Práce mne zavála do Thajska, konkrétně na letiště Don Muang Airport International (DMK) v Bangkoku. Nepatřím mezi ty, kteří při vyslovení jména nějakého tropického ráje přivřou slastně oči a představují si exotické krásky a šumění moře a rajský život. Já si zcela nepoeticky představuji vedro, dusno, komáry a všude přítomné obchodníky, kteří neustále prudí a snaží se vám vnutit nějaký drek.
Do Bangkoku létaly ČSA ještě s IL 62 a než to vzali do rukou „MBA managoří“ tak i s Airbusy A 310. Lidé, aby mohli jít na tuto „vysněnou“ stanici, lezli do KSČ, do milic a vůbec horovali láskou k Sovětskému svazu. V horování se předháněli a tak to někdy vypadalo v hangáru F jako v agitačním středisku. Členství v KSČ ať skutečné, či po roce 1989 bývalé, neb všichni „čestně“ zahodili legitimace, bylo základní podmínkou pro práci v zahraničí. A mně přitom stačilo odejít do důchodu…
Po měsíci stráveném v Bangkoku jsem se vrátil do zimy. Musím přiznat, že to byla velmi zajímavá zkušenost. V mnohém pro mne nepochopitelná.
První a nikoliv poslední zvláštností letiště Don Muang je přepis jeho jména do latinky. Od roku 2006, kdy bylo otevřené nové mezinárodní letiště Suvarnabhumi, kam létají v současnosti všechny mezinárodní lety, se vyslovovalo jako Don Muang a nyní Thajci přepisují jeho výslovnost jako Don Mueang i když se thajsky píše stejně! Proč? To ví snad jen Buddha.
Letiště je jedno z nejstarších v Asii. 27. března 1914 byla v těchto místech otevřená vojenská letecká báze. V roce 1924 bylo otevřeno civilní letiště a prvním zákazníkem byly KLM Royal Dutch Airlines. V tomto punktu se s naší Ruzyní můžeme jít bodnout... Vůbec královská rodina byla a je velmi pokroková a zavádění technických novinek velmi podporuje.
V současné době má letiště tři terminály. Terminál 3, původně určený pro tuzemské lety, byl dokončen těsně před uzavřením letiště v roce 2006. Asi tam emigroval nějaký český managor! Z nové haly se používá pouze věž. Vedle terminálu 3 je ohromný cargo terminál.
Vláda rozhodla znovu otevřít letiště v roce 2007. Začalo se s opravou dráhového systému, všechny posádky ČSA vzpomínají na terénní jízdu po pojížděčkách. Copak po příletu bylo letadlo celkem lehké, ale když šlo na start s plnými bandami, to byla zatěžkávací zkouška na podvozek! Když byly pojížděcí dráhy opraveny, byl opět zahájen provoz. Byly otevřeny terminály 1 a 2. V říjnu 2011 přišly povodně a celé letiště se ocitlo pod vodou. Na YouTube jsou videa, jak odbavovací halou projíždějí lidé na lodičkách. První patra odbavovacích hal sloužila jako evakuační centra. Letadla stojící na ploše byla odepsána.
Po katastrofě se letiště pět let snažilo vzpamatovat. V současné době je otevřená část terminálu 1. Terminál 1 je obrovský a fungují asi tak dvě třetiny. Zbytek je zabedněný sádrokartónem. Když jsem chodil do práce (naše „prďárna“ je pod prstem 5), míjel jsem pásy na kufry celé zaprášené a nepoužívané. Stejně tak v terminálu 2, kde v současnosti začali pilně pracovat, je stále neuvěřitelný nános bahna, lavičky a odbavovací přepážky jsou na jedné hromadě. Jediné, co v noci v opuštěné hale září, je ohromný nápis „Welcome to Thailand!“ Terminál 2 má být otevřen v roce 2014. Bridge u tohoto terminálu jsem obcházel obloukem, protože pneumatiky podvozků měly své nejlepší dávno za sebou a hrozilo jejich zřícení. Než jsem odjel, viděl jsem odvážlivce, jak si přivezli hevery a nová kola. Když jsem šel z práce, nikdo už tam nebyl a kola zůstala nedotčená. Asi si bohové nepřáli, aby to měnili.
