Zánik Spirit Airlines je pro americký trh nezhojitelnou ranou. Nikoli proto, že by všechny jeho linky byly nenahraditelné. Právě naopak: většinu sítě si konkurenti rychle rozebírají, v první řadě zejména JetBlue, Breeze a další nízkonákladoví nebo hybridní dopravci.
Skutečná ztráta je jinde. Z trhu zmizel sedmý největší dopravce a jedna z mála aerolinek, která systematicky tlačila ceny dolů a nutila tradiční aerolinky reagovat i tam, kde by jinak k cenové disciplíně neměly důvod. Spirit před koncem představoval v některých obdobích až kolem 5 % amerických letů a jeho přítomnost pomáhala držet ceny níže na trzích, kde soutěžil s velkými dopravci.
Fakt, že většinu linek převzaly JetBlue je připomínkou zmařené fúze Spirit Airlines a JetBlue. Americké ministerstvo spravedlnosti za Bidenovy administrativy proti zamýšlenému spojení vystoupilo a argumentovalo tím, že akvizice Spiritu společností JetBlue by odstranila významného ultra-low-cost konkurenta, omezila volbu pro cestující a vedla k vyšším cenám. Federální soud v lednu 2024 spojení, ve kterém JetBlue nabídly za Spirit 3,8 miliardy dolarů, zablokoval.
Z tehdejšího regulatorního pohledu šlo o učebnicovou antimonopolní logiku: dva dopravci soutěží na řadě linek, jeden chce koupit druhého, a výsledkem by bylo méně samostatných značek. Problém je, že tato logika pracovala se statickým obrazem trhu. Předpokládala, že Spirit bude jako nezávislý dopravce dál existovat, dál usměrňovat ceny a dál poskytovat cestujícím levnou alternativu. To se nestalo a nešlo přitom o překvapení. Odborníci se již tehdy shodovali, že pokud ke spojení obou aerolinek nedojde, Spirit zkrachují.
Rozhodnutí Bidenovy administrativy bylo krátkozraké. Regulátor zabránil scénáři, v němž by Spirit sice přestal existovat jako samostatná značka, ale jeho letadla, posádky, sloty, část sítě a významná část kapacity by se zachovaly v rámci JetBlue. Místo toho trh dostal tvrdší variantu: Spirit zmizel, provoz byl zastaven, cestující přišli o rezervace a kapacita se vrací jen částečně, selektivně a pod kontrolou dopravců, kteří nemají povinnost ani ekonomický důvod kopírovat původní nízkotarifní nabídku Spiritu.
Letecký park
Podle dat společnosti Cirium měl Spirit v okamžiku ukončení provozu 2. května ve flotile 172 letadel. Z nich bylo aktivně nasazeno pouze 95, zatímco 77 stálo mimo provoz, převážně v Arizoně. Částí flotily byla odstavena mimo provoz take kvůli problémům s motory Pratt & Whitney GTF.
Většina letadel Spiritu – 124 z celkových 172 – byla pronajatá. Ta se automaticky vracejí leasingovým společnostem, které letadla nabídnou dalším zájemcům. Pro domácí trh je to podstatný rozdíl. Pokud by došlo ke spojení JetBlue a Spirit, bylo možné flotilu, posádky, sloty, údržbové kapacity a síť převádět v řízeném procesu. Po kolapsu se však aktiva rozpadají: letadla se vracejí leasingovým společnostem, které je uplatní u jiných provozovatelů. Část zůstane odstavená a kapacita se do systému vrátí pomaleji, roztříštěně a podle partikulárních obchodních zájmů jednotlivých hráčů. O část parku projevují zájem Turkish Airlines, což domácímu trhu rovněž nepomůže. To je přesto ta lepší část příběhu.
Tou horší je, že část parku se postupně kanibalizuje a na trh se vrátí už jen v podobě náhradních dílů. Logika je zřejmá, na prodeji náhradních dílů lze dnes vydělat více než na prodeji celých letadel.
Fatální selhání regulátora
Tvrzení, že zákaz spojení chránil spotřebitele, je dnes obtížně obhajitelné. Místo integrovaného převzetí sítě čelí trh náhlému výpadku kapacit, menší nabídce ultra-levných tarifů a náhradě jen na těch linkách, které se konkurentům komerčně hodí. JetBlue sice přebírá část prostoru po Spiritu, zejména ve Fort Lauderdale, ale celková kapacita na některých trzích klesá. Business Insider uvádí, že JetBlue nyní přesouvá kapacitu na Floridu, ruší slabší linky a posiluje právě tam, kde po Spiritu vznikl prostor. To je racionální obchodní reakce, nikoli veřejná služba nahrazující zaniklou síť.
Regulátor chtěl zabránit tomu, aby JetBlue odstranil Spirit jako konkurenta. Výsledkem je trh bez Spiritu. Fakt, že právě JetBlue je dnes jedním z hlavních příjemců původních linek Spiritu je důkazem, že zamýšlené spojení aerolinek bylo racionální a mělo jasnou obchodní logiku.
Formálně lze obhájit, že méně dopravců znamená menší konkurenci. Prakticky platí, že mrtvý dopravce není konkurent vůbec. A právě to je pointa celého příběhu.
Zákaz spojení JetBlue a Spirit měl chránit levné cestování. Výsledkem je méně kapacit, méně ultra-low-cost tlaku a trh, kde si přeživší dopravci vyzobávají z pozůstalosti Spiritu jen ty nejvýhodnější kousky. (Foto: @OnAviation, SAN, @pubity, planes.cz)
Čupa vždy naprosto spolehlivě naplní pořekadlo o huse, která se vždycky ozve 
Přitom já ho nejmenoval (ale ono se to z jeho článků pozná na první dobrou)...
Takže ano, o roli managementu nic, děkuji za potvrzení.
Rampa: vsichni nikoliv, nekteri nejspise ano.
Clanek se netyla transakce, ktera se nestala, ale transakce, ktera se nemohla uskutecit kvuli zasahu regulatora.
Je fascinující, jak autor systematicky ignoruje roli tehdejšího managementu. Ve skutečnosti existoval plán na sloučení Spirit a Frontier, což by patrně přes regulátora prošlo. Naopak o fúzi s BlueJet se vědělo, že riziko zablokování je velmi vysoké, a přesto se tehdejší management do tohoto hazardu pustil. Výsledek známe. V článku o tom ovšem není ani slovo.
To si fakt autor myslí, že jsou všichni čtenáři idioti, kteří si nechají podsouvat jeho tendenční interpretace?
hmmm ... takže ultra low cost lety jsou v USA "veřejná služba" 
Celkem 6 záznamů
Copyright © 1999-2026 planes.cz | Redakční systém
"Modří" to aspoň mají levnější
"...a pod kontrolou dopravců, kteří nemají povinnost ani ekonomický důvod kopírovat původní nízkotarifní nabídku Spiritu."
Jak se ukázalo, tak ta nabídka nebyla až tak životaschopná, takže důvod opravdu nemají. A povinnost už vůbec ne.