V neděli večer u mě přistál Sergejův mail, jestli s ním chci letět na letošní Vivat Tour. Mohl bych si v rámci TMG výcviku odletět navigační lety tam a zpět a zúčastnit se navigační soutěže jako hledač fotek a druhý navigátor. Letmo jsem se rozhlédl po rozbombardovaném bytu plném před pár dny nastěhovaných krabic a rozhodl se, že bydlet jako lidi budeme prostě někdy později. Kašlu na všechno, letím.
Více
Mám rád jarní termiku, kdy v kabině za plexisklem ještě není takové vedro. A taky cestování, nejlépe do zemí, kam dopraváky pro střední tratě nedoletí. Díky zaměstnání jsem zatím byl v jedné a další, také kousek od rovníku, už se rýsuje. Před dvěma lety jsem touhle dobou prožíval velké změny. Z jedné školy mě vyhodili a nástup na druhou byl v nedohlednu. Najednou jsem měl tolik času, že mi spadla do klína možnost vycestovat, a to ne zrovna za humna (o tom již byla řeč v mém prvním článku).
Více
Po mé první cestě do Indonésie, kterou jsem popsal v minulém článku, jsem doma stačil ukázat těch pár fotek z mobilu, podělit se o dojmy stylem „tohle skutečně není jak v Chorvatsku“, zajít na retroples a než jsem se nadál, po necelých třech týdnech už zase sedím v dálkovém dopravním letadle, tentokrát v nočním poloprázdném A350-900. Qatar Airways jistě nemají radost z obsazenosti tohoto spoje, my ovšem jásáme nad neobvyklým pohodlím. Představa nadcházejícího týdne je slibná a moje letecko-cestovatelská euforie se rozjíždí simultánně se startujícím Airbusem. Motory burácí na vzletovém výkonu a já už se těším na tropické klima, výborné jídlo, poznávání ciziny a večerní seance plné humoru a erudovaného dialogu se závanem jalovce a limetky.
Více
Do letadel jsem byl blázen od dětství. Jako batole jsem stavěl letadla z lega, jako školák modely plastikové, volně létající i funkční, rádiem řízené. Na počítači jsem hrál většinou jen letecké simulátory a rovněž literaturu jsem četl především psanou piloty, a to od doby před 2. světovou válkou po dnešek. Za vysokoškolských studií jsem si způsobil průkaz pilota větroně, zaplacený převážně z brigád ve fabrikách u pásů, ve skladech hypermarketů a příležitostným překládáním technických manuálů. Nedlouho potom jsem náhodou získal práci ve firmě zabývající se výcvikovými simulátory pro řízení letového provozu a po jednom magisterském fiasku se rozhodl to ještě zkusit na leteckém provozu. Ač na okázaleji (a často také sprostě a s despektem) nazývané pozici, jsem taková lepší sekretářka, co stále mimo jiné píše uživatelské manuály, občas zaveze prádlo do prádelny, vyzvedává kolegy na letišti a to vše na půl úvazku. Ale co? Dělám v letectví a to se počítá.
Více