Terminál 3, moderní budova v tropickém stylu, je dostavěná, ale nebyla nikdy otevřená. Je plně vybavená, spodní patro, kam je vidět z plochy, je opět zavalené bahnem. Prsty jsou bez „chobotů“, nikdy je tam nenamontovali. Terminály jsou propojeny jednokolejkou, která tiše rezaví ve své stanici. Je to „terminál duchů“.
Letiště Don Muang používá jako základnu několik nízkonákladových společností: úžasně natřená letadla „angry birds“ společnosti Nok Air, Thai Air Asia, Orient Thai Airlines s neuvěřitelně zchátralými Boeingy 767 a 747 a Thai Lion Air a Asian Air. R Airlines a New Gen Airlines sice mají letadla, ale nelétají.
„Moje“ letadlo stojí až u bývalého Cargo terminálu. Je to A 320 LY-VES, která létala tuším i u Travel Servisu. Dnes má registraci HS-RCB, která je velmi neumětelsky přelepená tapetou s původní lotyšskou registrací. Jestli to letadlo někdy s tou tapetou poletí, mám dojem, že po startu odpadne.
Kolem A 320 stojí vyřazené A 340 Thai Airways International, také několik 747-400 Thai a Orient Airu. U druhé společnosti se nedá spolehlivě určit, která mašina je už po smrti a která je stále aktivní. Boeing 747-4D7 HS-TGN je sice již silně opršelý, ale měl vyměněné všechny čtyři motory. Nadchlo mne, že tam stojí dva Tristary. Jeden silně zdevastovaný L 1011 (HS-AXA) patří společnosti Thai Sky Airlines a druhý L-1011-385-3 Tristar 500 (N 388LS) patří společnosti Las Vegas Sands a vypadá velmi zachovale. Má VIP interiér, vyrobený pro jordánského krále. Od stejné společnosti sem létá i Boeing 747SP-31 (VP-BLK), také salónní, a Boeing 737. Oba Boeingy létaly denně, spíš nočně, protože ráno stály pokaždé jinde.
Nikde jsem neviděl pohromadě tolik japonských NAMC YS-11, všechny z pozůstalosti Phuket Airlines. Kde jsou ty doby, kdy je Japonci nabízeli ČSA jako náhradu za Avie 14-32! Při předvádění v Praze v šedesátých létech mně připadaly vedle čtrnáctek strašně velké, tady mezi Jumby vypadají jako trpaslíci! Ale i když jsou silně „jeté“, stále to jsou krásná letadla!
Cargo terminál zeje prázdnotou. Prostory jsou opět plné bahna. Zato Celní správa je plná úředníků – co dělají, ví bůh. Je to barák zvící velikostí APC na Ruzyni, ale když se tam nic nedováží a nevyváží, asi hrají karty nebo vaří.
Vaření je koníčkem i mých kolegů. Společnost R Airlines sice pronajala od Avion Expresu dvě letadla, A321 HS-RCC a A 320 HS-RCB, ale nemá posádky, ani žádné linky, takže letadla tam stojí, mechanici na nich dělají daily a weekly checky a mašiny se nehnou z místa. A tak si moji thajští kolegové krátili čas vařením a koukáním na televizi. V našem týmu byly i dvě holky. Obě drobounké pidi-ženy. Ta, co dělala se mnou, si neustále nosila zápisníček, do kterého si zapisovala, co na mašině dělám a jak se co resetuje. Při každém denním ošetření naskákalo na obrazovce spousta chybových hlášení, protože vlhko a vedro Airbusu nedělá dobře. Když se dokázala protáhnout mezi mnou na kapitánské sedačce a piedestalem, a najednou stála přede mnou, uvědomil jsem si, že to je jiná váhová kategorie, než na jakou jsem zvyklý. Ale byla to příjemná, usměvavá holka, vždy v dobré náladě. Kolegovi, který mně byl dán k ruce, aby mě vozil po ploše, chvíli trvalo, než pochopil, že víc než veselé thajské estrády v televizi mě zajímají odložené zaparkované mašiny, které stály před cargo terminálem. Nakonec se už ani netvářil otráveně. Když se vytvořila nová báze a on zůstal mezi zaměstnanými, neustále mně děkoval, i když já jsem na tom měl pramalou zásluhu.
