Pojďte se mnou vzpomínat - Tupolev 104, Boeing 707, Avro York C1, L200 Morava

• 01.12.2010 00:05
• historie

Máme nový tryskáč… když kapitán zazmatkuje
Tuto vzpomínku píšu v listopadu, to je měsíc, kdy se před 53 lety objevil na ploše našeho letiště Tu-104A imatrikulační značky OK-LDA. Shodou okolností jsem se zde ocitnul i já, ale tomu nebyla věnována taková pozornost. Dá se říci, že si toho nikdo, kromě mně, ani nevšimnul. Zato přílet Tupoleva, to byla událost!

Přípravy pro jeho přijetí probíhaly daleko dříve, než se zde objevil. Bylo zřízeno samostatné středisko pro údržbu, do kterého byli vybráni ti nejlepší, a byli to většinou samí mladí lidé. Je zajímavé, že ze starších zaměstnanců se sem nikdo moc nehrnul, někteří svou nominaci s díky odmítli. „Co to může být za pořádné letadlo, když nemá ani vrtuli“, říkali mnozí. Dnes se tomu smějeme, ale před třiapadesáti lety to bylo něco hodně nového.
V tuto dobu to bylo jediné proudové letadlo na světě, nasazené na pravidelné zahraniční linky.
Mechanici byli vyškoleni ve výrobním závodě, a v praktickém provozu se zdokonalili na letišti Vnukovo.Takto připraveni přišli do Prahy, kde očekávali přílet nového stroje. I jejich vybavení bylo nové. Dostali kombinézy, které byly podobné těm, jaké jsme vídali u západních pilotů.
Nevídané na tu dobu bylo vybavení nářadím, dodaným s novým letadlem. Jednalo se o specielní vybavení pro leteckého mechanika, uložené v praktických duralových kufřících. Doposud se pracovalo jenom s nářadím, které bylo u nás běžně na trhu, a pro které se vžil název „komunální“. Takto jsme očekávali přílet nového Tůčka.
2. listopad 1957. Konečně je zde. Lehce dosedl na přistávací dráhu, a už roloval před letištní budovu, kterou dnes označujeme jako „Staré letiště.“ Po různých uvítacích aktech bylo letadlo odtaženo tam, kde nalezlo nový domov, do hangáru E.

Zde se ho ujali mechanici a začali s přípravou na první zahraniční linku. Ten den nastal 9. prosince, kdy se OK-LDA vydalo na cestu do Moskvy, když několik dní předtím absolvovalo tuto trať jako technický let. Tím prakticky Tu-104 zahájil novou etapu letecké dopravy nejen u naší společnosti, ale i ve světě.

Náš „Tu“ nám tedy létá a já bych se měl zmínit o několika zajímavostech tohoto typu. První, co vás okamžitě zaujme už při pohledu z dálky, je šípovitost křídla a jeho záporné vzepětí, tolik nezvyklé u dopravních letadel. Samozřejmě, že si všimnete prosklené nosové části trupu, kde měl pracoviště navigátor a byl odtud ideální rozhled. Celkový dojem byl ten, že je to přerostlá stíhačka.

Teď věnujme pozornost ocasní části trupu, kde nemůžeme přehlédnout ostruhu, která se vysouvala současně z podvozkem. Měla chránit tuto část letadla před stykem se zemí při strmém startu, kdy při síle motorů to bylo docela dobře možné.

Hned za touto ostruhou byl uložený kontejner s brzdicím padákem. Ten se využíval při přistání na kratších drahách, hlavně v období dešťů, například ve Freetownu. Úplně na konci trupu byl další kontejner, svým konstrukčním uspořádáním připomínal malou pumovnici. Bývaly tam uloženy osvětlovací rakety, a to v době, když letadlo sloužilo u vojenského letectva.

