O dopravním letectví toho moc nevím, ale o anestesii něco trochu ano. Anestetické přístroje používané v naší nemocnici mají přívod anestetických plynů ovládaný mechanickými kohouty a měřený mechanickými průtokoměry - rotametry. Vlastní dýchací přístroj je sice řízen počítačem, ale s možností kdykoliv ho odpojit - i to odpojení je realizováno mechanickým ventilem- a začít ventilaci ručním ventilátorem. A rozhodně to nejsou zastaralé přístroje z doby krále Klacka.
O tom, jestli je zavedení počítače pro dané použití vhodné nebo ne se podle mě lze přesvědčit odpovědí na jednoduchou otázku: Proč tam ten počítač chceme? Jestli je odpověď např: pro optimalizaci pracovního režimu motoru pak proč ne. Ale jestli je jediná odpověď protože je to moderní a dobře to vypadá, pak je asi něco špatně.
Děkuji za radu a cituji pracovníka EADS :" Víte,to není problém technický,ale filosofický".Tak mnoho zdaru při tom filosofování!
Uz ani ty cechoviny nejsou to, co bývaly :(
To, že muzeum k předanému stroji nemohlo získat žádnou dokumentaci, protože tato podléhá utajení a bylo třeba shánět bývalého zaměstnance výrobce, je důkazem jaksi samo o sobě, že stroj dosud tajným je. Výraz "supertajný" zní dosti lacině, nicméně použil ho autor článku (předpokládám, že v reakci na nějakou reportáž, kde to zaznělo), proto ho používám i já.
Co se mých záseků týče, sem s nimi. Nejsem Děd Vševěd, nikde to netvrdím a pokud se snad někde mýlím a máte pro to pádné argumenty, uveď te je, prosím. Rád se poučím (to není ironie) a jistě to bude zajímat i ostatní čtenáře.
Pokud argumenty nemáte, Vaše poznámka je pouze laciným řečnickým trikem, jak vybruslit z diskuse.
Pane Stejskale,
to, že někdo neřekne, jak z letadla oddělat křídla, není důkazem toho, že stroj je supertajný :) :) Ale těch záseku tam máte více... :)
Vážený pane Čechu,
nevím, jaká periodika sledujete, já se o odtajnění dokumentů dočetl v "běžných" českých internetových magazínech (Lidovky, iDnes nebo tak něco), a ačkoliv v "kvalitě" tuzemských novinářů patrně nebudeme ve při, z textu na mě žádná senzacechtivost nedýchala. Vnímal jsem to jako pouhé konstatování, že jedna z dlouholetých senzací byla vysvětlena velice prostě. Zda i pravdivě, to už je jiná otázka. Zprávy na Nově o tomto tématu jsem neviděl, ale pokud zrovna tohle zpravodajství považujete za objektivní...
Každopádně rozhořčovat se nad novináři, že píší pitomosti a sám jich mít v textu hned několik, to chce hodně přehnaného sebevědomí. Zvlášť, když svoje vlastní tvrzení o pár vět dále dokonce sám popíráte. Ano, před 20 lety jste v New Yorku skutečně fotil supertajný stroj. Supertajný, protože ani po předání muzeu nebyly dány k dispozici tak prosté údaje, jak letadlo rozmontovat po přepravu, supertajný, protože dodnes nejsou zveřejněny přesné výkony, kterých stroj dosahoval (podle spekulací realita značně převyšovala zveřejněné hodnoty), ale to sám později zmiňujete.
K tématu "supertajnosti" jen dodám, že údajně jsou stále neznámé ani jakékoliv přesnější údaje o motorech, které mají být hlavním klíčem k oněm vysokým výkonům. Dle odborníků prý není možné, aby s uváděným pohonem stroj dosáhl byť jen oficiálně přiznaných výkonů. Alespoň tak jsem se svého času dočetl v časopisu L+K a od té doby jsem nezaznamenal zprávy, že by se v tomto směru něco změnilo.
Když už jsem se tak rozepsal, nelze neokomentovat zmínku o doutnících, byť nemá v tématu valného významu. Možná Vás to překvapí, ale některým lidem kouř z doutníku opravdu velmi vadí. Musím říct, že jsem hodně dlouho nevěděl, co je to za sílu, nežli měl můj nos tu "čest" v jedné restauraci. Obyčejná cigareta je proti tomu luxusním parfémem.
Ano, jsem nekuřák, ale jestli si chce někdo udit plíce, je to jeho věc, mluvit mu do toho nehodlám, pokud se mě to netýká. Když jdu s přáteli do hospody, buď si vyberu nekuřáckou nebo počítám s tím, že na jídle si tam moc nepochutnám, budou mě štípat oči a bolet v krku a po návratu budu smrdět jako tchoř. Volba je na mě, chodit tam přece nemusím, stejně jako nevlezu do kuřáckého vagónu a vyberu si nekuřácký. Počítám, že slušný kuřák by se měl chovat podobně a buď letět jinou linkou nebo si v letadle prostě nezapálit, byť ho k tomu poňouká třeba kapitán letadla. Takoví "ohleduplní" pak dávají do rukou záminky militantním nekuřákům pro nesmyslné zákony, jakým je třeba plošný zákaz kouření v restauracích apod.
Ale to jsem už hodně odbočil.
Jinak, že něco nevíte Vy, resp. se domníváte, že je něco velmi nepravděpodobné, neznamená, že se skutečnost nemůže lišit. Američané byli v roce 1957 VELMI překvapeni prvním Sputnikem, neb byli též přesvědčeni, že něco takového není v možnostech SSSR. Dovolím si zdůraznit, že to překvapení nebylo jen na straně obyčejných Američanů, ale především v nejvyšších politických i odborných kruzích.