Každý národ má svá specifika. Je to dáno zejména podnebím, pak náboženstvím a životní filosofií. Čím jižnější národ, tím myslím národ žijící v teplém podnebí, tím méně mají stresů a jsou národy, do jejichž jazyka se nedají přeložit slova jako okamžitě, hned, nebo rychle. Ani thajština taková slova nemá. Tedy, neumím thajsky, ale mám za to to, že to tak je. Na všechno odpovídají: „Jés sér, jés sér!“ a klaní se u toho, ale je jasné, že vůbec netuší, co od nich chcete. Toto je univerzální zaklínadlo. Na každou otázku odpovídají stejně. Protože většina Thajců kupodivu neumí anglicky. V zemi, která se živí turistickým ruchem, je to překvapení. Specifikem Thajců je, že nikdy neřeknou, že něco neví, že něco nejde, nebo že vám nerozumí.
„Potřebuji na tento stropní panel nanýtovat novou plastovou lištu, která drží panel u stropu. Místo staré, olámané tam nanýtujte tady těch šest kusů lišty, když neposlali celou lištu. Rozumíte tomu?“ „Jés sér, jés sér!“ Za dva dny jsem se šel podívat do dílny a zeptal jsem se, jestli je to hotové. „Jés sér, jés sér!“ řekl usměvavý Thajec a podával mi panel tak, jak jsem mu ho tam před dvěma dny dal, i s pytlíčkem, ve kterém byly kusy, které tam měl nanýtovat. To se opakovalo ještě jednou. Pak přišel šéf mechaniků, který mluví anglicky, a zeptal se mě, jestli něco nepotřebuji. Ukázal jsem mu panel a řekl jsem mu, že tam, co je to namalováno tužkou, je zapotřebí nanýtovat nové úchyty. Postavil se před mechaniky a vypadalo to, podle řevu, že dojde k vraždě, ale druhý den mě to kolegyně předala hotové s úklonou a s „véry sory sér!“
Byly mimořádné volby a Thajci se mezi sebou trochu kočkovali, jak je místním zvykem. Ve výtahu hotelu visela cedulka, že se nedoporučuje, aby lidé jezdili do středu města. Tady projel po ulici tank, ale na druhé straně letiště jsou kasárna, tak je to třeba normální. Zvýšená „bezpečnost“ na letišti se projevuje tím, že stopadesáticentimetrová panenka, ověšená chudák nějakými flintami se usmála se sepnutýma rukama, když jsem prošel vypnutým rámem, a se slovy: „Check point, please!“ se mě velmi zlehka dotkla a to byla prohlídka. Vzpomněl jsem si, jak jsme si užívali několikanásobnou denní kolonoskopii na Ruzyni… „Heve nájs déj, sér!“ řekla a podržela mi dveře na plochu. Když jsem šel domů, měla flinty položené na stolku (byly větší než ona) a opět mi podržela dveře se slovy: „Gůd déj, sér?“ Dost možná, že to byla jiná policajtka, vypadají všechny stejně.
V pondělí 17.2. byl konkurs na nové stevardy a stevardky. Společnost před tím provozovala Boeingy 737-400 a s prodejem letadel asi propustila i stevardky. Seděl jsem v kanceláři a koukal jsem na defilé překrásných holek, které chtěly být „cabin crew“. Vzal jsem si foťák a pár jsem si jich vyfotil. Jak to u mne v takovém případě bývá, v rozhodující chvíli mě došly baterky.
Vrátil jsem se domů a probírám se fotkami, které jsem v Bangkoku udělal. Zajímavé je, že na ani jedné není moře a tropický ráj, zato letadel je tam dost!
Copyright © 1999-2024 planes.cz | Redakční systém