Jak se vám líbí II aneb S Dreamlinerem do Chicaga

• 05.02.2014 09:00
• na_cestach

LO1/2 a LO3/4, to je dvojice letů Varšava – Chicago – Varšava polských národních aerolinií LOT. Po pořízení pětice nových Dreamlinerů, jejich následném uzemnění a po znovuobnovení jejich provozu odhalil LOT v letním letovém řádu 2013 charakter svých dálkových spojů provozovaných nejnovějšími Boeingy 787 a už z číslování linek plyne, že právě Chicago zde hraje jednoznačně prim – od začátku července do konce září 2013 provozoval polský dopravce z Varšavy do Chicaga pro nás neskutečných 11 letů týdně, v říjnu pak 8. Dalšími destinacemi této flotily dálkových Dreamlinerů 787 je New York JFK (7-10 letů týdně v období červenec – říjen 2013), Toronto (7-8 letů týdně) a Peking (3 lety týdně). Což vůbec není špatné, zejména díváme-li se na to očima cestovatele z české kotliny.

Ale řekne-li se A, pak by mělo následovat B. Bylo by dobré přijít tomu na kloub – jak je možné, že polské aerolinky naplní takovou kapacitu za Atlantik? Podle mého soudu je právě vysoká frekvence letů do Severní Ameriky dána dvěma hlavními navzájem úzce propojenými faktory:

Varšava, B787 reg. SP-LRB před odletem do Toronta

Zaprvé dlouhodobě početnou polskou komunitou tam žijící a pracující, k tomu mající a udržující pevné vazby s domovem, oproti té české mnohonásobně větší a podle všeho komunitě neustále i rostoucí.

Zadruhé – výše uvedené má souvislost s odlišným charakterem polského hospodářství, kde hledat si práci v zahraničí je dlouhodobě okolnostmi nuceno mnohem více lidí. Tím odlišným charakterem proti české ekonomice mám na mysli například více než 30% podíl neefektivních malých rodinných farem na celkové zaměstnanosti (oproti cca 5% v českém zemědělství), kdy další rodinné příslušníky už malá farma neuživí a průmysl a služby je nezaměstnají. Stačí se podívat do letových řádů Wizzairu, EasyJetu, Ryanairu atd. a na jejich destinace. Jejich linky vozí v Evropě ve směru východ – západ především a právě lidi v Západní Evropě pracující a vydělávající. A LOT plní tutéž roli pro Poláky za velkou louží. Vida, kam až jsme se dostali při studiu letových řádů…

Ale zpátky k létání - nákup letenky na obvyklý podzimní veletrh do Chicaga jsem tentokrát oddaloval, jak jen to šlo. Měl jsem zálusk poprvé vyzkoušet právě nový Dreamliner a jediná šance na let z Evropy na O'Hare tímto novým krasavcem byla právě s LOTem. Dosti podstatný háček byl v onom uzemnění a v neznámém termínu obnovení provozu. Kromě nového letadla jsem se těšil i na pro mne úplně novou trasu přes severní Atlantik – na možné vyhlídky na norské fjordy v okolí Bergenu, pak na premiérový přelet Islandu a grónského vnitrozemí. To jsou místa, nad která se transatlantické lety z obvyklého Frankfurtu, Curychu, Amsterdamu, Paříže či Londýna dostanou jen výjimečně, nebo nanejvýš při letech na západní pobřeží. Mám rád i pohledy na nekonečné plochy jezer a lesů na kanadském severu. Samozřejmě jsem tomu přizpůsobil rezervaci sedadla. Bohužel zrovna tenhle bonus se nekonal, a to nikoliv kvůli oblačnosti, ale díky zcela novým a neočekávaným okolnostem.

Trasa letu

Nicméně jinak vše klaplo a jeden zářijový pátek loňského roku jsme se s kolegou vydali na pražskou Ruzyni. Do Varšavy nás dopravil malý Embraer 170 a byl to příjemný let za vynikající dohlednosti – hned po nastoupání do letové hladiny se na jihovýchodním obzoru rýsovaly ostré vrcholy Vysokých Tater a vydržely tam až do klesání na přistání. Jen na fotografování to nebylo – pravé okénko bylo přímo proti slunečním paprskům. A před přistáním ve Varšavě (poprvé na tomto letišti) jsem si nebyl jistý, jestli už náhodou nejsme v Americe – po asi hodince letu jsme najednou sedali na kraji města, které si svou novou „skyline“ nijak nezadá s americkými velkoměsty.

