v srpenci s JATem do Tivatu...na dovču k vodě...v pravý poledne přistání...výstup z klimatizovanýho éra do 40° stupňů ve stínu...mrtvo...bezvětří...druhak: emerickej ajrák s ruskejma pilotama...řekli nám, že jenom a pouze tato kombinace zaručuje bezpečný starty a sedy na letišti Tivat...třeťak: v turbulenci těsně před sednutím jsem nezažil ani předtím ani potom to co tenkrát... seděli jsme až vzadu, celá dýlka kabiny před náma, křídla vedle...kabina se vinula jak vejvrtka na víno, křídla se ohejbala tak, že jsme neviděli konce...ale - sedli jak do peřinky

Petr J.: negativy skenuji. Obrázek opatrně zbavím zrna (někdy je to k uzoufání). Potom začíná dlouhá práce s vyčištěním škrábaců a nečistost. Nakonec je to již rutina. Vyříznout, doostřit a zkomprimovat. Stačí ? Zdraví MD.

Mílo ahoj. Pěkná vzpomínka, kdy se tím lítalo. Chci se zeptat, jak to skenuješ? Nebo to ofocuješ? Dík

Krásný Fénix :-)
Hezká představa, že někdo vyfotí v roce 2019 stejný snímek "nového" ARJ 21 a to letadlo dolétá v roce 2056.
Zdravím minuké i budoucí generace, L.

Paráda, tak já byl 2x předveden. Když jsem fotil iráčana ale nevím kam se ty fotky poděly.

Jedna z fotek, která mě vrací do mladých let až dětství :-)
Byly doby, kdy kolem letiště -- dnes to zní neuvěřitelně -- nebyl plot... Ne že by to tehdeším "spotterům" (to slovo asi ještě neexistovalo) pomohlo -- v 06/1978 jsem byl s kamarádem na Ruzyni "zatčen" a vyšetřován, že jsme lezli, kam jsme neměli a že jsme si fotili letadla...