Čechoviny 118

• 20.07.2014 17:13
• stalo_se

Letadlo řídí pilot, dopravní letadlo piloti. Kapitán a druhý pilot. Tak se tyto funkce jmenují. Pravda je, že, když jsem ještě směl provádět po letišti, jeden vtipný profesor z průmyslovky se mě zeptal proč jenom kapitán – to není na palubě vyšší hodnost? Tak na tuto otázku je snad jediná slušná odpověď: „I kdyby jako kapitán letěl plukovník, je to stále v letadle jen a jen kapitán!“

V angličtině kupodivu existují dva tituly pro druhého pilota: Američani mají co-pilota (Rumuni mají copilotula) a Angličani mají first officera. Anglický titul kopíruje zvyky z námořnictva. Ale námořní tradici bílých kapitánských čepic zavedl kdysi PanAm, patrně protože až do konce čtyřicátých let provozoval létající čluny. A i potom se všechna letadla PanAmu jmenovala Clipper… Po Pan Amu bílé kapitánské čepice převzala i Ariana Afghan, stejně jako modrobílé barvy.Kdyby chudáci Američané viděli, jak se po pražské Ruzyni potácejí v jejich uniformách afghánské posádky na šrot!

L049 Constellation Clipper Courier Foto: z archivu Lubora Obendraufa

Druhý pilot by měl na palubě letadla hlídat případné chyby kapitána, při dálkových letech se střídají, protože lety nad deset hodin jsou velmi únavné- i v dnešní době „tlačítkových aeroplánů“. Takto by to mělo fungovat. Ale nefunguje. Respektive ne všude. Podle asijského myšlení je nadřízený nedotknutelný bůh a druhý pilot nesmí ani pípnout. A taková cesta vede do pekel. Korean by o tom mohly vyprávět a China Airlines také. Ostatně i Turci, když druhý pilot neustále poukazoval na to, že zvuková signalizace neznamená konfiguraci (klapky, podvozek, rychlost), ale něco jiného! Nebo spíš pozůstalí z fatálních nehod, kdy kapitán udělal chybu a druhý pilot se neodvážil na to poukázat, nebo když už bylo všechno v háji, tak zařval a snažil se kapitánovi vzít řízení, ale bylo již pozdě.

Zažil jsem za svůj život spoustu pilotů, většinou skvělých, ale i méně dobrých a dokonce i pár vyloženě špatných. Nejvíc machrovali a buzerovali ti špatní. A je jedno, u které společnosti to bylo. Pilot, který na mě udělal největší prasárnu: hodil na mě svou chybu, zrovna nebyl Čech. Díky tomu, že šéfpilotem dané společnosti byl v té době můj kamarád, který mně poslal opis protokolů s tím, co mu k tomu mohu říct, jsem poznal, co to bylo za zmetka. Tady v Praze nám neustále podával ruce a vařil v mašině čaj (byl ledový vítr) a nakonec nám děkoval. V Londýně podle údajů z počítače přišli na to, že vibrace motoru vůbec nepřekročily povolené maximum (ani ho zdaleka neatakovaly) a on přesto dvakrát přerušil start a i když jsme letadlo na zemi točili ve všech režimech a ani při přechodech se nedostaly vibrace k povolenému maximu, odmítl s letadlem letět. Letadlo stálo den a půl na zemi, pro cestující musela přiletět jiná mašina. Měnili jsme lopatky dmychadla, které museli přivézt z Londýna. Celá ta legrace stála spoustu peněz a našich nervů. Nakonec při vyšetřování, proč se to stalo, když s tím mohl klidně letět, protože motory byly v pořádku, řekl, že to všechno vzniklo díky tomu, že mu mechanici v Praze nerozuměli, že jejich angličtina je velmi slabá. Protože Roger mě i Michala dobře znal, tak věděl, jak mluvíme, věděl, že to je blbost. Navíc Michal je známý tím, že jako jeden z mála čte manuály, i když nemusí a výslovně ho na to upozorňoval, že motory jsou v pořádku, že vibrace jsou v normě. No, ale kapitán má vždycky pravdu. Mě nejvíc vytočilo, když se objevil v Praze asi za dva měsíce poté a podával mi s úsměvem ruku se slovy: „No vibrations today!“ Ohromně se divil, že jsem nabízenou ruku nepřijal.

Zažil jsem kapitána, který celý let machroval, jak sedal v mlze, jak nikdo do toho nechtěl jít: „No to víš, trochu jsem zaváhal, ale pak jsem řekl: Hovno, sedám, dyť to nic není, to mám v paži!“ A podobné hrdinské kecy, pak se ale zhroutil, když kvůli jeho chybě se zablokovaly klapky a museli sedat bez klapek. Sedal druhý pilot, protože kapitán zkolaboval. Druhý pilot, aeroklubák, sedal s prstem v nose… Je fakt, že když jsem na zemi systém klapek odblokoval, večer v hotelu teklo víno proudem, to musím upřímně říct.

