Tak s tímto jsme stáli před mnoha lety na charteru v DUB s filharmonií a přijel RAMP CONTROL, starší pán a jestli si to smí prohlédnut, no zkrátka o Il-62 jsme kecali asi dvě hodiny a chodili po letadle, a že tam bylo kde chodit.Ptal se, pokyvoval hlavou a nejvíc ocenil dvě věci(ovšem , kokpit a přístrojové vybavení to nebylo)vyvažovací vodní nádrž vepředu a právě ocasní oporu, jak je její správný název.
Když jsme se loučili,řekl nám ,znáte VC-10? Tak s tím jsem létal u RAF a řeknu Vám, těch pytlů s pískem co se natahalo....................

Mango: Také jsme se kdysi divili. On ten zázrak totiž váží kolem 1500 kg. Někdo v sedmdesátých letech nakreslil kachnu se třetí nohou. (Podle rady , moc se do toho nehrabte, je to kachna, lítá to samo.) Všem, kromě pár skalních komančů, to připadlo vtipné, mně také, ale brzy jsem pochopil, že takový vtip mě může přivést "za brány závodu". Nevím, jak je to dnes, ale tenkrát smělo být veselo jen odsud potud. :-(

PM-DG: Veliký dík, již to nezapomenu

Mango: Není to jak "třetí noha". Každý, kdo chodí na Planes.cz už ví, že je to noha čtvrtá. Díky ní si IL62/62M nekecne na zadek. Používá se při stání, tedy při vykládce a nakládce letadla a též při přetahu a buksiróvce, neboli hezky česky pušbeku. Třetí osa na podvozku Tu154 také budila rozpaky a ejhle, B777 ji má také. Tak to ve světě chodí. :-)

co to má probůh za kolečko na zádi? To je jak "třetí noha"

Tak ty "vlčí vejce" by mi za letu s IL-86 ani nechyběly. Pět hodin, to je flák cesty, jako BOM -SIN. Pěkná fotka.

perfektné :)

Tomáš G.: mi to povídej :-). Účastnili jsme se jakési dlouhodobé přírodovědecké mise od Akademie věd ČR a lítali aeroflotem po všech možných dírách a všemi možnými letadly. Byli jsme to nakonec právy my, kdo nespal a čekal celou noc na digihru, protože to byl v tý době naprostý vrchol techniky východního bloku, takže o tom něco vím :-). Strašně jsem chtěl zkusit i Tu144, což se nám samozřejmě nepovedlo. Elektroniky byly specialita il86 tek. Dneska se tomu samozřejmě směju, ale tenkrát nám to připadalo jako děsně akční - chytne vlk to vejce nebo ne? Prostě drama. A když se náhodou letělo do PRG dopolední linkou a nasadili taky 86ku, jé, to bylo slávy :-). Jinak musím říct, že snad s výjimkou raketových startů Tu154M a kaviáru ke svačině mi dnes z kultury cestování Aeroflotu nechybí nic :-).

JL: Z našeho pohledu možná okouzlující, ale z pohledu cestujícího nevím jak by se ti líbílo se radši nevyspat jen aby si si zahrál. Holt tenkrát to bylo jiné cestování. Neříkám lepší nebo horší, prostě jiné, v něčem lepší v něčem horší.

Jojo, je to vývoj. Přeložím svůj noční příspěvek. V dobách, kdy se na linkách Aeroflotu zavedl Il86, byla hlavním a jediným zábavním systémem sovětská digihra (považte!) značky elektronika - Veselý kuchař, případně ta samá hra Vlk chytá vejce nebo Potápěč a chobotnice. Psal se konec osmdesátých let.
V letadle jich bylo asi deset a museli jste se hlásit u letušky, která je půjčovala na pořadník a když viděla, že už někdo nehraje, nebo hraje dlouho, tak mu ji prostě sebrala se slovy "nada vsjem" neboli, "je potřeba každému". I to je vývoj- vývoj zábavního systému na palubách aeroflotu :-). Představte si třeba tu situaci, když na noční lince Domodědovo - Alma Ata letí "aerobusem" 350 lidí, deset paří vlka nebo potápěče a dalších sto je nervózních a bojí se usnout, kdy už tamti dohrají, aby si taky zahráli. Let trvá 5 hodin a plusmínus akorát vyjde, že každý zájemce může hrát půl hoďku. Třeba od tří ráno do půl čtvrté. Není na tom svým způsobem cosi okouzlujícího :-))?