Zvláštní pozornost si zaslouží systém klimatizace kabiny. Ta byla přetlaková, létalo se běžně ve výškách kolem deseti tisíc metrů. Pro přetlakování a klimatizaci kabiny se odebíral vzduch od pátého stupně kompresoru a jediným potrubím byl vyveden k turbochladiči, kde se rozdělil na horkou a studenou větev. Každou z nich obsluhovala uzavírací klapka, ovládaná povelem od termostatu, který ručně nastavoval borťák. Samostatně klimatizovaná byla kabina posádky, dále přední a zadní část kabiny cestujících. Díky své jednoduchosti se v tomto systému nevyskytovaly žádné závady. Jak jsme na to vzpomínali, když přišly modernější typy letadel Il-18 a Il- 62.

Teď přejdu k motorům, přesněji řečeno k jejich spouštění. Je celkem málo známo, že spouštění má dvě varianty, a to nesmírně důležité: spouštění motoru na zemi a spouštění za letu. Spouští se tlačítkem, a vedle něho je přepínač, kterým si zvolíte možnost zda na zemi, nebo za letu.

Spouštění na zemi začíná s motorem v klidu, a na impulz od tlačítka se rozbíhá nejprve startér (vzduchový, elektrický, turbinový), který roztočí kompresor, potom se do spalovacího prostoru vstříkne spouštěcí palivo, elektrická cívka dá impulz na svíčku, která palivo zapálí. Po dosažení patřičných otáček se motor rozbíhá.
Při spouštění za letu je situace jiná. U motoru, i když nepracuje, se kompresor stále otáčí vlivem náporového vzduchu (autorotace), a tudíž není nutné ho startérem roztáčet. Přepínač dáme do polohy „za letu“ a po stisknutí tlačítka je pouze vstříknuto spouštěcí palivo a zapáleno.
Dojde–li ke spouštění motoru za letu a přepínač je v poloze „na zemi“, nastane destrukce motoru, protože otáčky startéru jsou jiné než otáčky otáčejícího se kompresoru. Je to něco podobného, jako když u běžícího motoru svého auta si zkusíte zastartovat. (Prosím nezkoušet!)

Tak, jak jsem to popsal, si řeknete, že se nemůže nic stát. A vidíte, ono se stalo. Jednoho dne se vracelo naše Tůčko z pravidelné linky z Moskvy a někde u Varšavy hlásil palubní radar bouřku. Byla roztažená do šířky tak, že se ji pilot rozhodl nadletět. Začal stoupat, ale to již do bouřkového mraku vletěl. A nastalo peklo.
Turbulence letadlem zmítala jako by to byla plechová hračka. I když se snažil stoupat, tak v 11 000 metrech došlo k utržení plamene u jednoho motoru a vzápětí i u druhého. Motory se zastavily. Za stálého pokusu o vyrovnání letadla konečně byli z bouřky venku. Ale se zhasnutými motory.
Pilot se rozhodl motory nahodit. V rozrušení z předchozích událostí ale nepřepnul do polohy „za letu“ a stisknul tlačítko startéru. Došlo k tomu, co jsem popsal. Startér se nemohl připojit k točícímu se kompresoru a motor byl totálně zničen.
To už si pilot uvědomil svou chybu a zbylý motor předpisově nahodil. Požádal o souhlas přistát na nejbližším letišti, tím bylo vojenské letiště Pardubice. Zde v pohodě přistáli a nikomu, ani posádce, ani cestujícím se nic nestalo, až na nějaké žaludeční potíže.
Cestujícím byla nabídnuta náhradní doprava do Prahy letadlem Il-14, ale všichni odmítli a jeli raději autobusem.
Když se o této události dozvěděl ředitel, okamžitě zmíněného pilota odvolal. O několik dní později se o této události dozvěděli ve výrobním závodě Tu-104 i na jejich ministerstvu dopravy. Ti naopak pilotovo počínání ocenili a za to, že zachránil letadlo a životy cestujících, mu věnovali osobní automobil Poběda. Našemu řediteli nezbylo nic jiného než pilota znovu uvést do funkce, a ten v pohodě dolétal až do leteckého důchodu, a po celou dobu patřil k těm nejlepším.

