Japonské zemětřesení aneb Boeing 767 nad Tokiem

• 22.07.2011 18:55
• stalo_se

Na Internetu koluje zajímavý dopis kapitána J.D. společnosti Delta Air Lines, popisující událostí při letu do Tokia v době, kdy Japonsko zasáhlo zemětřesení a vlna tsunami. Pokud jste na něj nenarazili, dovolím si vám přinést jeho český překlad.

Věnováno všem mým přátelům, kteří si myslí, že vpředu jen sedíme a luštíme křížovky! Jsem stále ještě pořád v jenom kole, i když už konečně sedím na pokoji v našem hotelu pro posádky v Naritě.

Je osm hodin hodin ráno. Toto je můj inaugurační transpacifický let jako nový, nedávno přezkoušený kapitán Boeingu 767 společnosti Delta Air Lines. Musím říct, že nakonec nesmírně zajímavý.

Měl jsem již zkušenost z letu přes Atlantik, přes který jsem zatím letěl třikrát, takže postupy pro let přes oceán mi byly známy. Při přeletu Aleutského souostroví jsem byl ohromen nádhernou přírodní scenérií. Vše probíhalo v pořádku až do vzdálenosti asi 100 námořních mil od Tokia, kdy jsme začínali klesat na přistání. Prvním příznakem možného problému bylo, že japonské řízení letového provozu začalo nechávat všechna letadla vyčkávat. Nejprve jsme se domnívali, že se jedná o obvyklé přeplnění vzdušného prostoru, ale po chvilce jsme dostali datalinkem z operačního dispečinku naší společnosti v Atlantě zprávu, oznamující, že v Japonsku došlo k zemětřesení. Zpráva pokračovala oznámením, že naše cílové letiště Tokio-Narita bylo dočasně uzavřeno z důvodu kontroly případných škod po zemětřesení, nicméně s předpokladem opětovného brzkého otevření. Naše společnost je vždycky v takových případech optimistická. Z našeho pohledu však takovéto situace vypadají poněkud jinak.

Foto David Munťanola Perez

Japonský řídící nám přidělil poměrně vysokou letovou hladinu pro vyčkávání a rovněž nám oznámil, že máme očekávat vyčkávání po blíže „neurčitou“ dobu. Protože nikdo blíže neurčil časový rámec budoucího vyčkávání, začali jsme s prvním důstojníkem a traťovým pilotem hledat vhodná náhradní letiště vzhledem k naší zásobě paliva, která je běžně po přeletu oceánu malá. Netrvalo to dlouho, možná deset minut, než první posádka požádala o odklon na náhradní letiště. Air Canada, American Airlines, United a další začaly hromadně hlásit minimální množství paliva. My jsme však měli ještě dostatek paliva na hodinu a půl až dvě vyčkávání. Netřeba říkat, že začínající diverze na náhradní letiště značně zkomplikovaly celou situaci.

ATC, foto Eurocontrol

Japonské řízení letového provozu následně oznámilo, že letiště Narita v Tokiu bylo skutečně poškozeno zemětřesením a z tohoto důvodu bylo definitivně uzavřeno. Všechna letadla začala okamžitě žádat o povolení na náhradní letiště Haneda poblíž Tokia. Půl tuctu letadel JALu a letadel ze západu dostalo povolení pokračovat tímto směrem, nicméně ATC záhy oznámilo, že letiště Haneda bylo právě rovněž uzavřeno. Uff! Nyní jsme namísto vyčkávání všichni začali horečně hledat další, vzdálenější, použitelná náhradní letiště, například Osaka nebo Nagoya. Velkou nevýhodou velkých dopravních letadel je to, že s nimi nelze přistát na kterémkoliv malém letišti, ale naopak potřebujete pořádně dlouhou dráhu. Situace se komplikovala, neboť se slétala další a další letadla z východu i ze západu a provoz se začal značně hromadit, přičemž všichni někde potřebovali přistát. Několik letadel již ohlásilo kritický nedostatek paliva, což naprosto ohromilo celé řízení letového provozu…