U Embraeru 170/190 bych se rád zastavil – domnívám se, že právě proudové letadlo této kapacity 70-90 cestujících velice převelice chybí českému národnímu dopravci, který tak opouští méně vytížené linky hlavně proto, že běžné Airbusy rodiny 320 jsou na nich neefektivní a ATR neposkytují cestujícím ani rychlost, ani pohodlí. Pamětníci si jistě vzpomenou na snahy ČSA z přelomu tisíciletí nakoupit podobná letadla Dornier. Jednalo se o elegantní stroje projektu Fairchild Dornier 728 JET v konfiguraci 70-77 pasažérů a v roce 2001 byl už nasmlouván nákup 8 kusů. Jenže tenhle projekt zkrachoval ještě v průběhu vývoje a objednat jiné stroje stejné kategorie se tehdy v ČSA už nikdo neodhodlal. Plody této nerozhodnosti sklízíme právě dnes. Více informací např. na http://www.airways.cz/clanek/2001-07-04/fairchild-dornier-728jet-1-dil

Řeka Visla severně od Bydhoště

Do Spojených států jsem letěl naposledy v říjnu 2012 přes Amsterdam a během předchozích cest do USA jsem si už celkem zvykl na odbavovací proceduru s rámem či jeho důmyslnějšími variantami, opětovnou několikanásobnou kontrolou dokladů a s pohovorem se supervizorem u pultíku před nástupem do letadla. I nástupní prostory k odletům do Chicaga a New Yorku na samém konci odbavovacího terminálu ve Varšavě byly takovýmto procedurám uzpůsobeny a informační tabule na ně upozorňovaly, ale kromě obvyklé kontroly palubní vstupenky a pasu ve východu k letadlu si nás nikdo vůbec nevšiml. A ostatní cestující na tom byli stejně. Buďto se pravidla radikálně zjednodušila, nebo to mají Poláci tak říkajíc „na háku“.

Růžička na toaletě

Už při samotném nástupu do letadla a cestou k sedadlu v zadní kabině si nebylo možné nevšimnout, že je letadlo úplně nové a po stránce provedení a designu každého detailu se jedná o špičku v oboru. Dávno před prvním vzletem avizoval výrobce jako revoluční novinku Drealmineru např. mnohem větší okénka v kabinách cestujících. Určitě ta okna o něco větší opravdu jsou, ale kdybych si o tom dříve nepřečetl, tak bych je asi ani nezaznamenal. Ale právě u okénka mě hned zaujala jiná, jinde dosud nevídaná věc – úplně zde chybí klasická zatahovací roletka a namísto ní se okno postupně zatemňuje otáčením elektronického ovladače. V největším zatemnění je zasklení okna tmavě modré a není úplně neprůhledné. V tuto chvíli jsem tomu další pozornost nevěnoval, to přišlo až později, za letu. Hezkou maličkostí byla živá růže ve vázičce na toaletě. Ta samozřejmě nijak nesouvisí zrovna s novotou stroje a jeho designem; vázička s květinami může být i na toaletě jakéhokoliv letadla, ale je to milé a v economy jsem se s tím dosud nesetkal. Schválně jak dlouho zrovna takhle aktivita LOTu vydrží.

Hned po startu zkouším zábavní systém. Mapy jsou celkem pěkné a jako obvykle si tedy s nimi a s knížkou vystačím. Nicméně ze zpravodajských důvodů kontroluji i filmy a hry a počítám, že zde by byla spousta pravidelných cestovatelů zklamána – filmů je nanejvýš dvacítka, jejich výběr si hodnotit netroufám. V průběhu letu zjišťuji, že palubní servis svou úrovní nevybočuje ze standardu – po startu je podáváno pití, pak hlavní chod, kde je na výběr ze dvou jídel, před přistáním je servírováno malé občerstvení. Kapitán k cestujícím dvakrát přátelsky promlouvá a na závěr letu nám oznamuje, že za chvíli přistaneme v Novém Yorku. Ale rychle se stačí opravit a většina cestujících si oddechne, naší destinací je přece Chicago. Novým zážitkem je i letecká polština. Nejvíce se mi zalíbila kamizęlka ratunkowa (= záchranná vesta). Po přistání celé letadlo (až na pár sedadel je plné) vyjádří svou spokojenost mohutným potleskem.