Pozemní personál se náramně baví, když piloti na Ruzyni bloudí. A stává se to i u renomovaných velkých společností. Když se posádka motá s ohromným Boeingem 777 na Starém letišti, když je ještě pro opravu polovina pojížděček zavřená, je to zábavná show. Follow potom má „horké tlapičky“, aby se s takovou stodolou netrefil do nějakého prcka, nebo aby ho neodfoukli. Naprosto běžně bloudili po Ruzyni Korejci, ti severní. Někdy připomínali silně Hanče s Vrbatou. Oni se hlavně s nikým nebavili a na žádné dotazy neodpovídali. Takže po letišti se motala dvaašedesátka jako malý Bobeš se sáňkama a nikdo netušil, kde se objeví a kam jede. Blikající auto follow srdnatě přehlédli a chudák kluk musel auto strhnout mimo dráhu, protože „korejskij pilot“ by ho klidně přejel! A to jich bylo 28 členů posádky, protože víc hlav víc ví! To byla vůbec velmi svérázná společnost! Nahodili APU, ukradli špalky, odjeli se schodama (tehdy byly na Ruzyni ruské, stejné, jako měli oni), vylezli do mašiny po žebříku a to, že se rozhodli odletět, zjistil až pilot letky ministerstva vnitra, který vezl Husáka, protože na dráze 31 stálo letadlo se zapnutými majáky a při tom byl vyhlášený motorový klid. Proč kradli těžké „Smítkovo“ železné špalky, to ví bůh (že by předchůdci „sběračů kovů“?).

Iljušin 62M

Velký problém jsem míval s posádkami China Airlines a Yangtze River Express. Tedy, jen když to byli Číňani. Nákladní Boeing 747 se musí přivázat za příďák ke kotvícím okům, které jsou napevno zabetonovány ve stojánce. Poutací popruhy jsou dlouhé akorát, a když letadlo přejelo nebo nedojelo přesně na místo, musel kapitán odbrzdit, Jumbo samospádem sjelo na určené místo a pak musel zaparkovat. Nebo když nedojel, musel přijet tahač a mašinu popotáhnout. Jenomže když člověk není schopen se s kapitánem po sluchátkách vůbec domluvit, co od něj chce, ja to těžké. Někdy dokonce kapitán z komunistické Číny odbrzdil, aniž se zeptal, jestli jsou kola založená špalky. Nebyla! Hrdinný balikář hodil přesně mířeným hodem špalek pod kola pomalu se rozjíždějící 747. Mnohatunový obr se o jeden jediný špalek zastavil. Vypadalo to, že si kecne na zadek. Mezitím tam balikáři rychle naházeli další špalky. „Neboj, Honzo, ti žlutí ďáblové mě nepřečůrají, já za mlada házel koulí!“ K většímu pobavení doporučuji na youtube konverzaci groundu a kapitána China Airlines na letišti JFK v New Yorku!

S tím blouděním po Ruzyni. Naposledy jsem to zažil letos v květnu, když jsme někdy kolem druhé ráno tahali mašinu před hangár E. To je ten, co je kousek od obchodního domu Šestka. Čekal jsem u mašiny na Novém letišti. Přijel dvacetiletý frajer. Samozřejmně, že mě oslovoval „Ty vole“, všechno bylo „v píč…“, na všechno se mohl vy… Vlezl jsem do mašiny, nahodil jsem APU (bez toho se nesmí Airbus tahat), zablikal jsem světlomety, že jsem připraven. Vyrazil směr Staré letiště. Bylo to v té době trochu komplikované, pojížděčky se opravovaly, ale stejně! Na první pokus mě zavezl na stání u Hostivice, na konec dráhy 22. „Sem ne, já potřebuji před hangár E!“ jsem na něj řval z okénka kokpitu, když odpojil oj od mašiny. „Já se na to můžu…“ a dalším podobným mě častoval. Přitom jeho závozník, který převážel mé auto, na nás čekal před hangárem E! Takže ten věděl, kam se letadlo táhne. Tak bez závozníka zapřáhl mašinu, v té tmě to byl docela adrenalin, a jeli jsme vstříc dalšímu dobrodružství. Tentokrát se mu zalíbilo na obslužné komunikaci před hangárem letky MV. Jenže, tam se Airbus nevejde! Představil jsem si, jak ráno vyleze policajt před hangár se vymočit do trávy a tam na silnici stojí letadlo jak kráva! Ještě než odpřáhl letadlo, všiml si, jak na něj blikám, a že se od hangáru řítí má Dacie se závozníkem, který nevěřil svým očím. Když konečně stálo letadlo na třetí pokus tam, kde mělo stát, slyšel jsem, jací jsme všichni č…, včetně dispečera! Řidič přetahu nemusí být absolvent ČVUT, ale za ta léta, co dělám na letišti, vím, že z 90 % to jsou velmi šikovní kluci, kteří dokážou zacouvat s letadlem na milimetr přesně. Kdysi jsem si to zkusil s IL 62 a není to vůbec žádná sranda! Ale tak, jako jsou idioti mezi piloty, stejně tak jsou samozřejmě i mezi pozemním personálem. Naštěstí jich je v poměru k těm skvělým jen velmi málo!

Související kategorie