Děkuji za kultivované příspěvky oponenta. Srdečně zvu k nám do LKBE , kde mi kolega předvede jeho způsob přistání, nejlepe se Z 142 -)
Vstup do TMA Praha , potřebný pro úspěšný okruh , předem domluvíme.
:-)
Při výcviku přistání s P92 ECHO - tedy "ultralight" - BEZ motoru na letiiště...se nalétává střed letiště cca 300m nad zemí. Zde se vypíná motor a z této polohy se udělá malý okruh, dost často se spojenou 3 a 4 zatáčkou...

Hodně radosti z létání :-) přeje Honza

Ne všichni (doufám) mají špatné návyky :-)
O metodice přiblížení a přistání bylo napsáno mnoho, od svazarmovských (dle mého názoru téměř nejlépe napsaných) až po britské (Oxford) a Americké (na stránkách úřadu FAA). Všechny ale shodně popisují přiblížení a přistání podle modelu,který tu popisujeme my - dotahování na plynu a řízení finálního sestupu přípustí a výškovkou k dosažení optimálního Glidu cca 3°..
O glidingu zde není ani zmínka.
Viz následující odkaz na příručku létání (kapitola 8 je o přiblížení a přistání), stojí za přečtení ;-)

www.faa.gov/library/manuals/aircraft/airplane_handbook/

Jak praví známé přísloví, v létání a lásce se člověk učí pořád. Přeji taktéž mnoho dobrých přistání a poučné čtení :-)

Tak se vzdávám a od teď budu všechny lidi kolem lítání co znám budu považovat za piloty Vivatů se špatnými návyky. Všem přeju hezký den a jen dobrá přistání.

PetrS: Honzapilot má pravdu. Doklouzávat na finále na letiště ála kluzák je špatný návyk a nevhodná škola především ultralehkých instruktorů a pilotů vivatů. Krom toho,že je to silně neprofesionální (plápolat na finále jako upoutaná vzducholoď) je zde vysvětlení a prosté: Pokud letadlo klouže na volnoběh k letišti na plné klapky, pilot nemá žádný margin pro případ, že je dlouhý. Jinak řečeno, klapky jsou vysunuty,plyn volnoběh, dost letadel má skluz silně nedoporučen, takže v případě že stoupák nebo jiný poryv letadlo "nafoukne" o pár metrů, není cesty pro zkrácení rozpočtu. A okamžiků, že letadlo chcíplo na finále jen tak je tak poskrovnu,že tento "zlozvyk" nemá cenu žáky učit. Daleko víc bylo "rozsušených" letadel z důvodu přistání v půlce letiště a nedobrždění na konec dráhy Strakonice je připad celkem jiný,ten bych sem vůbec nepletl.

To co píšeš v první části se neliší od toho, co jsem psal já. To co píšeš v závěru s tím nesouvisí - samozřejmě, že nemá smysl se za jakýchkoliv podmínek dotahovat na letiště ale o tom tady není řeč. Pokud není okruh nějak upraven (jako např. v LKLT), letí rozumný člověk na dokluz (po vzletu, samozřejmě ne).
Výšku nad terénem mají dle výškoměru a ALT letiště 60m a vzdálenost od dráhy odhaduji na 1,5-2 km. To není dobrý rozpočet. Pochybuji, že je tam takto upravený okruh a výšky. Ale můžu se mýlit, samozřejmě - v AIPu bychom to našli.
Ano, ve Strakonicích měl nastavenou ochuzenou směs (není jasné proč, letěl vyhlídku ve 300m). Pilot na finále se potřeboval dotáhnou a motor mu zakašlal a zdechnul. Úplně stejná situace je tady. Jenže tam nebyla v předpolí poušť ale řeka a stromy R.I.P.

Tak takhle to nefunguje :-)...letíš po stanovené trati , ve stanovené výšce a podle určitých pravidel s tím, že tvoje letadlo není vrak, který se sotva drží ve vzduchu. Samozřejmě motor může kdykoli vysadit a pak provádíš nouzové přistání podle nacvičeného postupu.Výška letu je volena tak, aby bylo dost času vybrat vhodnou plochu pro nouzové přistání. Okruh na přistání na letišti provádíš podle podmínek pro příslušné letiště, v předepsané výšce, předepsaným okruhem. Většina okruhu se letí s výkonem motoru, podle typu redukovaným. Mezi 3 a 4 zatáčkou se výkon snižuje pro vysunutí klapek, přiblížení se provádí na výkonu motoru s ohledem na rozpočet. Nejhorší filosofie vštěpovaná žákům, je - při nouzi "dotáhnout to na letiště" !... Tato snaha vede k zatáčce v malé výšce, kdy se pilot bojí letadlo naklonit, proto si nešťastně pomůže nohou a následnou vývrtku ve 4 zatáčce lze vybrat jen bagrem...Co se týče Strakonic - myslím, že tam byl problém s ochuzenou směsí...

Obecné pravidlo pro létání (jakýmkoliv letadlem) je, musím mít v každém okamžiku dosažitelné místo, kam to pošlu při nouzáku. U jednomotorového letadla musím respektovat zejména terén a svoji výšku. Poletím-li nad lesem, vodou, horami atd. musím letět tak vysoko abych doklouzal někam, kde se dá přistát (louka, pole). Samozřejmě na té louce může být řada nástrah, ale mám šanci. V lese, horách, moři ne. U vícemotorových letadel je to trošku "jednodušší", pravděpodobnost selhání všech motorů je malá, letí se tak aby na zdravé motory bylo dosažitelné letiště v okruhu (nevím kolika) mil.
Pokud by jim teď sehlal motor, skončili by ještě před prahem dráhy protože chybějící výšku dotahují právě motorem.
Doporučuji si s instruktorem vyzkoušet pár nouzáků a pochopíš.

Jestli ti dobře rozumím: Letím 4 hodiny ..pole louka voda lesy.. a na přistání musím být na dokluz??? :-)))) A pro jaká letadla to platí?..Pouč nás :-)

pilotům Tomcatu asi nikdy nezdechnul motor. Mám navlas stejnou fotku z r.2009, jen z C172 a to přiblížení na ní vypadá úplně stejně - ploché finále na motoru. Sakra, když mám kolem sebe letiště, tak se snažím být na dokluz a nespoléhám se, že se nic nepodělá. Před dvěma roky udělal tuhle ptákovinu pilot ve Strakonicích a kde a jak skončil i s rodinkou výletníků víme asi všichni.