Let s volacím znakem AIB35LR vedl z Melbourne přes Sydney a dále severovýchodním směrem přes Tichý oceán k Los Angeles. Letoun následně přeletěl Severní Ameriku a Atlantik a přes Británii zamířil do Toulouse. Posádka během cesty přes tři kontinenty a dva oceány viděla dva západy a dva východy slunce. Na palubě bylo 13 lidí: tři zkušební piloti Airbusu, dva piloti Qantasu, pět letových zkušebních inženýrů, dva vývojoví inženýři a zástupce FAI. Šlo o vývojovou zkoušku, nikoli o komerční spoj s platícími cestujícími.
Dosavadní rekord držel Boeing 777-200LR, který ve dnech 9. a 10. listopadu 2005 letěl z Hongkongu východním směrem do Londýna. Za 22 hodin a 42 minut překonal 21 601 kilometrů. Také tehdy vedla záměrně prodloužená trasa přes Tichý oceán, Severní Ameriku a Atlantik. Airbus nyní vzdálenost prodloužil přibližně o 1 554 kilometrů a ve vzduchu zůstal o hodinu a 42 minut déle.
Hlavním cílem červencové zkoušky bylo ověřit připravenost letadla na mimořádně dlouhé nasazení. Airbus požadoval předvedení letu s nejméně 23hodinovým časem mezi opuštěním odletové stojánky a zastavením na příletové stojánce. To mělo pokrýt plánovanou dobu letu 21 hodin a 40 minut i dodatečný čas pro vyčkávání, odklon a pojíždění. Výrobce tuto misi výslovně označil za vývojovou zkoušku, odlišnou od certifikačního letu.
Technici sledovali zejména řízení palivové soustavy a fungování dodatečné zadní centrální nádrže, jejíž kapacitu Airbus v technickém popisu uvádí jako 20 900 litrů. Měřili také teplotu a ventilaci kabiny. Součástí zkoušek byl nový odpočinkový prostor pilotů se dvěma oddělenými částmi a samostatnými vstupy, které umožňují střídání odpočívajících členů posádky bez vzájemného rušení. Piloti při letu pracovali ve čtyřhodinových směnách, přičemž jeden člen dvojice se střídal každé dvě hodiny.
Zkušební A350-1000ULR výrobního čísla MSN707 poprvé vzlétl 2. června 2026. Úpravy varianty ULR zahrnují vedle palivové soustavy také účinnější a lehčí chlazení palubních kuchyněk pro velmi dlouhé lety. Dodatečná nádrž podle Airbusu prodlužuje dolet přibližně o 1 850 kilometrů. Po dokončení zkoušek má být MSN707 upraven do komerčního provedení Qantasu; prvním dodaným letadlem však má být jiný exemplář, pojmenovaný Vega.
Qantas objednaly pro Project Sunrise celkem 12 letadel. Každé bude mít pouze 238 míst: šest apartmá první třídy, 52 míst v Business Class, 40 v prémiové ekonomické a 140 v ekonomické třídě. Business Class dostane uspořádání 1–2–1 s přímým přístupem do uličky, prémiová ekonomická 2–4–2 a ekonomická 3–3–3. Více než 40 procent kapacity tak připadne na tři vyšší cestovní třídy. Uspořádání a vybavení letadla ukazuje video zde.
První dodávka je plánována na duben 2027 a pravidelná linka Sydney–Londýn má začít v říjnu téhož roku. Spoje převezmou tradiční čísla QF1 a QF2, zatímco současná linka přes Singapur zůstane zachována pod čísly QF5 a QF6. Prodej letenek na lety bez mezipřistání má začít v únoru 2027. Podle Qantas nová linka zkrátí cestování až o čtyři hodiny.
Po Londýně má následovat spojení Sydney–New York. V citovaném oficiálním oznámení Qantas přesný termín jeho zahájení nestanovily a uvedly, že harmonogram zveřejní v roce 2027. Dodávky letadel i zahájení provozu nadále podléhají certifikaci a příslušným regulačním schválením. (Foto: Techblog, planes.cz)
No comments added.
Copyright © 1999-2026 planes.cz | CMS