Bohužel se mi nijak nevydařil plánovaný a očekávaný vyhlídkový let. Počasí přálo až nad pobřeží Švédska, ale celé jižní Norsko zahalovala hustá oblačnost. Nicméně hned nad Severním mořem se opět vyjasnilo, takže jsem se těšil alespoň na výše zmíněný Island, Grónsko a Labrador. Tady mi ale nečekaně udělala čáru přes rozpočet nová technika – asi 10 minut před přeletem Islandu, kdy už bylo „sklizeno ze stolu“, zmáčkl kdosi z posádky nějaké tlačítko a všechna okénka jím během pár vteřin na povel zatemnil. Hned jsem zkoušel ruční individuální ovládání, ale s chabým výsledkem – centrální zatemnění je možné jenom mírně zesvětlit. Tak tímhle vynálezem mi u Boeingů žádnou radost neudělali, za tmavě modrým okénkem jsem jenom tušil, že počasí by takovémuto pozorování a fotografování přálo. Chápu, že naprosté většině cestujících je úplně jedno, kudy letadlo letí a za ideální považují čas na palubě dálkových letů prospat či zabavit se sledováním filmů či her. Mne osobně by létání bez výhledu ven připravilo o největší radost, kterou mi cestování letadlem přináší. Proto se rozšíření centrálního zatemňování oken docela obávám a už teď vím, že se linkám provozovanými Dreamlinery budu, pokud to půjde, cíleně vyhýbat.

Sedačky v Business Class

Jaký tedy je nový Boeing 787 z pohledu cestujícího? LOT provozuje Dreamlinery v konfiguraci kabiny ve třech třídách – 18 sedadel ve třídě business je rozložitelných do vodorovného lůžka (což rozhodně dosud není běžným standardem, komfort je to zajisté velmi vysoký), 21 sedadel je v Premium Economy a 213 v Economy a už z toho je patrné, že se nejedná o žádné velkoletadlo. Zejména tato jeho první do provozu uvedená verze 800 je co do kapacity i rozměrů v současnosti jedním z nejmenších širokotrupých letadel na trhu. Což může být pro cestujícího malý bonus – prostředí v kabině je komornější, fronty ve východech jsou kratší, výstup z letadla je rychlejší i pro poslední řady. Dále pak moderní motory Dreamlineru určitě vydávají méně hluku, i když subjektivně se samotná kabina nezdá být tak dobře odhlučněna jako např. u A380. Jinak šíře a vzdálenosti sedadel jsou stejné jako u jiných dálkových letadel a zde je třeba si uvědomit, že tyto parametry ovlivňuje zejména dopravce – pokud se rozhodne pro „hustší“ konfigurace sedadel, pak za to žádné letadlo rozhodně nemůže. Další novoty a přínosy jsou už jen ve skutečných maličkostech – například lampičky individuálního osvětlení nad sedadly jsou seřiditelné (každý reflektor je v kulovém kloubu) a pokud se nemýlím, pak je Dreamliner zatím jediným širokotrupým strojem se seřiditelným individuálním větráním nad každým sedadlem (což je běžné jen u strojů s jednou uličkou).

Stavitelné lampičky a regulovatelné výdechy klimatizace nad sedadly

Provozní vlastnosti nového letadla tak ocení především jeho provozovatelé – nižší spotřeba paliva, delší intervaly údržby atd. jsou dnes hlavními argumenty v boji aerolinek o zákazníka a cestující by je měl rozpoznat už jen v ceně letenky. Ta se ovšem během let stala záležitostí tak složitou a neprůhlednou, že ani zde běžný cestující nejspíše předem nepozná, že aerolinka provozuje to nejmodernější, co je momentálně k mání.

Jistě bude také zajímavé sledovat trendy v celkovém pojetí vnějšího designu a pokroku v aerodynamice nových letadel, protože právě dva nejnovější přírůstky do letadlových parků leteckých společností plus nejnovější prototyp, letouny Boeing Dreamliner, Suchoj Superjet a Airbus A350, jsou si svými předními partiemi trupu nápadně podobné. Uvidíme, zda to není jen náhoda, případně nějaká módní vlna, či nejsme právě svědky nově objevených zákonitostí.

Sedačky v Premium Economy Class

Letos mají flotilu polských B787 rozšířit poslední tři letouny na zatím konečných osm. Tak přemýšlím, jak takovou kapacitu LOT hodlá naplnit a jak se dále bude vyvíjet jeho finanční situace – podle informací zveřejněných před nedávnem i na tomto serveru jsou polské národní aerolinie dlouhodobě ve ztrátě a nepomáhají ani opakované restrukturalizační programy. Občas vypomůže stát (za hlasitých protestů Evropské komise) a život jde dál. Přál bych si tedy, aby právě úspory plynoucí z provozování nejmodernějších letadel a jejich plné vytížení byly bodem obratu k lepším časům nejen tohoto tradičního dopravce.

Související kategorie