Jak jsem potkal legendu

Samozřejmě, že legendy jsou různé a každé odvětví a obor má své. Třeba jsem s kamarádem jezdil po závodech F1. V Japonsku na Suzuce jsme se tak poflakovali večer po kvalifikacích kolem depa a zrovna jsme se připletli u schodiště, kde právě procházel Michael Schumacher na tiskovku. A jak tak lidí postávali kolem, tak jim srdečně potřásal rukama. Kamarád Tony byl jeden z těch šťastných – byl tak nadšený, že to vypadalo, že si ruku nebude mýt aspoň do Vánoc... Chápal jsem ho, Schumacher byla a pořád je legenda, i já uznávám.

Když jsem byl jindy s kolegou v Las Vegas dělat cosi na naší uskladněné DC-10 a po práci jsme se vraceli do hotelu, kam se nedá jít jinak než přes kasino, na schodišti do vestibulu pobíhal černej maník ve fraku a každého vítal a potřásal pravici. Když přiběhl ke mně, tak jsem vrazil ruku do kapsy a obloukem jsem se mu vyhnul. Zůstal trochu zkoprněle koukat, ale to už jsme byli v kasinu a já se ptám kolegy, co že to černoušek vyváděl. A Bob na to, jestli vím, kdo to byl a že prý „Little Richie“. Pomyslel jsem si, proč bych si měl nechat od malinkýho Ríši nechat třást rukou a dál jsem se nestaral, až mi Bob potom venku ukázal blikající billboard přes celou zeď s Ríšou v nadživotní velikosti, on totiž zrovna v kasinu účinkoval. Tak mi to došlo, uznal jsem, že jsem kulturní analfabet, ale přesto, že Richie je legenda kulturní, mně to pořád nic neříká.

Jiné kafe ovšem bylo, když jsem si v Renu mohl popovídat (i když stručně) s Panem Pilotem Peterem Besenyeim. To je legenda podle mých představ. To bych si ruku skoro nemyl taky. Ale až teprve před pár týdny se mi podařilo se setkat s člověkem, který je legendou nejenom leteckou.

Míra Slovák

Pilot, o kterém jsem slýchával ještě v době mého působení na Ruzyni. To byl legendou proto, že jednoho studeného večera v r. 1953 na pravidelně lince PRG-BRQ otočil po startu DC-3 zhruba o 180 stupňů a po dosti dobrodružném letu přistál ve Frankfurtu. Zbytek posádky a někteří cestující to sice neocenili, ale kapitán přece rozhoduje, kam se letí, ne? Tehdy 23lety kapitán se jmenoval Míra Slovák a právě začínal nový život.

 

Vzpomínka na OK-WDZ

Když jsem se objevil v Kalifornii já, bývalý kolega Jarda se mi zmínil, že Míra má firmu na letišti v Santa Paula. Říkám: „Jardo, tomu chlapovi bych rád potřás rukou“. Jarda tvrdil, že to není problém – „Zajeď na letiště, najdi ho a je to“. Neměl jsem však odvahu a neměl jsem ji dlouho. Když jsem na závodech v Renu slyšel jeho jméno jako čestného marshalla závodu, tak už jsem obcházel věž, že ho najdu; ale pak se mi zdálo, že bych se asi vnucoval, tak jsem to zase vzdal. Jmenování čestným marshallem měl plně zaslouženě – m.j. zvítězil v prvním závodě „Reno Air Races“, kdy na letadle Grumman F8F „Bearcat“ pobil skutečně závodnické veterány – byl to jeho první závod vůbec.

A jak čas utíkal, tak jsem objevoval, že Míra Slovák je legenda skutečná – nejenom v létání. Jako několikanásobný vítěz závodu rychlých člunů je mezi legendami motorových sportu v „Hall of Fame“. K závodění na lodích ho přivedl pan Boeing (syn zakladatele firmy Boeing), pro kterého Míra létal jako osobní pilot.

Míra kočíruje Miss Wahoo

A jak jsem tak objevoval, pomalu jsem sbíral odvahu Míru najít, což by neměl být problém – má přece firmu v Santa Paula. Hmmm, tak to bejvavalo. Najednou jako by se země slehla. Poslední zpráva byla, že odešel do penze na Floridu. A jednou jsem už byl hodně blízko; dostal jsem telefon na krajana, který s ním měl kdysi dosti blízký kontakt. Už jsem se těšil, zavolal jsem, ale bohužel pan krajan mě zklamal, že prý nemá zdání (později jsem zjistil, že věděl, ale nepověděl, prevít). Až náhle...