Aniž bychom v celém tom shonu čekali, až nám rovněž začne docházet palivo, získali jsme povolení letět na letiště v Nagoye. Zatím bylo vše dobré, paliva jsme měli dost, avšak po pár minutách letu novým směrem nám řídící letového provozu přikázal se otočit a letět zpět. Letiště v Nagoye bylo přeplněné letadly a nebylo již schopné přijímat žádný další provoz. Bohužel táž situace panovala i v Osace. Za těchto okolností byla sice naše situace ohledně paliva pořád ještě dobrá, nicméně to znamenalo připravit se na let na nějaké mnohem vzdálenější letiště. Pro lepší představu vynásobte naší situaci v níž jsme byli, tuctem dalších letadel, a ačkoliv jsme přitom byli všichni na stejné „lodi“, všichni vznášeli své požadavky a i hrozby řízení letového provozu, aby získali povolení někam letět. Do toho všeho Air Canada a záhy i další vyhlásili „stav nouze“ z důvodu nedostatku paliva. Řídící letového provozu začali odklánět stále vyčkávající letadla na vojenské základny. Nejblíže Tokiu bylo vojenské letiště Yokoda AFB a tak jsme dali rovněž do placu naši žádost k letu na toto letiště. Odpovědí však bylo, že Yokoda je uzavřena z důvodu přeplnění letadly! Všichni tři jsme měli plné ruce práce - první důstojník měl na starosti komunikaci, já jako letící pilot jsem měl na starost řízení a rozhodování, traťový pilot byl zabořen v mapách a hledal odpověď na otázku, kam by se dalo doletět a přistát se zbývajícím množstvím paliva. Do toho jsme si ještě datalinkem vyměňovali zprávy s naší operačkou v Atlantě. Po vyhodnocení celé situace padlo rozhodnutí letět na vojenskou základnu Misawa AFB severně od ostrova Honšu, kam se nám skýtala možnost doletět s minimem zbývajícího paliva. Řídící letového provozu byl šťastný, že se nás může zbavit a dal nám povolení pryč z přeplněného tokijského sektoru. Slyšeli jsme, jak ATC odklání nějaká letadla na malé regionální letiště Sendai na pobřeží, které však bylo myslím později zaplaveno vlnou tsunami. Dispečink v Atlantě nám zaslal datalinkem dotaz, zda bychom byli schopni přistát na letišti Chitose na ostrově Hokkaido severně od Honšú, kam v tu dobu již směřovalo i jiné letadlo Delty. To ještě více ztížilo naší práci, protože to znamenalo prověřit počasí, mapy, palivo... Ano, stále pořád jsme ještě mohli letět na letiště Chitose, aniž bychom se dostali do kritické situace s palivem. Tedy pokud bychom nemuseli letět ještě někam jinam nebo dlouze vyčkávat.

Letiště Sendai

Když jsme se přiblížili k Misawě, dostali jsme povolení pokračovat do Chitose. Kritické rozhodnutí celého myšlenkového procesu – ve snaze vyjít vstříc operačce naší společnosti - bylo to, že jsme létali od jednoho náhradního letiště k druhému. Jsem zvědav jak by se to pak vyjímalo v safety reportu, kdyby se něco stalo.

Řídící letového provozu nám dal vektor na bod poblíž Chitose a oznámil nám, že máme očekávat pokyny k dalšímu vyčkávání. Bylo to jak noční můra. Situace se rapidně zhoršovala. Po počátečním vyčkávání nad Tokiem jsme chtěli divertovat do Nagoye. abychom se záhy otočili zpět na Tokio. Poté znovu snaha o let na na sever směr Misawa. Jaké štěstí, že jsme měli zásobu paliva, které ale rychle mizelo z nádrží.

„Sapporo control, Delta XX, okamžitě žádáme povolení do Chitose, minimum paliva, neschopni dalšího vyčkávání.“
„Negativ nebeský jezdče, sektor je plný“, odpověděl řídící jak ve filmu Top Gun.
„Sapporo control, poslouchejte, Delta XX vyhlašuje stan nouze - nedostatek paliva a pokračujeme přímo na Chitose!“
„Rozumím Delta XX, chápu, pokračujte přímo na Chitose a volejte Chitose approach…“

Foto Seno, planes.cz

Už toho bylo dost. Rozhodl jsem se předejít stavu, kdy bychom měli kritický nedostatek paliva, zvláště poté, co jsme dostali další nestandartní vyčkávání v nedefinovaném obrazci po minutí Misawy a vytáhnul jsem poslední kartu – vyhlášení stavu nouze. Potíž je, že s tím mám nyní poněkud více papírování a vysvětlování společnosti.

Díky tomu jsme nakonec bezpečně přistáli v Chitose s palivem alespoň ještě na 30 minut letu před „skutečným“ stavem nouze. Je to vždy skvělý pocit být v bezpečí. Věž nás nechala pojíždět až na opačný konec odbavovací plochy, kde jsme vypnuli motory a pozorovali, jak nejméně půl tuctu dalších letadel míří jedno za druhým na přistání. Nakonec měla Delta na odbavovací ploše v Chitose celkem dvě B747, náš B767, a jeden B777. Viděli jsme i letadla American Airlines, United Airlines a dvě letadla společnosti Air Canada. O mnoha dalších All Nippon Airways a Japan Airlines se ani nezmiňuji.

Později, po devítihodinovém čekání, se konečně objevily nástupní schody společnosti Japan Air Lines a my jsme mohli vystoupit ven a být celně odbaveni.

Mimochodem, během psaní těchto řádků jsem pocítil již další čtyři otřesy, které mírně poškodily i náš hotel. To vše během pouhých 45 minut.

Na zdraví… J.D.

Související kategorie