Výběr bezpilotních Heronů a role domácího průmyslu

• 2022-09-11 08:30

Jak jsme již dříve informovali, šéfovi firmy Primoco UAV SE zjevně došla trpělivost s bezúspěšnými pokusy jednat o potřebách bezpilotních letadel s ministerstvem obrany a obrátil se proto svým otevřeným dopisem na ministerského předsedu. Žádá o šanci představit existující a osvědčené domácí řešení, které ministerstvo systematicky přehlíží. Ministerstvo chce pro potřeby armády ještě letos pořídit tři izraelská bezpilotní letadla (UAV) Heron 1 asi 1,5 miliardy korun.

Primoco UAV SE je domácím výrobcem a firma je přesvědčena, že kompetence společnosti jsou trvale přehlíženy.

V této souvislosti vyvstávají přinejmenším dvě důležité otázky. Ta první se týká vlastního výběru, ta druhá role domácího průmyslu.

Aktuální případ bezpilotních letadel naznačuje, že jak v první, tak druhé oblasti můžeme mít problém, a že problém může být systémový.

Volba Heronu Mk.1

Primoco UAV SE správnost výběru bezpilotního letadla zpochybňuje, přičemž uvádí některá závažná fakta.

Izraelský IAI Heron Mk.1. je absolutně nejstarší z dostupných platforem, neodpovídá standardům NATO a není ani certifikován žádnou národní autoritou země NATO.

V případě nákupu UAV pro českou armádu je určující soulad se standardem NATO STANAG 4671. Výrobce, izraelská společnost IAI, přitom na svých webových stránkách uvádí kompatibilitu s normou STANAG 4671 pouze u novějších typů, nikoliv u armádou vybraného modelu Heron Mk.1. Žádná z členských zemí aliance tento model nepoužívá.

Ministerstvo nesoulad nekomentuje a místo toho uvádí paušální prohlášení: „na základě posouzení jednotlivých požadovaných parametrů, poskytnutých ze strany oslovených dodavatelů bezpilotních systémů stanovenému projektovému týmu ministerstva obrany, vybraný prostředek nejvíce odpovídá předpokládanému využití v rámci AČR a splňuje budoucí požadavky pro plnohodnotné využití”.

Armáda ve svých požadavcích uvádí, že požaduje možnost UAV nést výzbroj. Použití výzbroje přitom nezmiňuje ani výrobce a takovou variantu nezvolil ani žádný z dosavadních zákazníků. Výrobce na svých stránkách označuje Heron Mk.1 jako platformu pro úkoly ISTAR. Nabízí Heron Mk.1 jako bezpilotní letoun průzkumný, nikoliv bojový.

Pokud jde o nesení výzbroje, ministerstvo pořizuje neověřenou techniku, kterou budeme muset nějak přizpůsobit. Nejspíš nikdo neví, jaké náklady si to vyžádá. Na trhu přitom existují jiné nabídky, které požadavku ministerstva nést výzbroj vyhovují. Pokud je záměrem pořídit něco, co si vyžádá dodatečný vývoj a úpravy, proč ministerstvo neusiluje o zapojení domácího leteckého průmyslu?

Heron Mk.1 byl vyvinut počátkem 90. let, první let absolvoval v roce 1994. Koncepce letadla je poplatná své době a architektuře soudobých senzorů neodpovídá. Integrace moderních senzorů proto nemusí být vůbec jednoduchou a levnou záležitostí.

Dalším znepokojujícím faktem je provozní bezpečnost. Typ Heron Mk.1 je jedním z nejméně bezpečných strojů dané kategorie. V otevřených zdrojích (Drone Crash Database – Drone Wars UK) lze dohledat nejméně čtrnáct nehod v posledních letech, což by znamenalo, že se zřejmě jedná o vůbec nejméně bezpečný typ v dané kategorii.

Vzhledem ke všem výše uvedeným problémům se nevyhnutelně vnucuje otázka, proč volba padla právě na Heron Mk.1 (kromě toho, že si to přeje armáda), a to v situaci, kdy na trhu je dostatek osvědčených řešení provozovaných v zemích NATO.

V této souvislosti je zvláštní, že se ministerstvo dlouhodobě a úporně vyhýbá příležitosti posoudit možná domácí řešení či otázky konzultovat s kompetentními odborníky, kteří na trzích bezpilotních letadel dosáhli prokazatelných úspěchů a této problematice rozumí.

Zapojení domácího průmyslu

Další otázkou je zapojení domácího průmyslu. Do obrany budou daňoví poplatníci investovat stále více prostředků, a to v době, kdy se řada jiných oblastí musí omezovat a domácnosti si budou utahovat opasky. Proto by bylo logické a nanejvýš žádoucí část prostředků nasměrovat k domácím subjektům. Ostatně tak, jak to dělá každá rozumná země.

Ministerstvo ve své Strategii vyzbrojování do roku 2025 slibuje, „podporovat rozvoj stabilního, udržitelného a vyváženého růstu obranného průmyslu ČR. Z hlediska průmyslových schopností ministerstvo hledá cesty, jak dosáhnout technologické vybavenosti české obranně průmyslové základny potřebné pro dosažení plánovaných schopností ozbrojených sil ČR. Ministerstvo zajišťuje technologický rozvoj obranného průmyslu ČR ……zapojením českých (malých a středních) subjektů do dodavatelských řetězců (v rámci nadnárodních projektů) a transferu technologií.“

Jak čtenář asi tuší, realita je odlišná. V případě stávající letecké techniky provozované Armádou ČR a vyrobené v zahraničí nedokázalo ministerstvo zajistit domácím firmám výraznější objem průmyslové spolupráce. Výjimkou jsou sovětské vrtulníky Mi-17, Mi-171Š a Mi-24, které opravuje resortní podnik LOM Praha. V tomto případě je však zapojení domácího průmyslu dědictvím předlistopadové opravárenské koncepce.

V tomto duchu se bude zřejmě odvíjet i zapojení domácího průmyslu při pořízení vrtulníků AH-1 a UH-1. V době uzavírání zakázky vláda mluvila o takřka nezměrném potenciálu pro české firmy, tuto „nezměrnost“ však nikdy nekvantifikovala.

Konkrétnější byla americká vládní organizace DSCA schvalující prodej těchto vrtulníků do ČR. Uvedla „nejsou známé žádné offsetové dohody nabízené ve vztahu k prodeji“.

Výběr bezpilotních letadel je jen jedním z případů z poslední doby, který vyvolává pochybnosti. Další nákupy moderní obranné techniky jsou před námi, a to s řádově vyšším rozpočtem. Tou spolehlivě největší položkou bude 24 letadel F-35, nejspíš největší nákup obranné techniky v soudobé historii země.

Problematice F-35, která se stává pro Českou republiku velmi aktuální, se budeme věnovat zvláštním článkem.  (Foto: 100kts)

Article photographs