V závěru svého článku pak skutečně perlíte, čekal bych v tom "PSku" víc sypání popela na hlavu, když se ukázalo, že jste mimo mísu. Jenže to už se bohužel ve Vašich článcích stává pravidlem, že nešvary ostatních tepete a svoje vlastní bagatelizujete.
**************************
Pokud Vaši skalní příznivci dočetli až sem, očekávám smršť "doporučení" v různých podobách, abych Vaše články nečetl, když se mi nelíbí. Podstata takového sdělení by měla logiku, jenže potíž je v tom, a proto se tu vlastně takhle vypisuji, že jsem Vaše články četl velice rád a pořád nějak doufám, že se to vrátí do starých kolejí.
První Čechoviny byly příjemným zjevením, čtivé, zábavné, svěží... Bylo jedno, zda jsou historky trochu přibarvené, přímo Vaše osobní nebo z doslechu. Byly zkrátka vynikající. Jenže časem začaly Čechoviny pomalu upadat. Jak já to cítím, úpadek nastal, když jste k historkám začal přidávat více vlastních názorů a komentářů. Místo zábavy a svěžesti teď na mě z článků dýchá spíše nadřazenost, vyvozování jednoduchých závěrů a zahořklost. Škoda, VELKÁ škoda :-( Pořád ale doufám v nějaký zázrak, že se to ještě obrátí.
Knihu "100 astronomických omylů uvedených na pravou míru" doplňují kreslené vtipy Vladimíra Jiránka. Na jednom z nich je vyobrazen na zemi stojící "létající talíř" s otevřenými dveřmi našlapaný po strop mimozemšťany, před nímž stojí poslední z nich a s naštvaným výrazem praví opodál stojícímu překvapenému pozemšťanovi: " Pro vás je to možná sci-fi, ale my v tom musíme lítat do práce."
Zaměňte létající talíř za dvojplošník, mimozemšťana za pilota v klasické kukle s brýlemi a šálou (můžete do pozadí přidat i deštivé počasí) a text pilota bude následující: "Pro vás je to možná nostalgie, ale já v tom musím každej den lítat."
Na dvojplošníky a Dakoty se pěkně kouká, svezení je určitě zážitkem na celý život(zvlášť dnes), o tom žádná. Ale pro realitu všedního dne už to příliš kouzla neskýtá. Pokud to, co jste vzal do hrsti byl skutečně rozum, zkuste ho použít. možná zjistíte, že už v první větě si odporujete. "Tu a tam nějaká odchylka či průser" tenkrát zpravidla znamenala smrt. Těch příběhů, zejména z 2. sv. války, kdy posádky vracejících se bombardérů přeživších peklo nepřátelské obrany kvůli "nějaké odchylce" minuly základnu a úplně zbytečně zahynuly, je spousta.
Nebo se na to podívejte z hlediska obyčejného pohodlí. Takhle někdy na podzim nebo v zimě si někde sežeňte starou Škodovku. Stáhněte si všechna okýnka a pokud bude topení fungovat, nezapínejte ho. Pro větší autenticitu si můžete namazat obličej sádlem, jako to dělávali v mrazivém počasí právě piloti dvojplošníků. A vyražte si na 1-2 hodinovou projížďku. Pro simulaci letounu s otevřeným kokpitem bez větrného štítku se můžete zbavit i čelního skla. Jsem zvědav, po kolika dnech Vás to přestane bavit.
I když pokud patříte třeba mezi skalní cyklisty (a že takových v dešti i mrazu každou sezónu pár na silnici potkám), mohl byste vydržet dlouho a pak klobouk dolů :-)
ad JGR ("Odbočme od letectví k chirurgii...")
Já bych se teda držel svého kopyta... do operací žlučníku a dávkování anestetik rozhodně (naštěstí) computery moc nekecají a hned tak nějak zásadně kecat nebudou, na to jsou moc "hloupý", medicína se fakt nedá tak jednoduše změřit a zvážit :-)
DAVES : asi udělali chybu arabští piloti, ale když jim to došlo, a chtěli to napravit brzděním, computer jim to už to nedovolil, prostě si jel po svým...tohle považuji za hrozbu..ne computery jako takový, ale to co tady píše více kolegů a co si myslím i já...nejde je nadřazovat a spléhat na jejich logiku, pilot má být za všech okolností pánem a moci zásáhnout kdykoliv a jakkoliv...což leckdy nejde, a v případě těch arabášů se to potvrdilo a pár jiných situací...vemte si Casu, naší, kde se zbláznil comp a málem se vysekali
Celkem 40 záznamů
Jeden z nejhorších zvláštních případů, který jsem na simulátoru zažil, je vysazení jednoho pitot systému. Kapitán má na rychloměru max rychlost se zvukovým výstražným signálem a druhý pilot má na indikátoru minimální rychlost rovněž se zvukovou signalizací. Kde je chyba?První, co musí posádka udělat je zkontrolovat hodnoty na STB přístrojích a následně přepnout na správný sensor. Posouzení situace trvá nějakou dobu. Pokud letoun letí ve velké výšce, kde je rozdíl mezi max a min ryclostí 10 až 20 uzlů a dostane se do silné bouřkové turbulence je na správné vyřešení min času a zdlouhavé nebo nesprávné rozhodnutí má fatální následky. Což, podle mého názoru asi byl případ A 330 Air France. V posledních 10 letech z tohoto důvodu byly min 3 katastrofy.( Dominikánská republika a Egypt na př).