V padesátých a šedesátých létech minulého století se řada leteckých výrobců snažila zkonstruovat letadlo, které by nahradilo legendární Douglas DC-3. Vzniklo tak několik typů, vesměs poháněných turbovrtulovými motory, které na kratších regionálních tratích létají dosud. Patří k nim i britský dvoumotorový BAe (HS) 748.
Zahájení vývoje tohoto typu spadá do druhé poloviny padesátých let, kdy se firma Avro, dobře známá svými leteckými výrobky již z období před druhou světovou válkou, snažila oživit výrobu letadel. V té době provozovala řada leteckých společností ve Velké Británii (British European Airways nevyjímaje) i jinde po celém světě na svých linkách značný počet Douglasů DC-3, které sice stále nabízely cestujícím určité pohodlí a vcelku přijatelný cestovní komfort, avšak vzhledem k jejich stáří byly pozvolna z provozu stahovány. Proto se za ně hledala vhodná náhrada. Avro tedy soustředila své síly na vývoj letounu této kategorie, určeného k dopravě 40 až 50 cestujících a nákladu na krátkých tratích. Její konstruktéři navrhli celokovový dolnokřídlý letoun s dvojicí turbovrtulových motorů Rolls Royce Dart (stejné poháněly například i Vickers Viscount či Fokker 27), pohánějící hydraulicky stavitelné vrtule Dowty Rotol o průměru 3,66 m, který byl schopen unést 36 cestujících do vzdálenosti kolem 1 000 km.
Kabina pilotů byla vybavena pro dvoučlennou osádku. O cestující, kteří do letadla nastupovali dveřmi na levém boku trupu za křídlem, se staraly dvě palubní průvodčí. Náklad se na palubu umisťoval dopředu za kokpit přes rozměrné nahoru vyklápěcí dveře. V této době, tedy ještě před úvodním vzletem prvního prototypu, se o Avro 748 začala zajímat i indická vláda, která následně zahájila přímá jednání s britským výrobcem. Výsledkem byla dohoda uzavřená s indickou firmou Hindustan Aircraft Ltd. (HAL) o licenční výrobě tohoto typu v jejím závodě v Kánpúru. První indická HAL 748 vzlétla poprvé v listopadu 1961 a výroba, během níž vzniklo celkem 89 letadel dodaných Indian Air Force a Indian Airlines, pokračovala až do roku 1984. První vzlet "domácího" prototypu Avro 748 Srs. 1 (G-APZV, v. č.1534) se uskutečnil ve Woodfordu v hrabství Cheshire 24. června 1960 a trval celkem 2 hodiny a 41 minut, což tehdy představovalo rekordní dobu. Zkušební osádka s velitelem Jimmiem Harrisonem během něj ověřovala základní letové charakteristiky a chování stroje v různých letových režimech. Letoun poháněly dva motory Dart 514 o výkonu po 1 400 kW. Druhý prototyp, G-ARAY (v.č. 1535) se vznesl ke svému úvodnímu letu 10. dubna následujícího roku. Po úspěšném zalétání a udělení osvědčení letové způsobilosti britským leteckým úřadem byla zahájena sériová výroba této verze, během níž vzniklo celkem 18 letadel. Mezitím, v listopadu 1961, prodělal G-ARAY přestavbu na verzi označovanou Srs. 2. Ta se od původního provedení lišila především výkonnějšími motory Dart 531 o výkonu 1 535 kW, zvýšenou maximální vzletovou hmotností a doletem kolem 1 200 km. Na její palubu se umístilo až 44 cestujících. Dalším vývojem vznikla verze 2A poprvé zalétaná 5. září 1967. Letoun G-AVRR (v.č. 1635) poháněla dvojice Dartů Mk.534-2 o maximálním výkonu 1 700 kW, které mohly být případně zaměněny za verzi 535-2 nebo 552-2. Kabina cestujících byla vybavena 47 až 51 sedadly. V této úpravě byl letoun použit pro dvě světová předváděcí turné. První, v roce 1963, zahrnovalo vybrané státy v Evropě, Africe, Indii a na Dálném východě. Během dalšího, uskutečněného o rok později, stroj navštívil oblast Karibiku, Latinskou Ameriku a Kanadu.
V polovině šedesátých let došlo ke sloučení Avra s firmou Hawker Siddeley, v důsledku čehož bylo během jediné noci (!) m.j. změněno i typové označení letadla na HS 748.
"Sedmsetčtyřicetosmička" byla upravena i pro vojenské použití u Royal Air Force. Za tímto účelem byla zesílena konstrukce a zcela přepracována zadní část, nově vybavená sklopnou nákladní rampou. Pro snazší umístění nákladu do kabiny byl instalován i modifikovaný hlavní podvozek, který před zahájením nakládání "poklekl", čímž se snížila výška podlahy kabiny nad okolním terénem. První takto upravený letoun, pojmenovaný Andover C.1 (civilní typové označení Avro 780) poznávací značky G-ARRV (v.č. 1548), byl zalétán v roce 1965.
Následnou modifikací civilní verze 2 vznikla v polovině sedmdesátých let výkonnější varianta značená 2B s větším rozpětím nosné plochy, výkonnějšími pohonnými jednotkami Dart 536-2 a upravenou ocasní partií. Byla určena k dopravě až 55 cestujících.
Poslední verzí, zalétanou v červenci 1984, je Super 748, konstrukčně odpovídající verzi 2B, avšak se zcela nově řešeným kokpitem, vybaveným moderní avionikou a ekonomičtějšími a ekologičtějšími motory Dart 552-2. Na palubu se umístilo až 58 cestujících.
Letouny BAe 748 byly (a dosud stále jsou) kromě Velké Británie provozovány v řadě zemí všech kontinentů. Některé byly využívány vojenskými letectvy se salónním interiérem i k dopravě VIP osob. V současnosti létá několik strojů i v celonákladním provedení pro dopravu nejrůznějšího zboží.
Celkem bylo vyrobeno 382 letadel včetně 89 strojů vyprodukovaných indickým závodem HAL v Kánpúru. Výroba byla ukončena v roce 1989, když tři roky předtím začaly brány BAe opouštět nové letouny označené ATP, vzniklé na bázi 748.
No comments added.
Copyright © 1999-2024 planes.cz | CMS