Boeing 707
Poprask na letišti nastal, když přiletěl Boeing 707. Bylo to poprvé, co zde tak veliké letadlo přistálo. Před ním zde byl Constellation, nazývaný „velkoletadlo“, a teď se objevilo něco, co bylo kapacitně třikrát větší, a ještě v barvách Air India, tenkrát tak vzdálené a exotické země.
Tak zde přistál Boeing 707 v celé svojí kráse. Stalo se z něho nejvýznamnější letadlo své doby a jeho nasazení způsobilo doslova revoluci v letecké dopravě. Byl využíván i armádami mnoha zemí světa pro svůj velký dolet a velikou prostornost. Významnou roli sehrál i jako tankovací letadlo pro doplňování paliva za letu. Jeho dolet 5 833 km a užitečná zátěž 36 287 kg byly v té době ohromující.
V civilní verzi přepravil celkem 219 cestujících, nebo 40 325 kg nákladu, při rychlosti 974 km/hod. a doletu 7 000km.
Jeho cesta do vzduchu ale nebyla snadná. Jako prototyp vzlétl poprvé v roce 1954 pod názvem Boeing 367 – 80, a po prvním vzletu nastaly dlouhé a náročné zkoušky.
Teprve v roce 1957 obdržel potřebné oficiální osvědčení o letové způsobilosti a byl zařazen k civilnímu dopravnímu letectvu. Sloužil i jako osobní letadlo amerického prezidenta.

Avro York C1
Že vám něco tento břicháč připomíná? Je to Avro York C1 a určitě vám připomíná známý a nejpopulárnější bombardér typu Lancaster, se kterým byly v průběhu druhé světové války podnikány útoky na Prahu, Plzeň a Kralupy.
Lancaster i Avro York mají spolu hodně společného. Avro York vznikl tak, že k motorům, nosným a ocasním plochám od Lancasteru přidělali nový, hranatější trup. Na třetí prototyp přidělali další ocasní plochu, a je z toho to, co vidíte na obrázku.
Lancaster je zařazen v kategorii „ bombardér“, zatím co Avro York je veden jako transportní letadlo. On bombardér je v podstatě svým způsobem transportní letoun. Rozdíl je jenom v názvu nákladu.
S tímto typem se můžeme setkat ve třech verzích: osobní, nákladní a kombinované. V osobní verzi vezl 24 cestujících, v nákladní 4 500 kg nákladu. Létal i jako fotografický stroj. V transportní úpravě býval vybaven i pro přepravu VIP pasažérů.
Ten na snímku přivezl do Prahy náklad 50 ks živých vepřů, volně ložených na palubě tohoto letadla.
Když po přistání otevřeli nákladní vrata, ozval se ohromný jekot (snad měli radost, že dobře přistáli), a potom se po celém letišti začal šířit ohromný zápach, který tam vydržel tři dny.
Druhý den jsme se dočetli v novinách, že se jednalo o plemeníky - nebyli určeni na porážku, ale pro oživení výroby nových selátek.

L200 Morava
Toto letadlo, vyrobené v Letu Kunovice, poprvé vzlétlo v dubnu 1957 a nahradilo úspěšné Aero 145. Já jsem ho viděl na veletrhu v září 1957 v Brně. Jako ostatním návštěvníkům, i mne, jeho vzhled doslova ohromil.
Kabina svým vzhledem připomíná tehdy populární automobil Tatraplán, ke kterému přidělali křídlo a dvojité ocasní plochy. Na tehdejší dobu něco nevídaného, ještě dnes je v provozu. Na jeho elegantním vzhledu doba nic neubrala.
Byl zařazen do letecké taxislužby, pro rychlou přepravu cestujících. Má příďový, zatahovací podvozek, což bylo u tak malého letadla velmi neobvyklé. Na křídle jsou vysouvací přistávací klapky a na konci křídla slušivé přídavné nádrže.
Má dva motory Walter M 337 a elektricky přestavitelné vrtule. Vyráběn byl v několika verzích a v úpravě L–200D, se čtyřmi až pěti cestujícími na palubě, dosahoval rychlosti 260 km/hod s doletem 1710 km.
Škoda, že na mém snímku je zachycena pouze ocasní část tohoto letadla, která mě nejvíce zaujala.
V pozadí u letištní budovy vidíme Il-14 v úpravě pro 32 cestujících. Ta měla dva hvězdicové motory AŠ 82T a automaticky přestavitelnou, čtyřlistou vrtuli československé výroby.

Související kategorie