Na jednom málem hezkém letišti v Jižní Kalifornii jsem si povídal s místním členem a diskutovali jsme rozdíly v malém létání na obou březích Atlantiku (ty rozdíly mne fascinují dodnes). Když zjistil, jaký je můj původ, nasměroval mne na hangár, kde se prý nachází maník, který moc nemluví anglicky a má tam česká éra. No a v hangáru bylo pár L-29 a z pod jedné čouhaly nohy Vládi H. Chvíli koukal nevěřícně, ale pak jsme si sedli a trochu povídali. Se zájmem jsem si prohlížel fotky na stěnách, poslouchal vysvětlování, co je na nich, když se náhle zmínil, že: „tady jsem, když jsme s Mírem Slovákem převáželi L-39 na Maltu“. Nejdřív jsem si dál bradu zpátky a potom si vyškemral slib, že mi dá na Míru kontakt.

Dost měsíců se nic nedělo. Až jednou jsem se stavil v místním Wallmartu v McDonaldu na zmrzlině, když mi zvoní mobil. Protože kolem vřískaly děti, tak jsem moc nerozuměl, jenom že volá nějaká Ingrid, a že je v sousedství a taky něco o Slovákách. Nejdřív mne napadlo něco v souvislosti se Slov-airem, že je tu třeba nějaký exkolega a chce se sejít. Kvůli tichu jsem utekl do auta a požádal o zopakování. No a byl jsem rád, že jsem seděl. Ingrid je manželka Míry Slováka, a že tedy má pro mne na Míru telefon. Takže večer jsem zavolal (pořád ostýchavě). Samozřejmě se Míra zajímal, proč ho sháním a na moji odpověď, že bych mu rád potřásl rukou se jen nevěřícně usmál a řekl, že to je to nejmenší, co pro mne může udělat. Povídali jsme si aspoň dvě hodiny a domluvili jsme se, že ho můžu navštívit při mém příštím volnu. Letěl jsem do San Diega, kde mne vyzvedl (absolutně mě nenechal rentovat auto) a odvezl asi 50 mil k sobě domů, kde jsem i osobně poznal jeho ženu.

Fornier RF-4D bude zase létat

Bücker Jungmann (C-104) N7075 z roku 1947

Cestou jsme se stavili v jeho hangáru, kde má krásnou původní C-104ku, vyrobenou r. 1947 v Praze a v druhém hangáru, kde uvádí do letuschopného stavu motorový větroň Fournier RF4D (se sériovým 36koňovým motorem VW), který mu vyrobili v Německu a kterým potom přeletěl úspěšně Atlantik, aby ho po 8 500 uletěných mílích díky střihu rozbil a sebe pořádně rozlámal 15 metrů před prahem přistávací dráhy na cílovém letišti v Santa Paula a místo slavnostní večeře strávil sedm dní v bezvědomí.

Cesta přes Atlantik

Zakončení letu přes Atlantik

Původně jsem plánoval se domů vrátit ten samý den, ale nestihnul jsem to. Stěny jeho pracovny jsou obložené desítkami diplomů, cen a trofejí. Krabice a krabice fotografií, novinových článků, obsahující stovky informací, že by toho bylo na slušnou knihu. Byl jsem jako u vytržení a Míra ochotně vysvětloval, popisoval, vzpomínal. Detailně zachycena havárie na vodním kluzáku „Miss Wahoo“ na jezeře Washington u Seattlu, kdy mu explodoval ponton a on při 240 km/h opustil člun skrz přední sklo. Když ho helikoptérou vylovili, tak v nemocnici zjistili, že někde v lodi nechal 22 zubů a doktoři potřebovali 160 štychů, aby mu dali úsměv tam, kam patří. Při jiném závodě zastavil a vytáhl z vody soupeře, který havaroval a v bezvědomí by se zřejmě utopil.

