Evropa nepochybně potřebuje přesnější evidenci vstupů a výstupů, zejména pokud chce důsledně vymáhat pravidlo 90/180 dní a nahradit razítkování. Jenže EES byl spuštěn způsobem, který podcenil základní pravdu systémů s frontami.

Evropská komise může vykazovat miliony záznamů a tisíce zachycených případů. Cestující ale hodnotí systém jinak: podle toho, zda stihnou přípoj, zda najdou toaletu, zda starší lidé nemusí stát dvě hodiny ve frontě a zda dovolená nezačne chaosem u pasové kontroly. Čekat hodiny ve frontách je neospravedlnitelné fiasko. Fakt, že to Komise nevidí, či spíše nechce vidět, je projevem odtržení od reality nebo ještě hůře pohrdáním veřejností.

Digitální hranice musí být rychlejší a chytřejší. Zatím je na mnoha místech především pomalejší, dražší a méně předvídatelná. A pokud EU nezačne EES řídit pragmaticky, letní sezona 2026 může z technického projektu udělat politický problém a další ránu kredibilitě evropských projektů. (Foto: @xodus7400, @VicarsHeidi, planes.cz)

 

Fotografie k článku

Související fotky