Před startem

Tréninková jízda

Ukázalo se, že Míra nejen umí nejen dobře lítat a řídit závodní čluny, ale umí i perfektní steaky. Tak jsem si pod korunami palem a makademií pochutnával na steaku a dobrém vinu a jenom tiše poslouchal, jak to bylo s Mírovým úletem, o jeho následném odsouzení k trestu smrti, příletu do Ameriky bez znalosti angličtiny (jak důvěrně to znám :-) ). Následovalo létání s práškovacím letadlem až ke kapitánské sedačce u Continentalu od DC-3 přes B-707, DC-10 až po B-747. To vše proložené historkami ze závodění, seznámení s osobnostmi slavnými (za vítězství v Presidentském poháru mu cenu osobně předal a blahopřál president Eisenhover), i méně slavnými. To, že je tady znám jako „Flying Czech“ samo o sobě něco znamená.

President Eisenhower předává Mírovi Slovákovi pohár

Cítil jsem se velice dobře ve společnosti člověka, který prožil za jeden život tolik, že je to téměř neuvěřitelně, poslouchal jeho zážitky a zkušenosti, měl jsem radost, že ten člověk je krajan a na druhou stranu jsem byl smutný při poslouchání těch méně dobrých zkušenosti, kde byly podrazy všech kalibrů a bohužel kdy ty největší podrazy byly „obdržené“ od krajanů (jak důvěrně to znám :-() Večer to byl fajnový, jenom párkrát přerušený odběhnutím pro pejska, který si udělal výlet do vzdálenějšího koutu zahrady, kde by mohl lehce posloužit jako večeře kojotovi.

Ráno jsem poděkoval paní domů za pohostinnost a Míra mne odvezl do San Diega na odlet. Neodpustil jsem si poznámku, že Ingrid musela být za mladá úžasná kočka. S úsměvem souhlasil: „Absolutně přírodní nordická kráska bez gramu make-upu; a nedovedeš si představit, kolikrát mi dala košem.“

A samozřejmě, že jsem Míroví rukou potřásl, a vím, že jsem potkal nejenom legendu, ale zároveň poznal fantastického člověka. Hluboce si vážím jeho přátelství.

Míro, moc děkuji

Autor: Vlasta Sajfr



Související kategorie

Komentáře

Komentáře mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé.
Josef - nepřihlášený host
11.03.2012 19:14
Můj subjektivní názor

Hezký článek, velmi zajímavý. Pamatuju 50. léta a myslím, že pan Slovák je opravdu legenda a přeji mu hodně zdraví - na rozdíl od Mašínů, kteří zůstanou vrahy, mají ruce od krve nevinných lidí.

truhlík jako poleno - nepřihlášený host
07.01.2012 09:00
to snad ne

hele milej lišáku, s názory Zdenka nemusíš souhlasit, ale rozhodně sem netahej nějaký svý podtatranský komplexy, na to tady nejsme vůbec zvědaví. klidně se tady rozepiš, ale národnostní politiku nech spát, už jí máme za ta léta dost, nebo si tady snad viděl někoho s tak blbejma kecama? pac a pusu posílá truhlík

Alfonz Liska - nepřihlášený host
26.12.2011 21:48
Pekny clanok!

Komu sa clanok pacil a zaujima ho co je v diskusii doporucujem aby neurobil chybu ako ja a cital komenty od :zdenka:
Je to vyhadzovanie casu a hlavne jeho nazor vobec nestoji za povsimnutie. Zakomplexovany malomestiak co dostal moznost vyjadrenia a ako sa uz v dnesnej modernej demokraticii s vyraznymi prvkami anarchie stava, vyjadovanie nazoru je casto uz len s principu negativne alebo rypave. Mozno tam citim aj maly aspekt isteho komplexu ktory by sa vytratil keby sa pan Miro Slovak volal Novak a k menu by aj hovoril prisluchajucim jazykom.
Kazdopadne dakujem autorovi clanku a panovi Slovakovi prajem vela zdravia.

Vlasta - nepřihlášený host
01.11.2011 21:51
Mily "priteli"

nevenujte pozornost tomu, co jsem napsal nize. Velice si vazim vsech Vasich poznatku a mrzi mne, ze jsem se dopustil vsech tech hrichu. Vase postrehy si vezmu k srdci, protoze sem pisu rad. Jsem na pokraji chudoby a slusne honorare, ktere mi zde plati, si nemuzu dovolit ztratit.
A samozrejme Vam odevzdavam podium, protoze vim, ze posledni slova musi byt Vase

Vlasta - nepřihlášený host
01.11.2011 21:45
Jsem rad,

ze se povidani libilo. Muj umysl byl vas seznamit se zajimavym clovekem a priznavam se, pochlubit se, ze jsem si s nim mohl potrast rukou. Ke psani o Mirovi toho bylo daleko vic, nejmene na knihu. Necitim potrebu se nekomu omlouvat nebo cokoli vysvetlovat. Jsem i rad, ze se cteni libilo i "komentatorovi hulvathovi/zdenkovi", protoze se k clanku vratil mnohokrat, aniz by mu porozumnel. Nedovolim si hodnoceni, myslim, ze diagnozu musi urcit lekar.

M.S. - nepřihlášený host
01.11.2011 20:05
Tajemnik.

Miroslav Moudry : 1. letecky Dopravni Pluk. Svet Kridel 2005
strana 214.
U 1. LPD se vytvorila skupina lidi kolem pal. RTG 1. letky Milana Fryborta, ktera chtela vyuzit v te dobe jiz jedine prilezitosti k odchodu do emigrace a to ulet s letounem DC-3 pri nocnim letani....Tato akce vsak byla vyzrazena jednim z puvodnich organizatoru a skupina pozatykana.
Milan Frybort na 14 let, Ota Winklar12 let, Miroslav Frybort 10 let,Miroslav Bednar a Frantisek Cihak 6 let, Milos Kunta 3 roky, Petru 2 roky. V roce 1960 byli amnestovani, to jiz nekteri z nich postizeni tezkymi chorobami.

hulvath - nepřihlášený host
01.11.2011 19:49
částečná omluva

Heleďme se panáčkové, jak jsem štouchl do osího hnízda :) Škoda zde rozebírat minulý a současný režim, otázka zní, zda zapomenout třeba na Svazarm, který když se odfiltruje ideologie, umožnil i řadovému člověku zdarma létat... Každý kdo se stal pilotem ve Svazarmu byl snad "komouš a rudý" ? Tohle rádi píšou dnešní mladí, kteří když na na jde nějaký ten Breivik, tak akorát tak sednou na bobek a píšou o pomoc na Twitter :-)) Ale k věci : Pokud to bylo tak, jak pan Slovák píše, že byl tesně před zatčením, tak ho to částečně omlouvá za zvolený způsob útěku, i když si nejsem jist že zcela - ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem... Tak nebo onak, v původním článku se o tom nepíše, a autor článku Sajfr, který ním chtěl p. Slováka oslavit, mu spíše svoji nekvalitní publicistikou udělal pořádnou medvědí službu.

zdenek - nepřihlášený host
01.11.2011 16:58
samozřejmě máte pravdu,

ale bez důkazů obvinit člověka nejde. Na rozdíl od p. Slováka se nekonal žádný článek, ani oficiální vyjádření pana tajemníka. Pokud se takový článek na planes.cz objeví, není důvod se opřít. Nejsem žádný příznivce 50-tých let, to mi zde jen podsouvali, no víme kdo a vím, že doba byla složitá. Na druhou stranu si onen dotyčný své informátorství také zdůvodní dobrou vůlí. Je samozřejmě zvláštní, že takový člověk sedí na své židli, ale je možné jej požádat o vyjádření. Ale znovu podotýkám důkazy nejsou. Zas tak stará historie to není.
Přeji pěkný večer

Zdenek - nepřihlášený host
01.11.2011 13:38
...paradox

...to je presne to o cem mluvim. "Ti ale koncom roku 1953 boli prezradeni dnesnim tajemnikom Svazu Letcu CR. ON velky hrdina sovietskeho sajuza...a ”ONI” do Jachymova na niekolko rokov." Lide jako pan Slovak musi dneska vysvetlovat a v podstate "obhajovat" krok v jedinem prijatelnem smeru, kterej davno udelal a to za podminek ktere si asi uz mnoho lidi nedovede predstavit. A clovek ktery se podilel na tehdejsich zverstvach je nas hodnej soused, tajemnik svazu letcu, jezdi na chalupu a spokojene vychovava vnuky....

zdenek - nepřihlášený host
01.11.2011 10:28
jirko

neurážej, každým takovým příspěvkem se ukazuje, že mám pravdu.
Pěkný den

Celkem 65 záznamů

Partneři


Reklama
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s tím, že využívá pro analýzy a přizpůsobení obsahu soubory cookie. Další informace